Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 181/2020-28
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 45.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.000,00 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 30.000,00 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15.000,00 Kč a částky 7.068,49 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.000,00 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 30.000,00 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15.000,00 Kč a částky 7.068,49 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 45.000,00 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000,00 Kč, a to na bankovní účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou smluvní podmínky a formulář pro standardní informace. Úrok byl sjednán ve výši 112,24% ročně s tím, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby ze dne datum požaduje úrok ve výši 40% (původně 112,24%) ročně z částky 30.000,00 Kč za dobu od datum do datum tj. do dne zesplatnění, ve výši 7.068,49 Kč (původně 19.834,19 Kč). O částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne datum. Žalovaný se v čl. III. smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit vč. úroku, a to v 30 měsíčních splátkách ve výši 2.992,00 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. První splátka měla být zaplacena dne datum, tuto však žalovaný nezaplatil. Žalobkyně své smluvní povinnosti vůči žalovanému splnila a úvěr ve výši 30.000,00 Kč mu poskytla. Žalovaný však své povinnosti neplnil; sjednané splátky nehradil ve výši a lhůtách splatnosti dle smlouvy, čímž se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, s tím, že žalovanému byla poskytnuta lhůta k úhradě do datum. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pravidelné měsíční splátky je žalobkyně rovněž v souladu s čl. VI. odst. 3 podmínek oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za neuhrazení první splátky a dále je oprávněna pro případ zesplatnění dle stejného ustanovení podmínek požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Na smluvní pokutě tedy žalobce požaduje částku toliko ve výši 15.000,00 Kč (0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 30.000,00 Kč od datum /den následují po posledním dni lhůty k úhradě zesplatnění částky/ do datum tj. 15.690,00 Kč). Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listinných důkazů, smlouvy o úvěru ze dne datum vč. smluvních podmínek, dokladu o vyplacení úvěru žalovanému, emailu žalovaného ze dne datum s přílohou – výpisem z účtu, upomínky ze dne datum, oznámení o zesplatnění ze dne datum, předžalobní výzvy ze dne datum a dále prohlášení klienta ze dne datum, výplatní pásky za květen 2017, výpisu bankovního a nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisu z centrální evidence exekucí (příjmení) učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne datum uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo Uzavření smlouvy předcházelo sepsání formuláře vyjádření klienta – žadatele o spotřebitelský úvěr ze dne datum s tím, že žalovaný měl závazek vůči obec anonymizováno ve výši 2.100,00 Kč. Výplatní páskou za květen 2017 žalovaný doložil žalobkyni výši měsíčního příjmu částkou 27.359,00 Kč, který pobírá od právnická osoba Žalobkyně pak provedla šetření ve vztahu k žalovaného v centrální evidenci exekucí, a to s nulovým výsledkem (viz. výpis z příjmení). Z výpisu NRKI ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný má jeden závazek – osobní úvěr v celkové výši 100.000,00 Kč poskytnutý dne datum při splátce 2.110,00 Kč. Počet splátek činil 101, kdy jedna splátka byla již po splatnosti, k úhradě zbývala v 06/ 2017 částka ve výši 212.195,00 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova datované datum. Z uzavřené smlouvy bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000,00 Kč, a to na dobu 30 měsíců, a to bezhotovostním převodem na účet bankovní účet. Úrok byl sjednán ve výši 112,24 % ročně. Úvěr měl být splácen 30 měsíčními splátkami ve výši 2.992,00 Kč, přičemž první splátka měla být učiněna datum. Pro případ prodlení pak byly sjednány úroky z prodlení v zákonné výši (čl. VI. odst. 3 písm. b) smluvních podmínek) a dále smluvní pokuta ve výši 499,00 Kč za prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky (čl. VI. odst. 3 písm. a) smluvních podmínek). V čl. VI. odst. 2 písm. a) smluvních podmínek si pak účastníci sjednali poplatek za každou upomínku ve výši 450,00 Kč. Dále si účastníci sjednali možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou byť jen části pravidelné splátky. Pro tento případ pak byla v čl. VI odst. 3 písm. a) smluvních podmínek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně dne datum odeslala na účet č. bankovní účet částku 30.000 Kč. Číslo účtu se pak neshoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Avšak žalovaný emailem ze dne datum požádal o vyplacení úvěru na účet u anonymizováno s tím, že z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že byl veden na jméno žalovaného a účet vykazoval minimální zůstatek v řádek jednotek korun. Z upomínky č. I. bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 3.941,00 Kč s tím, že byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a s tím související sankce. Přípisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno, že úvěr dle úvěrové smlouvy číslo byl ke dni datum zesplatněn, dlužná částka činila 55.482,60 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum. Současně byl upozorněn na možnost soudního příp. exekučního řízení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne datum odeslanému mu prostřednictvím České pošty s.p. dne datum.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 547 občanský zákoník musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 588 občanský zákoník soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 30.000 Kč.
