Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 48/2021-54
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro doručení anonymizována dvě slova, PSČ anonymizováno
o zaplacení 32 887,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 21 887,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 085,48 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, a zákonného úroku z částky 3 085,48 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 039,11Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 1 432,53 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 15 % ročně za částky 13 005,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 21 887,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 085,48 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, a zákonného úroku z částky 3 085,48 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 039,11Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 1 432,53 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 15 % ročně za částky 13 005,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 32 887,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 039,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 432,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení z čáskty 14 085,48 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 005,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úhradu nákladů řízení ve výši 11 001,40 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba IČO, uzavřela se žalovanou dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, nejpozději do 6. 2. 2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 8. 1. 2019 ve výši 2 000 Kč, a proto žalobce úvěr zesplatnil a žalovaná byla tak zavázána uhradit částku 13 005,38 Kč na jistině, 1 080,10 Kč za úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 2 312,74 Kč za poplatek za uzavření úvěru, částku 1 193,99 Kč za administrativní poplatek, úhradu za možnost splácet v hotovosti v místě bydliště 6 295,78 Kč. K tomu za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč, úrok vyčíslený od 7. 2. 2020 do postoupení pohledávky ve výši 1 432,53, zákonný úrok z prodlení od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1 039,11 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 005,38 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 085,48 Kč.
3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná byla písemně k úhradě dluhu vyzývána doporučeně dopisem ze dne 24. 11. 2020.
4. Usnesením ze dne 16. 3. 2021, č.j. 16 C 48/2021-39 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště uvedené v záhlaví rozhodnutí. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10).
5. Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř.
6. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
7. U jednání dne 5. 5. 2021, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, právní zástupkyně žalobce navrhla žalobě vyhovět v plném rozsahu, neboť má za to, že ze strany právního předchůdce žalobce byla dostatečně zkoumána a posuzována úvěruschopnost žalované.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. právnická osoba, poskytla žalované dne 6. 12. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru téhož dne (viz žádost o úvěr č.l. 47 a smlouva o úvěru č.l. 17-21 spisu). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč sestávající z úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkaso v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem tak činila 27 888 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily 12 888 Kč. To vše se zavázal dlužník uhradit ve 14 splátkách po 1 992 Kč právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 22-30 spisu včetně dodatku) s účinností ke dni 8. 7. 2020. Dle sdělení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 4 000 Kč, a to dle rozpisu plateb uvedeného na č.l. 21 spisu.
10. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 24. 11. 2020 (č.l. 33-35) doporučeně.
11. Žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobkyně předložila žádost o úvěr, ve které bylo uvedeno, že žalovaná byla v době žádosti zaměstnána, k čemuž předložila výplatní pásky a jiný doklad – výpis. Použitelný měsíční příjem byl vyčíslen na 4 183 Kč, kdy celkové měsíční příjmy činily 13 483 K4 a měsíční výdaje 9 300 Kč. V žádosti bylo také uvedeno, že na žalovanou je vedena exekuce, kdy souhrnná výše exekučně vymáhaných dluhů činí 50 000 Kč, bydlí u přítele, má jednu vyživovací povinnost a nevlastní osobní bankovní účet. Ani přes výzvu soudu žalobce nedoložil, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.). Z částky 4 183 Kč pak měla žalovaná hradit 1 992 Kč měsíčně po dobu 14 měsíců.
12. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
13. Původní věřitelka právnická osoba anonymizována dvě slova, a.s poskytla žalované dne 6. 12. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná uhradila v období od 15. 7. 12 2018 do 8. 1. 2019 celkem částku 4 000 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Ohledně splácení žalovanou soud vycházel z tvrzení žalobce.
14. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila doklady, jimiž si ověřovala příjem žalované, pouze předložila žádost o úvěr, ve které jsou tyto doklady vyjmenovány. Nedoložila ani, že by zjišťovala a ověřovala, zda žalovaná nefiguruje v elektronických databázích dlužníků, i přesto, že ve své žádosti žadatelka uvedla, že je na ni vedena exekuce. Tato informace je přitom zásadní pro zjištění, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr tento schopen splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná částečně uhradila, resp. uhradil částku 4 000 Kč a zbylá neuhrazená částka jistiny tak činí 11 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaná je povinna zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaná nijak nezpochybnila, ohledně jejího plnění. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil.
23. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 33 byla žalované odeslána doporučeně dne 24. 11. 2020 (č.l. 35) nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradil do 8. 12. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 9. 12. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně.
24. S ohledem na to, že soud považuje smlouvu za neplatnou, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány. Soudu se také jeví celková výše nákladů na spotřebitelský úvěr jako zcela zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, neboť úroková sazba v takovém případě několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu požadovanou bankami a proto byla žaloba zamítnuta i v této části.
25. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.