Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 356/2020-85
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 8. 8. 2014 do 12. 12. 2020.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 502,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 8. 8. 2014 do 12. 12. 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 502,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 22. 5. 2020 a opraveným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 21. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč od 8. 8. 2014 do zaplacení) a nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 7. 8. 2014, tento svůj závazek však nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku datovanou ke dni 17. 3. 2020.
2. Usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vyslovil tento soud svou místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc zdejšímu soudu, neboť bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žaloby bydliště v jeho obvodu.
3. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 28. 1. 2021 uvedla, že žádnými důkazy prokazujícími ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, a navrhla, aby soud v případě posouzení smlouvy o zápůjčce jako neplatné přiznal žalobkyni náhradu bezdůvodného obohacení.
4. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření do datové schránky postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 12. 12. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 a 6 o. s. ř. považuje za doručené dne 9. 4. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní (smlouvou o zápůjčce, standardními podmínkami úvěrové smlouvy a standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru, příkazem k úhradě, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o doručení a výzvou k úhradě), z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.):
5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6.000 Kč v hotovosti. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit do 7. 8. 2014 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.980 Kč, svůj závazek však nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 1. 2018, které mu bylo zasláno doporučeně dne 26. 1. 2018. V době od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil (v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nic jiného). Dne 17. 3. 2020 mu byla doporučeně zaslána předžalobní upomínka, datovaná ke dni 11. 3. 2020.
6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
12. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši 6.000 Kč. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj dluh byť jen částečně zaplatil, soud proto žalobě vyhověl, co se týče požadované jistiny. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována vzhledem k postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. (výrok I.)
13. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části ohledně části zákonného úroku z prodlení od data 8.8.2014 do data doručení žaloby zamítl. (výrok II.)
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 66,87 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce 6.193,93 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 3.068,70 Kč) a zamítnuta byla v rozsahu 33,13 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu 33,74 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 1.489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty v částce 6.000 Kč ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci – převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). Z toho přiznaných 33,74 % činí částku 502,39 Kč (výrok III.)
15. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.