Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 65/2021-28
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 57 173,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 10 % ročně z částky 13 370 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 43 803,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 279,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 331,39 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 513,07 Kč
od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a dále z částky 21 143,07 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 370 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 43 803,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 279,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 331,39 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a dále z částky 21 143,07 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem podaným k soudu dne 27. 11. 2020 ve znění jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 30. 10. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 47 664 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 479 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 12 600 Kč a odměny za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 18 585 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 30. 10. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, jelikož uchazeči o zápůjčku dokumenty zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, naposledy zaplatil splátku dne 6. 8. 2018, celkem žalovaný uhradil na svůj závazek částku 36 630 Kč. Původní věřitelce proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky: jistiny ve výši 34 513,07 Kč a poplatku ve výši 22 660,05 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 20. 1. 2020 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně dále žádá na žalovaném kapitalizovaný úrok ve výši 2 279,78 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z aktuální výše dlužné jistiny, který žalobkyně nárokuje ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. dne 31. 10. 2019, do dne postoupení pohledávky), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 331,39 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z aktuální výše dlužné jistiny od uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, tj. od 6. 9. 2018, do postoupení pohledávky), úrok ve výši 29 % z dlužné jistiny 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z dlužné jistiny 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:
4. Obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, a žalovaný podepsali dne 30. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 47 664 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 16 479 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 600 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 18 585 Kč), a to v 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky s poslední splátkou ve výši 4 054 Kč RPSN činila 106,56 %, úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný si zvolil variantu příjmení v hotovosti s měsíčním režimem splátek, což znamená, že byl povinen splácet poskytnuté prostředky k rukám zástupce žalobkyně dle č. 4 smluvních podmínek. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o zápůjčce číslo).
5. Podle čl. 2 smluvních podmínek zahrnuje činnost zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky poskytovaná na základě smlouvy a) administrativní činnosti související s uzavřením smlouvy, zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, b) činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky, c) garanci neuplatnění zpoplatněných upomínek, úroku z prodlení či smluvních pokut za prodlení žalovaného ze strany žalobkyně od počátku prodlení do doby dosažení nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky, možnost požádat o splátkové prázdniny spočívající v prodloužené splatnosti dlužné částky. Administrativní činnost a komfortní splácení zahrnuje zpracování splátek žalovaného a aktualizace účtu, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického upozornění a/nebo písemného upozornění nebo SMS upozornění na prodlení, podporu prostřednictvím zákaznické infolinky žalobkyně, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace v případě její ztráty nebo poškození a mimořádné přijetí splátky celkové dlužné částky na pobočce žalobkyně. Hotovostní režim splátek jako doplňková volitelná služba zahrnuje výběry splátek v místě bydliště žalovaného a jejich zápis do karty splátek, převoz hotovosti od žalovaného, návštěvy žalovaného v místě bydliště v termínech splátek a telefonické či osobní sjednávání času návštěvy (smluvní podmínky).
6. Při prověřování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, nemá nezaopatřené děti, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje. Žalovaný byl zaměstnaný u společnosti právnická osoba jako dělník, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy. V zaměstnání dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 24 731 Kč, což mělo být ověřeno z výplatních pásek. Po odečtení měsíčních výdajů (externí splátky zápůjček 5 600 Kč, odhadované měsíční výdaje 7 830 Kč) zbýval žalovanému použitelný příjem 11 251 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky za červenec 2017 až září 2017. Žalovaný žádal o zápůjčku ve výši 130 000 Kč hrazenou měsíčními splátkami (zákaznická karta).
7. Sjednané splátky ze smlouvy o úvěru žalovaný nehradil řádně a včas, na svůj závazek uhradil v období od 30. 10. 2017 do 6. 8. 2018 pouze částku 36 630 Kč (tabulka umoření).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), pohledávka žalovaného je uvedena na straně číslo ze anonymizováno (seznam postoupených pohledávek) a žalovanému tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila dopisem ze dne 20. 1. 2020 (oznámení) odeslaným 14. 2. 2020 (podací lístek). K zaplacení žalované dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2020 (výzva) odeslaným následujícího dne (podací lístek).
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
11. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti žalovaného z jím sdělených informací při osobní návštěvě zástupce právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného doma, při kterém měla obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřit výši příjmů domácnosti žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Kopie dokumentů předložených žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nepořídila, ačkoliv jí zákon v § 78 odst. 1 ZoSÚ tuto povinnost ukládá. Žalobkyně předložila soudu rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 ze dne 31. 7. 2020, které se však vztahuje ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníka dle předešlého zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jenž však stanovil tyto povinnosti věřitele mírněji, a proto toto rozhodnutí nelze ve vztahu k projednávané věci použít.
17. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
18. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prokazovala pouze tzv. zákaznickou kartou klienta, jiné dokumenty, jak sama uvedla, k dispozici neměla, protože je její právní předchůdkyně neuchovávala. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nepořídila kopie ověřovaných dokumentů a ani je neuchovala v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) ZoSÚ, nemůže soud ověřit, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného.
19. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. S ohledem na skutečnost, že došlo k zneplatnění smlouvy o úvěru od jejího počátku, posoudil soud vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako mimosmluvní vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni plnění, které ze smlouvy o úvěru přijal, tj. jistinu ve výši 50 000 Kč, což žalovaný již svými platbami ve výši 36 630 Kč částečně splnil, tudíž soud uložil výrokem I. rozsudku žalovanému, aby žalobkyni vrátil čerpanou jistinu po zohlednění provedených úhrad, tj. částku 13 370 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 13 370 Kč bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty obsažené ve výzvě k plnění (výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávky byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 14. 2. 2020, tj. dne 19. 2. 2020), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 43 803,12 Kč (tj. úroku, odměny za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 279,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 331,39 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 513,07 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a dále z částky 21 143,07 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.