Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 12/2020-47
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
za nějž jedná ČR-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem adresa
o zaplacení 72 575 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do částky 49.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky od 28.1.2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 23.575,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 28.1.2020 do 20.10.2020, částečně zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 23.575,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 21.10.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do částky 49.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky od 28.1.2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 23.575,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 28.1.2020 do 20.10.2020, částečně zastavuje. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 23.575,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 21.10.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 72 575 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 43/2013 , které bylo zahájeno dne 14. 06. 2013 a bylo pravomocně ukončeno dne 28. 02. 2019. Žalobce uvedl, že samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující, protože po dobu trvání Předmětného řízení nucen setrvat ve stavu nejistoty týkajících se jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma. V předmětném řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Dle názoru žalobce výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Sám žalobce svým jednáním nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, kdy nejsou dány žádné, které by výši přiměřeného zadostiučiněné snižovaly, ale naopak jsou dány okolnosti, které výši přiměřeného zadostiučinění zvyšují (zejména celková délka řízení), vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu částkou 72.575 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 28.7.2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 28.7.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 72.575 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 25 C 43/2013 . Žádost žalobce byla žalovanou posouzena a žalobci bylo žalovanou poskytnuto zadostiučinění v penězích ve výši 49.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že řízní probíhalo po dobu 5 let a 8 měsíců na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci 2x, soud druhého stupně rovněž 2x a Nejvyšší soud jednou. V řízení se vyskytly prodlevy, proto délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 70.000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7.500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 30%. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody podle zákona č.82/1998 Sb. , která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu celního orgánu a Ministerstva životního prostředí při správním řízení, které se týkalo vývozu některých výrobků s nebezpečnými látkami do Běloruska. Soudy se zabývaly otázkou naplnění předpokladů nutných pro vznik odpovědnosti státu za škodu, tedy odpovědnostním titulem, vznikem škody a následně její výší a příčinnou souvislostí mezi předchozími dvěma předpoklady. Zkoumána byla otázka použití nařízení ES. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení byl zhodnocen jako standardní, proto žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.
3. Písemným podáním, kterým se současně omluvil z účasti na jednání vzal žalobce žalobu výslovně, co do částky 49.000,00 Kč zpět s tím, že výslovně konstatoval, že nadále požaduje po žalovaném zaplacení částky 23.575,00 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 21.10.2020.
4. Žádostí na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 22.7.2019, požadoval žalobce u Ministerstva spravedlnosti náhradu na nemajetkovou újmy ve výši 72.575,00 Kč, způsobené délkou řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, sp.zn. 25 C 43/2013 .
5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z 29.7.2019 byl žalobce informován o tom, že jeho žádost přijata 28.7.2019.
6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 1.6.2020 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku vypořádána a žalobci bylo jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v dané věci přiznáno 49 000 Kč.
