Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 21/2020-76
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr Vladimírem Koutným ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 44.498 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba ze dne datum, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 34.424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 34.424 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10.074,15 Kč a úroku ve výši 86,11 % p. a. z částky 27.226,51 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128.620 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 34.424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 34.424 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 10.074,15 Kč a úroku ve výši 86,11 % p. a. z částky 27.226,51 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128.620 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34.424 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 10.074,15 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne datum číslo když žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Dále byl sjednán efektivní úrok ve výši 129,7 % p. a. (nominální roční úroková sazba 86,11 % p. a.) Žalovaná se zavázala splácet spotřebitelský úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2.233 Kč, kdy splatnost byla sjednána k 8. dni v kalendářním měsíci, kdy první splátka byla splatná dne 8. 4. 2018. Dne 12. 12. 2019 nastala splatnost celého úvěru dle bodu 6.3 smlouvy o úvěru, když žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru s ohledem na prodlení žalované s řádným a včasným splácením úvěru. Dluh žalované činil ke dni podání žaloby částku 33.026,26 Kč na jistině, částku 400 Kč na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy, částku 998 Kč na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy, částku 10.074,15 Kč na smluvní pokutě sjednané v souladu s bodem 6.5 smlouvy (0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení počínaje dnem 14. 12. 2019). Do dne podání žaloby žalovaná uhradila ode dne 11. 4. 2018 do 5. 9. 2019 celkovou částku 40.194 Kč (18× 2.233 Kč).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 9. 2. 2021. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti neomluveného žalované.
4. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru, občanského průkazu žalované, z hodnocení klienta, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované, z výpisu z účtu žalované, z výpisu z registru SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z dokladů o vyplacení úvěru, z oznámení o schválení úvěru, ze splátkového kalendáře, z dokladu o doručení oznámení o schválení úvěru, z upomínek, z oznámení o zesplatnění ze dne 12. 12. 2019, z karty klienta a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
5. Dne datum bylo provedeno hodnocení klienta ke smlouvě číslo ohledně poskytnutí částky 30.000 Kč při úrokové sazbě 129,7 % a 48 měsíčních splátkách ve výši 2.233 Kč, kdy se jednalo o nový úvěr. Dle údajů zde uvedených je patrné, že žalovaná by měla být zaměstnána u firmy právnická osoba s uvedením příjmu ve výši 13.500 Kč a výdajů ve výši 4.410 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, má střední vzdělání. Stanovisko žalobkyně pak bylo schválit daný úvěr. Z předsmluvních informací podepsaných dne datum a nacházejících se na čtyřech stranách je zjevné, že měl být sjednán spotřebitelský bezúčelový úvěr. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 30.000 Kč, trvání spotřebitelského úvěru bylo na 48 měsíců, a proto úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách po 2.233 Kč vždy k 8. dni v měsíci a bylo tak nutné celkem zaplatit 107.184 Kč RPSN i úroková sazba činily dle předsmluvního formuláře 129,7 % ročně. Akceptační doložka návrhu byla žalobkyní podepsána dne datum.
6. Pro případ prodlení se splátkou či její části delšího byla sjednána smluvní pokuta v čl. 6 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, a to tak, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníku povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru dlužníka s její úhradou za každý den prodlení. Žalovaná neplnila řádně a včas sjednané splátky. Dopisem ze dne 12. 12. 2019 bylo žalované sděleno, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy a byla vyzvána k okamžité úhradě nesplacené části úroků, jistiny, smluvních pokut a náhrad, kdy byla současně upozorněna, že částka bude úročena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně při prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení pohledávky žalobkyně. Dle karty klienta zaplatila žalovaná ode dne 11. 4. 2018 do 5. 9. 2019 celkovou částku 40.194 Kč (18× 2.233 Kč). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána naposledy k zaplacení pohledávky žalobkyně včetně příslušenství do 15 dnů s upozorněním na soudní řešení.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
12. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dále ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatek stanovený smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2.233 Kč při efektivní úrokové sazbě 129,7 % ročně a nominální úrokové sazbě ve výši 86,11 % ročně, v celkové výši 107.184 Kč. Pro případ, že žalovaná nesplní řádně svůj závazek ze smlouvy vyplývající, byly sjednány sankce v podobě smluvních pokut.
15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“
16. Žalobkyně byla poučena výzvou ze dne 4. 1. 2021, aby doložila důkazy, kterými prověřovala úvěruschopnost klienta s tím, že byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně doložila pouze formulář„ Hodnocení klienta“, potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalované a fotokopii občanského průkazu. Z doložených listin jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla pouze z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že nebyly doloženy údaje a potvrzení o výdajích žalované. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.
17. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 Co 437/2017 -55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Soud zkoumal platnost smlouvy rovněž z pohledu sjednaných smluvních úroků. Ve formulářové smlouvě je stanoveno (předtištěno), že výpůjční úroková sazba úvěru při 48 měsíčních splátkách byla stanovena v sazbě 129,7 % ročně. Má-li tedy žalovaná za úvěr ve výši 30.000 Kč zaplatit 107.184 Kč, kdy smluvně je ujednáno, že úrok bude činit v nominální roční úrokové sazbě 86,11 % p. a. z poskytnuté částky, lze dovodit, že takto sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, když v únoru 2018 byly úvěry pro domácnost běžně poskytovány s úrokovou sazbou násobně nižší (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto ohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s ustanovením § 6 občanského zákoníku vymezujícího základní zásady soukromého práva.
19. Soud se dále podrobně zabýval i platností sjednání nárokované smluvní pokuty. Otázkou ujednání o smluvních pokutách u spotřebitelských smluv se zásadním způsobem vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, který se v tomto nálezu zabýval nejen posouzením konkrétního případu, ale rovněž (bez ohledu na to, zda podmínky jsou či nejsou faktickou součástí smlouvy) obecně formuloval zásady poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, a to zejména ve vztahu k textům formulářových spotřebitelských smluv. Mimo jiné vyslovil názor, že:„ ..zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný, smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru, přičemž uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek.“ Dále vyvodil, že ve spotřebitelských smlouvách je možno uplatnit všeobecné obchodní podmínky, přičemž obchodní podmínky mají sloužit na rozdíl od obchodních smluv především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná nebo ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.
20. Výše uvedené závěry, zejména závěry o poctivosti jednání podnikatele profesionála ve vztahu ke spotřebiteli, jsou plně aplikovatelné na posuzovanou věc, tedy ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě v článku 6 smluvních ujednání smlouvy o úvěru právnická osoba Jde o typický formulářový text zpracovaný předem věřitelem, kdy dlužník oprávněně mohl mít dojem, že obsahuje ujednání nepodstatného charakteru, neboť zásadní číselné údaje týkající se jeho závazku (výše úvěru, pevné částky k úhradě, úrokové sazby, výše splátky atd.) jsou uvedeny v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru.
21. Z textu dalších smluvních ujednání není jednoznačně zřejmé, že stanoví další finanční požadavky na dlužníka, byť pro případ řádného neplnění povinností vyplývajících ze závazkového vztahu. Pro běžného spotřebitele se smlouva ve spojení se smluvními podmínkami jeví jako obtížně čitelná, a to zvlášť za situace, kdy při samotném uzavírání smlouvy je možnost podrobně se seznámit s jejími podmínkami a prostudovat veškeré odkazy přinejmenším náročná (nejen časově). Pro spotřebitele nevýhodné ustanovení tak bylo nepřehledně skryto v odstavcích, které na první pohled vzbuzují dojem nepodstatného charakteru.
22. Dále je nutné konstatovat, že o obsahu smluvních podmínek žalovaná nemohla jakkoliv vyjednávat. Zde je třeba odkázat rovněž na čl. 3 Směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, týkající se nedovolených (zneužívajících) podmínek, kterými jsou v prvé řadě taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou; tedy ustanovení individuálně neprojednaná. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smluvní podmínky k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele.
23. Soud má za to, že část smlouvy upravující úroky, poplatky a smluvní pokutu nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, úroky, poplatky a smluvní pokutu tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018 -99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).
24. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se přít o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kolektiv, Občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář, 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní osud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Proto soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.
25. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem (otázka posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné smlouvy) a s dobrými mravy (sjednání úrokové sazby, smluvní pokuty, nemožnost žalované se podílet na tvorbě obsahu předmětné smlouvy) dle ustanovení § 580 občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že soud dovodil neplatnost celé smlouvy, byť v případě úroku se jedná o nezákonné určení množstevního rozsahu, nelze dle názoru soudu aplikovat ustanovení § 577 občanského zákoníku s ohledem na argumentaci soudem uvedenou v předchozím bodě odůvodnění.
26. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
28. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 30.000 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku . Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku , výše bezdůvodného obohacení činí 30.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni ke dni podání žaloby částku 18× 2.233 Kč, tj. celkem částku 40.194 Kč (více než by žalobkyni náleželo). V daném případě soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšné žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se oprávněný domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.