Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 95/2021-38

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

t. č. Věznice Vinařice, obec a číslo, PSČ obec

o 3 060 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 880,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 880,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 356,58 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném úhrady 3 060 Kč s úrokovým příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 31. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 11. 5. 2018. Žalovaný uhradil 7 380 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří výplatní pásky a pracovní smlouva.

3. Žalovaný v rámci svého písemného vyjádření ze dne 1. 3. 2021 uvedl, že si není vědom toho, že by v minulosti jednal se žalující společností.

4. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( , dále jen „“).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 31. 3. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 440 Kč uhradit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 180 Kč do 11. 5. 2018. Žalovaný uhradil 7 380 Kč.

6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 31. 3. 2017 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že datum byl žalovaný veden u úřadu práce, pobíral státní podporu 10 072 Kč, a další státní podporu 6 090 Kč, a měl další příjmy 2 251 Kč. Použitelný příjem představoval částka. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný byl předložen doklad o přiznání mateřské/rodičovské. Výdaje byly uvedeny částkou 6 010 Kč na bydlení a 11 000 Kč ostatní výdaje, celkem 17 010 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně úvěruschopnosti žalovaného, vycházela pouze z informací žalovaného o jeho příjmech a výdajích ničím nepodložených, nikterak nespecifikovaných (např. 2x státní podpora, bez bližšího odůvodnění, navíc byl žalovaný veden u ÚP).

8. Předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalovaného. Tvrzení ani důkazy právní zástupce žalobkyně po poučení soudem v souladu s ustanovením až 3 nedoplnil a nepředložil.

9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a uhradila částku ve výši 7 380 Kč.

11. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta.

12. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.