7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp.zn. 25 C 43/2013 soud zjistil, že dne 14.6.2013 byla ve věci podána žalobcem právnická osoba žaloba proti žalované České republice – Ministerstvo financí, o zaplacení částky 35.528,00 Kč s příslušenstvím s tím, že Celní úřad obec a číslo nevypořádal dostatečně žádost žalobce o propuštění zboží do režimu vývoz, kdy tedy skončila expirační doba obou komponentů lepidla, které žalobce dovážel, a nepodařilo se je přes veškerou snahu žalobce složku B lepidla vyvézt do Běloruska s tím, že složka A lepidla příjmení příjmení jméno je bez složky B nepoužitelná. S ohledem na to tedy složka B v částce 1.387 EUR, tedy 35.528,00 Kč, je zhodnocena žalobcem jako škoda, která byla způsobena tehdejší žalovanou, tedy Ministerstvem financí žalobci. Žaloba byla zaslána žalovanému 21.6.2013. Žalovaný se k žalobě 24.7.2013 vyjádřil. Vyjádření žalovaného bylo žalobci zasláno 25.7.2013. Dne 25.9.2013 soud založil do spisu úřední záznam, že bylo omylem doručeno vyjádření České republiky – Ministerstva financí ve věci 18 C 15/2013 , a nesprávně tedy bylo založeno do spisu s tím, že tedy toto má být založeno do jiného spisu. Následně až 10.7.2014 soud nařídil ústní jednání na 6.10.2014. Žalovaný 3.10.2014 založil do spisu Repliku žalobce k vyjádření žalované. Dne 6.10.2014 bylo ve věci provedeno jednání, kdy se účastníci ve věci vyjádřili a následně bylo vyhlášeno usnesení, že se Ministerstvu financí a Ministerstvu životního prostředí uložilo vyjádřit ve věci. Jednání následně bylo odročeno na neurčito. Dne 27.10.2014 poté soud žádal Ministerstvo financí a Ministerstvo životního prostředí, aby se ve věci vyjádřili, resp. uložil tuto povinnost. Dne 27.10.2014 byla poté přeposlána Ministerstvu životního prostředí žaloba. Dne 28.11.2014 se ve věci vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí, odbor právní a řízení státní správy. Vyjádření Ministerstva životního prostředí bylo zasláno 3.12.2014 zástupci žalobce. Zástupkyně žalobce se 19.12.2014 ve věci k tomuto vyjádření znovu vyjádřila. Vyjádření žalobce bylo přeposláno 5.1.2015 zbývajícím účastníkům, tedy Ministerstvu financí a Ministerstvu životního prostředí. Opatřením předsedkyně soudu došlo 2.2.2015 ke změně rozvrhu práce a věc byla přidělena jinému soudci k rozhodnutí. Dne 16.2.2015 se ve věci vyjádřila žalovaná, tedy Ministerstvo financí. Dále se k replice žalobce 17.2.2015 vyjádřilo i Generální ředitelství Cel. Soud poté 3.6.2015 nařídil ve věci ústní jednání na 21.10.2015. Dne 16.9.2015 se ve věci vyjádřila žalovaná číslo tedy Ministerstvo životního prostředí. Žalobce se 14.10.2015 ve věci vyjádřil k vyjádření obou žalovaných. Jeho podání bylo následně zasláno oběma účastníkům na straně žalovaných 15.10.2015. Dne 21.10.2015 se ve věci vyjádřila žalovaná, Ministerstvo financí. 20. října 2015 se ve věci vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí. Dále byl ve věci vyhlášen rozsudek 21.10.2015, kterým byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo následně usnesením Městského soudu v Praze 9.10.2018 zrušeno. Dne 4.12.2015 podal žalobce ve věci odvolání. Jeho odvolání bylo 8.12.2015 zasláno žalovaným s výzvou k vyjádření. Dne 17.12.2015 se ve věci vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí. Dne 23.12.2015 se vyjádřilo Ministerstvo financí. Spis byl poté 12.1.2016 předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním, přičemž městský soud nařídil 19.1.2016 ústní jednání ve věci na 1.3.2016. Dne 1.2.2016 podala zástupkyně žalovaného, Generálního ředitelství Cel, žádost o odročení jednání. Jednání bylo poté odročeno na 22.3.2016. Dne 15.3.2016 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 22.3.2016 odvolací soud ve věci jednal a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí poté bylo přeposláno účastníkům řízení 28.4.2016. Dne 1.7.2016 podal žalobce ve věci dovolání. Jeho dovolání bylo zasláno účastníkům řízení 7.7.2016 s výzvou k vyjádření. 22.7.2016 se ve věci vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí a věc byla poté 12.9.2016 předložena Nejvyššímu soudu ČR Nejvyšší soud 29.5.2018 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.3.2016 zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasláno účastníkům 5.6.2018. Poté byl spis předán zpět Městskému soudu v Praze. Městský soud nařídil 10.8.2018 ústní jednání ve věci na 9.10.2018, kdy rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 20.11.2018. Soud poté ve věci nařídil 14.11.2018 další ústní jednání na 16.1.2019, kdy ve věci jednal a vyhlásil rozsudek s tím, že žalovaná číslo tedy Česká republika – Ministerstvo financí je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.453,64 EUR a 1.850,00 Kč s příslušenstvím. Dále byla žaloba zamítnuta v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala vůči oběma žalovaným zaplacení částky 11.640,00 Kč s příslušenstvím, a vůči žalované 2) České republice – Ministerstvu životního prostředí zaplacení 2.453,64 EUR a 1.850,00 Kč spolu s příslušenstvím. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalované 1) Česká republika – Ministerstvo financí zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) Českou republikou – Ministerstvem životního prostředí bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 12.2.2019. Dne 18.2.2019 poté Obvodní soud pro Prahu 1 opravil původní rozsudek, kterým rozsudek ze dne 16.1.2019 opravil co do částky nákladů řízení, které je Česká republika – Ministerstvo financí povinna žalobci uhradit. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 12.3.2019 a rozsudek, který byl ve věci vyhlášen pod č.l. 253, nabyl právní moci, co do výroku I., II., III., IV., ve znění opravného usnesení č.l. 260 28.2.2019. Dále byla ve spise provedena již jen post agenda.
