Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 101/2020-91

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429

sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2

pro zaplacení 136 670 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 2. 10. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 70 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky

136 670 Kč od 1. 5. 2020 do 1. 10. 2020 a z částky 70 045 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 2. 10. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 70 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 136 670 Kč od 1. 5. 2020 do 1. 10. 2020 a z částky 70 045 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 28. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 10. 11. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 136 670 Kč s příslušenstvím představující zadostiučinění za újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou nesprávným úředním postupem. Svou žalobou zdůvodnil tím, že byl účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. , které bylo zahájeno na základě jeho žaloby dne 23. 1. 2012 a skončeno dne 29. 11. 2019 doručením usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti Ústavním soudem. Délkou předmětného řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť řízení trvalo téměř 8 let. Příčinou nepřiměřené délky byly průtahy na straně soudu, zejména soudu I. stupně, který vydal rozsudek po 3 letech a 2 měsících, dále postup odvolacího soudu, který zavázal soud I. stupně k dalšímu dokazování, což dovolací soud označil za nadbytečný úkon, který měl učinit odvolací soud sám. Tato skutečnost vedla k prodloužení řízení o další 2 roky a 6 měsíců. Žalobce negativní dopady pociťoval subjektivně velmi silně, byl uveden do stavu nejistoty, v níž byl z důvodu průtahů nepřiměřeně dlouho udržován. Jednalo se o jeho zaměstnání, tedy oblast, která ovlivňuje výživu žalobce i jeho osob blízkých a též jeho budoucí profesní život. Z uvedených důvodů požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Výši zadostiučinění vyčíslil žalobce částkou 136 670 Kč (20 000 Kč za rok trvání řízení, poloviční výše za první dva roky trvání řízení).

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že jí byla doručena dne 1. 4. 2020 žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, ovšem k jejímu projednání nedošlo. Žalovaná dále k věci uvedla, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona. Řízení sice trvalo 7 let a 10 měsíců, namítané řízení bylo po právní i skutkové stránce složité, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, meritorně bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy, Nejvyšší soud rozhodoval dokonce dvakrát, byla podána i ústavní stížnost. Délka řízení tak byla negativně ovlivněna právě v důsledku počtu rozhodnutí vydaných všemi stupni soudní soustavy. K prodlevám či nedůvodné nečinnosti soudů nedocházelo. Vzhledem k okolnostem tak byla délka řízení přiměřená, a to i s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobce.

3. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce se podáním ze dne 1. 4. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem v částce 136 670 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně, sp. zn.

, jak je patrné z jeho podání. Žalovaná přijetí žádosti ke dni 1. 4. 2020 přípisem z totožného data potvrdila. Z přípisu žalované ze dne 15. 10. 2020 adresovanému právnímu zástupci žalobce vyplývá, že žalovaná projednávání žádosti ukončila bez věcného vyřízení, neboť se jí nepodařilo zajistit spis Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. . Vzhledem k tomu, že byla podána žaloba, sdělila žalovaná žalobci, že o jeho nároku bude rozhodnuto soudem.

6. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:

-) dne 24. 1. 2012 byla podána žaloba titul celé jméno žalobce proti nemocnice o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

-) dne 15. 3. 2012 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku a žalovaná k vyjádření k žalobě

-) dne 27. 3. 2010 byl soudní poplatek zaplacen

-) dne 30. 3. 2012 se žalovaná vyjádřila k žalobě

-) dne 20. 4. 2012 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 10 dnů

-) dne 27. 4. 2012 se žalobce k výzvě soudu vyjádřil

-) dne 15. 8. 2012 byl žalobce vyzván k označení adresy svědkyně a žalovaná k doplnění svých tvrzení

-) dne 21. 8. 2012 žalobce adresu svědkyně sdělil

-) dne 23. 8. 2012 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

-) dne 31. 8. 2012 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

-) dne 3. 9. 2012 se žalovaná vyjádřila k výzvě soudu a dne 11. 9. 2012 své vyjádření doplnila

