Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 333/2020-77
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 500 Kč za období od 27. 6. 2018 do 1. 2. 2021 a co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4 500 Kč za období od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 379 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 500 Kč za období od 27. 6. 2018 do 1. 2. 2021 a co do části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4 500 Kč za období od 2. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 379 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 11. 9. 2020 a doplněným podáním ze dne 23. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení) a nákladů tohoto řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím elektronického formuláře Smlouvu o zápůjčce (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 26. 6. 2018 (po dvojím prodloužení splatnosti), tento svůj závazek však nesplnil. Dne 30. 1. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému na přechodného věřitele, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ přechodný věřitel“). Dne datum postoupil přechodný věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku datovanou ke dni 19. 5. 2020.
2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne 15. 2. 2021 uvedla, že žádnými důkazy prokazujícími ověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, a navrhla, aby soud v případě posouzení smlouvy o zápůjčce jako neplatné přiznal žalobkyni náhradu bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 1. 2. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. a za použití ust. § 57 odst. 2 o.s.ř. považuje za doručené dne 19. 4. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 4 500 Kč prostřednictvím bankovního převodu. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 185,30 Kč a úrokem ve výši 124,27 Kč. Splatnost byla původně sjednána na 28 dní od poskytnutí úvěru, ale posléze byla dvakrát prodloužena, naposled do 26. 6. 2018, žalovaný však ani poté svůj závazek nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na přechodného věřitele a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 5. 2019, které mu bylo zasláno doporučeně dne 6. 6. 2019. V době od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil (v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nic jiného). Dne 21. 5. 2020 mu byla doporučeně zaslána předžalobní upomínka, datovaná ke dni 7. 5. 2020.
5. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. V dané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši 4 500 Kč. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj dluh byť jen částečně zaplatil, soud proto žalobě vyhověl, co se týče požadované jistiny. Ode dne, kdy byl žalovanému doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalovaného (odst. I. výroku). S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl (odst. II. výroku).
12. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
13. Pro úplnost odůvodnění soud považuje za vhodné uvést, že aktivní procesní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a přechodným věřitelem dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi přechodným věřitelem a žalobkyní dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 5. 2019.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobě bylo vyhověno v rozsahu 83 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno tak bylo žalobě v částce 4 610 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 970 Kč a zamítnuta byla v rozsahu 17 %. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu 66 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 2 089 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 4 500 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). Z toho přiznaných 66 % činí částku 1 379 Kč (odst. III. výroku).
15. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku a náklady řízení žalovaný zaplatí k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.