8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
19. Dl ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. může žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
20. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal částečně žalobu zpět co do částky 49 000 Kč, přičemž výslovně specifikoval zbývající část předmětu řízení, z níž co do obsahu vyplývá, že rovněž nepožadoval úrok z prodlení z částky 49 000 Kč od počátku do konce a z částky 23.575,00 Kč od původně požadovaného počátku do 20.10.2020, soud řízení částečně zastavil výrokem ad. I.
21. Posuzované řízení trvalo přibližně 5 roků a 8 měsíců (14.6.2013 – 28.2.2019) a soud shledal v řízení období delší nečinnosti u soudů všech stupňů, když soud prvního stupně po založení úředního záznamu o nesprávném založení podání do jiného spisu ze dne 25.9.2013, ve věci neučinil žádný úkon až do 10.7.2014, kdy nařídil ústní jednání na 6.10.2014. Po tomto jednání odročil jednání na neurčito, když další jednání nařídil (aniž by k tomu byl zjevný důvod) až 3.6.2015, a to na 21.10.2015. Další průtah byl způsoben v prvním řízení před odvolacím soudem, který o rozsudku soud prvního stupně ze dne 21.10.2015 bez zjevného důvodu rozhodl až 9.10.2018. A konečně došlo k průtahům i před Nejvyšším soudem ČR, kterému bylo dovolání předloženo 12.9.2016, soud však rozhodl až 29.5.2018. Žalobce se na délce uvedeného řízení nepodílel, ze strany účastníků nebyla podána žádná žádost o odročení jednání a tito na výzvy soudu reagovali vždy v přiměřených lhůtách. Celé řízení se tak vyznačovalo jistou měrou nekoncentrovanosti, kterou lze přičíst právě postupu soudu. Co se týče významu řízení pro žalobce, tento se domáhal náhrady škody za pozdě vyclený materiál ve výši přibližně 35 000 Kč, tedy částky pro právnickou osobu spíše méně významnou, z tohoto pohledu soud shledává význam řízení pro žalobce spíše nižší. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě žalobci přiznat přiměřené zadostiučinění, přičemž jako odpovídající se jeví soudu částka 15 000 Kč za každý rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Základní částku ve výši 71.250,00 Kč soud snížil o 20 % pro počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, a dále o 10 % pro složitost věci, kdy byla vyžádána stanoviska i Celního úřadu a žalovány byly dvě organizační složky, kdy bylo nutné se vypořádat i s otázkou pasivní věcné legitimace. Dále soud s ohledem na význam řízení žalobce snížil uvedenou částku o 5%. Celkovou částku, tedy výslednou náhradu, dospěl soud k tomu, že přísluší žalobci 46 313,00 Kč. Protože již ze strany žalované byla částka 49 000 Kč, která přesahuje soudem přiznanou částku, přiznána, soud žalobu ve zbývající části předmětu řízení zamítl výrokem ad. II.
22. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalobce, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč Náklady žalovaného jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení a podání žaloby, když jednání ve věci samé se žalobce nezúčastnil. Dále náleží za právní služby 2 režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za tytéž úkony, to vše bez 21 % DPH, protože advokát žalobce není jejím plátcem DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 8 800 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.