Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 231/2020-99
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 19 610 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 850 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení
-) částky 9 620 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 646,35 Kč, úroku ve výši 10 788,58 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 603,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 753,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
-) částky 7 140 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 182,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 456,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 498,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 498,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 850 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení -) částky 9 620 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 646,35 Kč, úroku ve výši 10 788,58 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 603,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 753,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, -) částky 7 140 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 182,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 456,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 498,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 498,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 23. 7. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 19 610 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši 16 202 Kč, nemá půjčku, popř. zápůjčku u jiné společnosti, bydlí ve vlastním bytě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 9 620 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 820 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 390 Kč Poslední splátka byla stanovena na 6. 4. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 10 150 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 9 603,46 Kč od 7. 4. 2015 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 9 603,46 Kč, dlužnou část poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 866,54 Kč, kapitalizované úroky ve výši 10 788,58 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 646,35 Kč (z dlužné jistiny 9 603,46 Kč od 14. 4. 2015 do 6. 12. 2019 při sazbě 23,72 %), úrok z prodlení z dlužné jistiny 9 603,46 Kč v zákonné výši od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 9 603,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 140 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, což odůvodňuje tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši 17 000 Kč, nemá půjčku, u jiné společnosti ani u poskytovatele úvěru, bydlí ve vlastním bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 9 620 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 820 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 390 Kč Poslední splátka byla stanovena na 19. 1. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 15 480 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 5 498,81 Kč od 20. 1. 2015 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 5 498,81 Kč, dlužnou část poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 641,19 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 456,37 Kč, (z dlužné jistiny 5 498,81 Kč od 20. 1. 2015 do 6. 12. 2019 při sazbě 23,72 %), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 182,53 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 5 498,81 Kč v zákonné výši od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 5 498,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 9 620 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 820 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 390 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z bilance této smlouvy soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 10 150 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán u právnická osoba obec s příjmem 16 202 Kč, uváděl své výdaje v částce 11 905 Kč měsíčně a jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 4 298 Kč.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 9 620 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 820 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 390 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.. 9.7 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle bilance této smlouvy uhradil žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy částku 15 480 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán u právnická osoba obec s příjmem 17 000 Kč, uváděl své výdaje v částce 9 000 Kč měsíčně a jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 8 000 Kč.
5. Ze zprávy původního věřitele společnosti právnická osoba ze dne 8.3.2021 soud zjistil, že dokumenty, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného ověřována, nemá původní věřitel k dispozici.
6. Pokud jde o nárok uplatněný na základě smlouvy číslo ze dne datum má soud po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Pokud jde o nároky uplatněné žalobkyní na základě smlouvy o půjčce číslo dne datum, má soud po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o půjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formuláře – Karty zákazníka, které žalovaný podepsal vždy v den uzavření smlouvy. Z formuláře podepsaného 24. 2. 2014 lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval a to pouze pokud jde o ověření údajů žalovaného o jeho příjmu z pracovního poměru. K dispozici však neměl ani podnájemní smlouvu nebo doklad o běžných měsíčních výdajích (SIPO). Neověřoval ani výdaje spočívající ve splátkách půjček/alimentech v částce 1 755 Kč, ač jedinou půjčkou, kterou žalovaný deklaroval, měla být půjčka od právního předchůdce žalobkyně (FCI). Z formuláře podepsaného dne 2. 12. 2013 vyplývá, že i v tomto případě před poskytnutím půjčky šlo ze strany poskytovatele půjčky o formální ověření úvěruschopnosti žalovaného, při němž nebyly žádným způsobem ověřovány výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne 26. 5. 2021 nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. , poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly částky ve smlouvách uvedené vyplaceny. Ve prospěch nároků ze smlouvy o půjčce číslo dne datum, na jejímž základě převzal částku 13 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 15 480 Kč a soud proto v této části žalobu v celém rozsahu zamítl, když nelze dovodit byť částečnou oprávněnost uplatněného nároku žalobkyni ani z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného. Pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy číslo ze dne datum, byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost 13 000 Kč žalovanému vyplacena a žalovaný ve prospěch této pohledávky zaplatil 10 150 Kč. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 10 150 Kč a byla mu poskytnuta částka 13 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 850 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . I když je smlouva neplatná, muselo žalovanému být ze smlouvy zřejmé, že ke dni 7. 12. 2019 již měla vrátit celou poskytnutou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
1. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.