-) dne 13. 9. 2012 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

-) dne 13. 12. 2012 soud vyzval žalovanou k předložení listinného důkazu

-) dne 18. 12. 2012 žalovaná listinné důkazy předložila

-) dne 6. 2. 2013 soud vyzval žalovanou k označení adresy svědka

-) dne 8. 2. 2013 žalovaná označila adresu svědka k výzvě soudu

-) dne 9. 4. 2013 bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2013, na které bylo současně předvoláno 7 svědků

-) dne 22. 5. 2013 právní zástupce žalované nahlíží do spisu

-) dne 28. 5. 2013 se konalo jednání, při kterém byla provedena řada listinných důkazů a vyslechnuto 6 svědků, 1 svědek se omluvil, jednání bylo přerušeno do 3. 9. 2013

-) dne 8. 8. 2013 žalovaná navrhla důkazy

-) dne 22. 8. 2013 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

-) dne 3. 9. 2013 se konalo jednání, při kterém byly provedeny další listinné důkazy a výslech

3 svědků, řízení bylo koncentrováno a účastníkům byla dána lhůtě 15 dnů k uvedení rozhodných skutečností a označení důkazů a řízení bylo odročeno na neurčito za účelem provedení navržených důkazů a poskytnutí lhůty 15 dnů k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů

-) dne 11. 9. 2013 byly žalobcem doplněny důkazní návrhy

-) dne 18. 9. 2013 právní zástupce žalované nahlížel do spisu a byly doplněny důkazní návrhy

-) dne 19. 9. 2013 bylo rozhodnuto o svědečném

- dne 4. 12. 2013 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 5. 12. 2013 spis předložen soudkyni

- dne 16. 1. 2014 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 27. 2. 2014 učiněny dotazy na krajský úřad a další organizace s žádostí o sdělení informací či zaslání listin

- dne 18. 3. 2014 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 28. 3. 2014 až 24. 4. 2014 obdržel soud informace od oslovených orgánů

- dne 2. 7. 2014 bylo nařízeno jednání na 31. 7. 2014

- dne 3. 7. 2014 požádal právní zástupce žalobce o odročení z důvodu dovolené

- dne 9. 7. 2014 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 10. 7. 2014 bylo jednání odročeno na 4. 9. 2014

- dne 16. 7. 2014 právní zástupce žalobce nahlížel do spisu

- dne 8. 8. 2014 požádal právní zástupce žalobce o odročení z důvodu smírného řešení sporu

- dne 11. 8. 2014 bylo jednání nařízené na 4. 9. 2014 odvoláno

- dne 9. 9. 2014 právní zástupce žalované sdělili, že účastníci o smíru jednají

- dne 15. 9. 2014 právní zástupce žalobce sdělil, že mezi účastníky není smír možný

- dne 24. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na 15. 1. 2014

- dne 8. 1. 2015 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 15. 1. 2015 se konalo jednání, při kterém byla provedena řada listinných důkazů a vyslechnuti 4 svědci, jednání bylo odročeno na 3. 2. 2015 za účelem přednesu závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku

- dne 16. 1. 2015 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize

- dne 22. 1. 2015 jednání odročeno na 19. 3. 2015

- dne 4. 2. 2015 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 19. 3. 2015 se konalo jednání, při kterém byl vynesen rozsudek

- dne 6. 5. 2015 byl rozsudek zaslán účastníkům do datových schránek

- dne 21. 5. 2015 podala žalovaná proti rozsudku odvolání

- dne 1. 6. 2015 soud vyzval žalovanou k odstranění vad odvolání

- dne 11. 6. 2015 právní zástupce žalované nahlížel do spisu a doplnil odvolání

- dne 16. 6. 2015 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku a žalobce k vyjádření k odvolání