10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne 4 spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
13. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaný, v podobě informací pouze o výši měsíční mzdy a jednom závazku a následně na ověření skutečností dostupných ve veřejných rejstřících, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z informací, které žalovaný jako úvěrovaný žalobkyni jako úvěrující o své osobní a finanční situaci poskytl. Kdy reálně bylo ověřen pouze příjem žalovaného jednou výplatní páskou ve výši 27.359,00 Kč. Nebylo nijak ověřeno, zda pracovní poměr žalovaného stále trvá, když sjednavatel úvěru nijak neověřoval, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. K měsíčním výdajům žalovaný neuvedl ničeho a tyto nebyly žalobkyní jakkoliv zjišťovány, když žalobkyně nepožadovala žádné údaje v tomto směru. Ohledně výdajů žalovaného tedy žalobkyně neprovedla žádné bližší zkoumání ani dotazem na žalovaného či vyžádání si výpisu z jeho účtu např. za účelem posouzení např. obratu na účtu žalovaného. Pokud šlo o jeden závazek žalovaného, byl zjištěno, že v květnu 2017 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000,00 Kč, s jehož úhradou se dostal žalovaný do prodlení již v červnu 2017, kdy celkově zbývalo k úhradě cca 200.000,00 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný již v červenci 2017 je žalovanému poskytnut další úvěru (jedná se o projednávanou věc), přičemž na bankovním účtu nemá v podstatě žádné peněžní prostředky. Vyšla-li žalobkyně z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalovaného splácet, nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jinými slovy řečeno žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostý nedostatek tvrzení žalovaného a žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. výdaje s užíváním bytu, délku trvání pracovního poměru, příp. uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou či neurčitou, skutečný obrat na účtu žalovaného, informace o vyživovacích povinnostech a další). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, a to pouze za 1 měsíc, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni bylo známo, že žalovaný nesplácí již úvěr poskytnutý v květnu 2017 ve výši 100.000,00 Kč, poskytla datum žalovanému částku 30.000,00 Kč. Žalobkyně si tedy počínala zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovaným, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky ve výši 30.000,00 Kč, která byla žalovanému prokazatelně žalobkyní dne datum poskytnuta. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 30.000,00 Kč, neboť dle ust. § 2991 občanského zákoníku se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o požadovaného příslušenství, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb., a to z dlužné částky ve výši 30.000,00 Kč od data datum do zaplacení (viz. výrok I. rozsudku).
14. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících nárocích, a to smluvní pokutě ve výši 15.000,00 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 7.068,49 Kč žalobu výrokem II. zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobkyně jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné.
15. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky ve výši 30.000,00 Kč (výrok I.) a neúspěšná v rozsahu částky ve výši 22.068,49 Kč (výrok II.), přičemž jako neúspěch je třeba brát rovněž částečné zpětvzetí v rozsahu částky ve výši 12.765,70 Kč (kapitalizované úroky) tj. žalobkyně byla tedy neúspěšná v rozsahu částky ve výši 34.834,19 Kč. S ohledem na uvedené by tedy měl žalovaný oproti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
16. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.