Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 362/2020-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 000 s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši
9 % ročně z částky 7 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 769,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 769,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne
datum původně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 272 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal taktéž uhradit částku 1 610 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit do 29. 8. 2018. Žalovaný svůj dluh do 29. 8. 2018 a ani později nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena žalobkyni (smlouva ze dne datum), o čemž byl žalovaný písemně informován dne datum. Žalovaná částka celkem ve výši 10 272 Kč s příslušenstvím pak představovala částku 7 000 Kč na jistině, další částku ve výši 3 122 Kč za smluvní pokutu, částku 150 Kč jako nákladu za upomínání, částku 1 610 Kč pak představovalo nesplacený úrok. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, zareagovala tak, že vzala žalobu zpět o částku 4 882 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 122 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 610 Kč a náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhala pouze zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud proto v souladu s tímto procesním úkonem žalobkyně usnesením ze dne datum řízení v části o zaplacení 4 882 Kč zastavil. Předmětem řízení tak již zůstalo pouze projednání žaloby o zaplacení částky 7 000 Kč a zákonného úroku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu .
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný dosud ničeho na tento dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od
datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby vyzval žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný doposud neuhradil ani část dluhu.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost věřitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu o úvěru je nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, když žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč dále hradit celkem poplatek ve výši 1 610 Kč. Je pravdou, že tento poplatek pak představuje úroky za zapůjčenou částku na velice krátkou dobu, když k uzavření smlouvy o úvěru došlo dne datum a částka 7 000 Kč spolu s uvedeným poplatkem měla být vrácena do 29. 8. 2018. Jestliže tedy tento poplatek představoval úrok za zapůjčení částky 7 000 Kč na 1 měsíc, pak roční úrok by v daném případě představoval cca částku 1 610 Kč x 12 = 19 320 Kč. Jde tedy o úrok zcela nepřiměřený okolnostem daného případu. Navíc žalobkyně neuměla k výzvě soudu jakkoliv doplnit, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila, zda je žalovaný schopen částku 7 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 1 610 Kč vrátit do cca 1 měsíce od zapůjčení. Nebylo tedy vůbec tvrzeno ani prokazováno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala tzv. úvěruschopností žalovaného. Dle § 588 občanského zákoníku se tak jedná v případě dané smlouvy a výši poplatku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V souvislosti s tímto soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , ze kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrokovou sazbu, která by nepřevyšovala trojnásobek úroku obvykle poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červenci 2018 činila
9 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně podotýká, že v daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích (bez poplatku ve výši 1 610 Kč) neposkytl. Navíc se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou (taktéž závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne
8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 ).
12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím, když k uhrazeným platbám, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , kdy dle
§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak s poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 7 000 Kč, kterou obdržel dne datum a dosud ničeho z této částky právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevrátil. Soud proto žalobě v této části vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Procesně přibližně stejně úspěšní byli oba účastníci řízení (i s ohledem na kapitalizované úroky ve výši 1 610 Kč a poplatek ve výši 150 Kč), proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.