- dne 3. 7. 2015 se žalobce vyjádřil k odvolání

- dne 23. 7. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu

- dne 21. 1. 2016 bylo nařízeno jednání na 10. 2. 2016

- dne 26. 1. 2016 právní zástupce žalobce žádá o odročení z důvodu úrazu

- dne 27. 1. 2016 bylo jednání odročeno na 2. 3. 2016

- dne 28. 1. 2016 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 27. 1. 2016 právní zástupce žalované požádal o odročení z důvodu dovolené a dne 28. 1. 2016 právní zástupce žalobce z důvodu kolize

- dne 1. 2. 2016 bylo jednání odročeno na 16. 3. 2016

- dne 16. 3. 2016 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na

23. 3. 2016

- dne 23. 3. 2016 bylo odvolacím soudem rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a vráceno k dalšímu řízení

- dne 28. 4. 2016 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům

- dne 17. 5. 2016 bylo nařízeno jednání na 21. 6. 2016

- dne 19. 5. 2016 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize

- dne 26. 5. 2016 bylo jednání odročeno na 28. 6. 2016

- dne 7. 6. 2016 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 22. 6. 2016 podal žalobce dovolání

- dne 24. 6. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku a žalovaná k vyjádření k dovolání

- dne 7. 7. 2016 se žalovaný vyjádřil k dovolání

- dne 22. 7. 2016 bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu

- dne 7. 12. 2016 Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v obec k dalšímu řízení

- dne 2. 1. 2017 bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu zasláno účastníkům

- dne 20. 1. 2017 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 30. 1. 2017 byl spis odeslán Krajskému soudu v obec

- dne 27. 7. 2017 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 7. 9. 2017 byli účastníci vyzváni ke sdělení dotazů pro znalce, kterého soud zamýšlel ustanovit

- dne 18. 9. 2017 žalovaná předkládá své dotazy na znalce

- dne 25. 9. 2017 soud ustanovil znalce, usnesení bylo rozesláno dne 12. 10. 2017

- dne 18. 10. 2017 žalovaná uhradila zálohu na znalecký posudek

- dne 18. 10. 2017 sdělil znalec, že je vytížen jinými posudky a sdělil, že na posudku může začít pracovat až na začátku roku 2018

- dne 24. 10. 2017 soudem sděleno, že znalec může požádat o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku a zaslal znalci spis

- dne 3. 1. 2018 byla lhůta k vypracování znaleckého posudku k žádosti znalce prodloužena do

30. 4. 2018

- dne 25. 4. 2018 byla lhůta k vypracování znaleckého posudku k žádosti znalce prodloužena do

30. 6. 2018

- dne 9. 7. 2018 byl předložen znalecký posudek

- dne 10. 7. 2018 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům

- dne 23. 7. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném

- dne 24. 7. 2018 bylo nařízeno jednání na 22. 8. 2018

- dne 27. 7. 2018 právní zástupce žalobce požádal o odročení z důvodu kolize

- dne 30. 7. 2018 bylo jednání odročeno na 12. 9. 2018

- dne 14. 8. 2018 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 15. 8. 2018 žalovaná navrhuje doplnit znalecký posudek

- dne 5. 9. 2018 právní zástupce žalované nahlížel do spisu

- dne 5. 9. 2018 byl rozeslán doplněk znaleckého posudku

- dne 12. 9. 2018 se konalo jednání, které bylo odročeno na 19. 9. 2018

- dne 19. 9. 2018 bylo krajským soudem rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje

- dne 22. 10. 2018 byl rozsudek rozeslán

- dne 27. 12. 2018 žalovaná podala dovolání

- dne 2. 1. 2019 byl žalobce k vyjádření k dovolání

- dne 14. 1. 2019 se žalobce k dovolání vyjádřil

- dne 18. 1. 2019 bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu

- dne 5. 2. 2019 byla věc Nejvyšším soudem vrácena z důvodu nezaplacení soudního poplatku

- dne 15. 2. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání

- dne 21. 2. 2019 byl soudní poplatek zaplacen

- dne 8. 3. 2019 byla věc předložena Nejvyššímu soudu

- dne 26. 6. 2019 Nejvyšší soud dovolací řízení částečně zastavil, rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. změnil

