Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 95/2021-38
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t. č. Věznice Vinařice, obec a číslo, PSČ obec
o 3 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 880,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 880,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném úhrady 3 060 Kč s úrokovým příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 31. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 11. 5. 2018. Žalovaný uhradil 7 380 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří výplatní pásky a pracovní smlouva.
3. Žalovaný v rámci svého písemného vyjádření ze dne 1. 3. 2021 uvedl, že si není vědom toho, že by v minulosti jednal se žalující společností.
4. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 31. 3. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 440 Kč uhradit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 11. 5. 2018. Žalovaný uhradil 7 380 Kč.
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 31. 3. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že datum byl žalovaný veden u úřadu práce, pobíral státní podporu 10 072 Kč, a další státní podporu 6 090 Kč, a měl další příjmy 2 251 Kč. Použitelný příjem představoval částka. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný byl předložen doklad o přiznání mateřské/rodičovské. Výdaje byly uvedeny částkou 6 010 Kč na bydlení a 11 000 Kč ostatní výdaje, celkem 17 010 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně úvěruschopnosti žalovaného, vycházela pouze z informací žalovaného o jeho příjmech a výdajích ničím nepodložených, nikterak nespecifikovaných (např. 2x státní podpora, bez bližšího odůvodnění, navíc byl žalovaný veden u ÚP).
8. Předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalovaného. Tvrzení ani důkazy právní zástupce žalobkyně po poučení soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. nedoplnil a nepředložil.
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a uhradila částku ve výši 7 380 Kč.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta.
12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.