Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 94/2021-49

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 41 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 20 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 20 000 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 41 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi jeho předchůdkyní společností právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 1. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 19. 2. 2019. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru. Celkem tak dluží 31 200 Kč. Žalobkyní je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 31 200 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 20. 2. 2019 do 20. 8. 2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 548 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 31 200 x 548 = 17 097,60 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, IČO. Dle byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru postoupena společností právnická osoba, IČO, na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 společnosti právnická osoba, IČO, která jej následně smlouvou ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. V podání doručeném soudu dne 20. 10. 2020 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do části smluvní pokuty ve výši 7 097,60 Kč. Soud usnesením ze dne 11. 11. 2020 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky (2x), oznámení o postoupení pohledávky (2x), dokumentů předložených žalovaným k ověření úvěryschopnosti, podkladů k převodu závodu, předžalobní upomínky včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z písemné smlouvy o úvěru číslo ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že se společnost právnická osoba jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 19. 2. 2018. Strany si v článku V. Smlouvy o úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je dlužník v prodlení. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že žalovaný dostává od neuvedeného zaměstnavatele čistou mzdu 4 828 Kč a dalších 4 000 Kč mu zaměstnavatel vyplácí bez dokladu. Žalovanému byla rozhodnutím ze dne 31. 7. 2017 přiznána dávka státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ve výši 3 462 Kč do 30. 6. 2018. Z výplatních pásek zaměstnavatele anonymizována dvě slova soud zjistil, že žalovaný má za měsíc prosinec 2017 čistou mzdu 4 828 Kč, za měsíc listopad 2017 čistou mzdu 4 828 Kč a za měsíc říjen 2017 čistou mzdu 4 782 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2016 soud zjistil, že právnická osoba právnická osoba uzavřela tohoto dne se žalovaným pracovní smlouvu na dobu určitou od 1. 11. 2016 do 31. 10. 2017 na pozici kuchař. Z nájemní smlouvy – dodatku číslo ze dne 6. 2. 2017 soud zjistil, že v ní došlo k prodloužení nájemního vztahu na dobu určitou do 28. 2. 2018. Ze 4 ústřižků poštovních poukázek za měsíce říjen a listopad 2017 soud zjistil, že žalovaný platil pronajímateli měsíční nájemné 4 600 Kč a zálohy na elektřině 310 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný dále uvedl celkové příjmy 12 275 Kč, výdaje na stravu a výživné 2 000 Kč měsíčně a další výdaje 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 12. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 5. 2020 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 1. 2018 písemně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. a ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání dne částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s navýšením, celkem částku 31 200 Kč, ve splátkách sjednaných ve smlouvě. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak soud má za to, že toto učinila nedostatečně. Měla sice k dispozici tři výplatní pásky žalovaného prokazující jeho příjem, jeho čestné prohlášení a starší pracovní smlouvu, z níž však vyplývá, že zaměstnanecký poměr žalovaného je jen do 31. 10. 2017. Zda a kde byl žalovaný zaměstnán poté, žalobkyně nedoložila. Žalobkyně předložila jen část dokladů ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, a to ohledně nájmu, ale není zde uvedeno, zda má žalovaný nějaké další dluhy či vyživovací povinnosti. Dle názoru soudu žalobkyně také náležitě nezjišťovala případné další závazky žalovaného. Žalobkyně nedisponovala případným výpisem z účtu žalovaného, z něhož by bylo možno učinit závěr, jakým způsobem žalovaný hospodaří se svými prostředky, a zda závazků po splatnosti nemá ve větším rozsahu, než zjistila žalobkyně. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že si žalobkyně při sjednávání úvěru si nepočínala obezřetně a dostatečně nevyhodnotila možnosti žalovaného úvěr splácet, a proto posoudil dle ust. věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou, neboť byla sjednána v rozporu s ust. věty druhé. Podle ust. a o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu a 3 poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalovanému poskytnuto nebylo. Žalovaný je proto dle o. z. povinen žalobkyni vydat částku 20 000 Kč přijatou od žalobkyně, aniž by tu byl platný závazek. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do této částky. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 20 000 Kč, a to ode dne 20. 2. 2019 do zaplacení, tedy ode dne, kdy následujícího po dni, kdy měla nastat splatnost celého dluhu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 21 000 Kč (poplatky a úrok a smluvní pokuta) byla proto v II. výroku rozsudku zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.

17. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě 2 smluv o postoupení pohledávek, které mají všechny náležitosti dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Mezi postupovanými pohledávkami se v přílohách ke smlouvám nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku a zastavení řízení co do části smluvní pokuty pro rozpor s  zákona o spotřebitelském úvěru v usnesení ze dne 20. 10. 2020. Protože úspěch a neúspěch stran ve věci je přibližně stejný, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).