Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
20 C 58/2021-37
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 810 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 900 Kč, od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 5 910 Kč a zbývající části příslušenství se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 900 Kč, od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 5 910 Kč a zbývající části příslušenství se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 12 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 10 000 Kč za období 22. 7. 2016 do 6. 12. 2019 v celkové výši 2 757,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 10 000 Kč za období od 15. 7. 2016 do 6. 12. 2019 v sazbě 20,98 % ročně v celkové výši 7 226,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem 20,98 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 17. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 5 910 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 910 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 3 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 43 týdenních splátek po 370 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 14. 7. 2016. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatil částku 3 100 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činí na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném poplatku částku 2 810 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 16. 9. 2015 smlouva o zápůjčce částky 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 5 910 Kč představující úrok ve výši 910 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč, a to formou pravidelných týdenních splátek po 370 Kč RPSN činila 91,66 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 43 týdenních splátek byl sjednán úrok 910 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 3 100 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 5 910 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 5 910 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 71,47 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v září 2015 činila 20,06 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry název soudu uvedené v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 6 900 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 3 100 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 900 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 10. 1. 2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 20. 1. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 21. 1. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.