- dne 26. 7. 2019 bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu rozesláno účastníkům a nabylo právní moci dne 5. 8. 2019

- dne 12. 11. 2019 bylo rozhodnuto o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce

7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování

o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu

č. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť

v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde

o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít

o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke třem významnějším průtahům. Před soudem prvního stupně v délce 5 měsíců, před soudem odvolacím došlo ke dvěma průtahům o délce šest resp. sedm měsíců. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

13. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení

(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka

15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

15. Předmětné řízení trvalo od 24. 1. 2012, kdy žalobce podal žalobu do 29. 11. 2019, kdy byla doručeno usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. Celkem tedy řízení trvalo 7 let a 10 měsíců. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

16. Naříkané řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, byla podána též ústavní stížnost. Soud prvního stupně rozhodoval jednou, odvolací soud dvakrát, nejvyšší soud také dvakrát. Poté rozhodoval Ústavní soud o ústavní stížnosti. Již jen rozhodování na více stupních sebou má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Věc vykazovala vyšší stupeň složitosti. Vzhledem k tomu, že žalobou napadená výpověď z pracovního poměru psychiatra byla nemocnicí zdůvodněna zrušení celého psychiatrického oddělení pro jeho ztrátový provoz, bylo třeba v řízení posuzovat poměrně náročné ekonomické otázky. Soud v řízení prováděl rozsáhlé dokazování, a to jak nespočtem listinných důkazů, tak výslechem celé řady svědků. V řízení bylo též zadáno vypracování znaleckého posudku a bylo žádáno jeho doplnění.

17. Účastníci se na délce řízení podíleli žádostmi o odročení jednání.

18. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci vyjma jediného období nečinnosti trvajícího pět měsíců. Dále byla shledána dvě období nečinnosti odvolacího, která trvala šest a sedm měsíců. Soud dovolací naopak rozhodoval ve lhůtách až nadstandardních. Totéž lze říci o rozhodnutí o ústavní stížnosti Ústavním soudem.

19. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče

o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. ). Byť naříkané řízení mělo povahu pracovněprávního sporu, nelze jeho význam pouze z tohoto důvodu přeceňovat a přisvědčit žalobci, že délka řízení nepříznivě ovlivňovala jeho výživu, výživu blízkých osob či jeho budoucí profesní život. Žalobce měl v době zahájení naříkaného řízení téměř 66 let, navíc v tu dobu již pobíral starobní důchod a provozoval soukromou psychiatrickou praxi. Je tedy zřejmé, že prostředky k výživě sebe i osob blízkých měl zajištěny touto formou, podobně jako možnost provozovat svou profesi. Tyto skutečnosti pak soud v hodnocení významu řízení pro žalobce zohlednil.

20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. ).

21. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let a 10 měsíců částku 102 500 Kč. Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci a stupně soudní soustavy snížit o 40 %. Naopak je třeba zvýšit základní částku o 5 % za význam řízení pro žalobce. Důvody pro zvýšení náhrady za postup soudu i přes zmíněné tři období nečinnosti soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru

o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014,

sp. zn. ). Zavinění žalobce na délce sporu spočívající v odročení jednání v důsledku úrazu jeho právního zástupce, kolize jednání či snahy o smírné vyřešení sporu soud ve výsledném výpočtu nezohlednil, neboť jejich vliv na délku řízení byl zanedbatelný a soud vždy jednání k žádostem odročil na brzký termín. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši

66 625 Kč.

22. Výrokem I. vedle přiměřeného zadostiučinění soud přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši podle ust. , a to od 2. 10. 2020, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. , , nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 1. 4. 2020, lhůta šesti měsíců tak skončila dne 1. 10. 2020. Žalovaná se tedy dostala do prodlení až dne 2. 10. 2020. Výrokem II. byla žaloba co do rozdílu mezi žalovanou a přiznanou částkou a co do úroku z prodlení přesahující výše uvedené období zamítnuta.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.

ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle , za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replika) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 14 342 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.