Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 85/2020-54
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 68 562,70 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 68 562,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 58 300 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 58,35% p.a. z částky 49 552,93 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 211 824 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 68 562,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 58 300 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 58,35% p.a. z částky 49 552,93 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 211 824 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním ze dne datum u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne datum Na základě této smlouvy poskytla žalovanému na účet částku ve výši 57 000Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 76,78% splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 2 942Kč splatných vždy ke každému 18. dni v měsíci počínaje prosincem 2017. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřována na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě výše uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřováno, zda žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, zda neměl u žalobkyně předcházející smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zda doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný popř. zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení.
2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Dostal se do prodlení se splátkou č.26 splatné dne 18.1.2020 Do doby zesplatnění celého úvěru zaplatil celkem 70 608Kč. K zesplatnění úvěru došlo dne 23.3.2020. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998Kč. Dále vzniklo žalobkyni dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600Kč. Podle bodu 6.4 smlouvy pak vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení nejen poskytnuté jistiny, ale také veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru k jistině, s tím, že tuto novou jistinu zde ve výši 56 702,50Kč byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud ke dni zesplatnění nebude dluh na této nové jistině vyrovnán zaplatí žalovaný smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 25.3.2020 do zaplacení.
3. Žalobkyně se tedy touto žalobou domáhala částky odpovídající nové dlužné jistině ve výši 49 552,93Kč Smluvní pokuty ve výši 998Kč, náhrady nákladů ve výši 600Kč, smluvní pokuty ve výši 10 262,70Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající původní dlužné jistině úvěru ve výši 49 552,93Kč ode dne 25.3.2020 do zaplacení tj úrok poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % ročně z částky 49 552,93Kč maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 211 824Kč.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.
5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovanému byl na základě oznámení ze dne datum schválen úvěr ve výši 57 000Kč s tím, že celková zaplacená částka po uplynutí 60 měsíců, na kterou byl sjednán splátkový kalendář měla činit 176 520Kč. Zápůjční úroková sazba činila 76,78% p.a.
6. Podle splátkového kalendáře mělo být každého 18. dne v měsíci zaplaceno na uvedený úvěr 2942 Kč.
7. Podle předžalobní výzvy ze dne 2.9.2020 měl žalovaný zaplatit částku shodnou z částkou, která byla požadována touto žalobou do 15 dnů ode dne odeslání této předžalobní výzvy.
8. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka odesílána dne 3.9.2020.
9. Podle karty klienta měl soud za to, že žalovaný sdělil žalobkyni adresu svého bydliště: ulice a číslo v obec a název a sídlo svého zaměstnavatele: právnická osoba se sídlem adresa.
10. Podle oznámení ze dne 23.3.2020 měl soud za to, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 23.3.2020 úvěr zesplatnila a specifikovala dlužnou částku na výši 58 300Kč.
11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum číslo soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí částky ve výši 57 000Kč za podmínek uvedených v žalobě s odkazem na body 2.2, 6.1, 6.2, 6.4, 6.5, které již byly popsány v žalobě. Uvedl rovněž číslo svého účtu: číslo bankovní účet.
12. Z výzvy k zaplacení ze dne 20.3.2020, 18.2.2020, měl soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek, s nimiž byl v prodlení a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru.
13. Výpisem se záznamů v registru SOLUS bylo zjištěno, že k žalovanému nejsou vedeny dluhy.
14. Z dokladu o vyplacení úvěru z účtu bankovní účet bylo zjištěno, že dne datum byla na účet číslo bankovní účet zaslána částka ve výši 57 000Kč.
15. Z vyúčtování mzdy zaměstnance ze dne 8.1.2019 soud zjistil, že čistá mzda za měsíc prosinec 2018 činila 23 117Kč.
16. Z výplatní pásky za září 2017 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 25 195Kč.
17. Z výplatní pásky za srpen 2017 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 25 671Kč.
18. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný nastoupil do pracovního poměru ke právnická osoba a.s. se sídlem adresa, anonymizováno číslo a poměr byl sjednán na dobu neurčitou bez zkušební doby.
19. Podle mzdového výměru k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2017 soud zjistil, že základní mzda činila 25 000Kč a motivační složka mzdy 9 000Kč.
20. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 3.11.2017 bylo zjištěno, že dne 13.10.2017 byla na účet žalovaného doručena příchozí platba ve výši 25 195Kč a dne 15.9.2017 příchozí platba ve výši 25 671Kč.
21. Z hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činil 25 400Kč a pocházel ze zaměstnání. Životní minimum činilo 3410Kč, náklady na bydlení 1300Kč, ostatní 0Kč, splátky PROFI CREDIT 3029Kč, celkem výdaje činily 7 739Kč a rezerva 1 000Kč a tudíž volné zdroje činily 16 661Kč. Žalovaný žil sám, složil maturitní zkoušku a bydlel v obecním bytě.
22. Na základě zjištění uvedených shora soud učinil na jejich základě následující skutkový závěr ve věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným výše uvedenou úvěrovou smlouvu za podmínek, tak jak byly shora rozepsány a zjištěny v rámci smluvních ustanovení 2.2, 6.1, 6.2, 6.4, 6.5 a převedla dne datum na jeho účet částku ve výši 57 000Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly prokázány skutečnosti, které žalovaný uvedl prostřednictvím formuláře sám, tj. adresa a název zaměstnavatele, výše měsíční mzdy, úroveň dosaženého vzdělání, výdaje určené odhadem žalovaného, doba trvání pracovního poměru a dále výpis z registru SOLUS. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně v žádném případě dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši 57 000Kč zaplatil 70 608Kč.
23. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
24. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 3410Kč měsíčně nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by tam mohlo být 7 850Kč i 5 629Kč a neví se, odkud se tato částka vzala. Co představuje částka ostatních výdajů, která je vyplněná částkou 0Kč se neví. Žalovaný zároveň uvedl, že již splácí jiný úvěr poskytnutý mu žalobkyní a to měsíční splátkou ve výši 3029Kč. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením částky 25 400Kč a 8739Kč tj. částka 16 661Kč volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žádné výpisy z účtu žalovaného, které by poskytly přehled o výdajích žalovaného v průběhu celého měsíce žalobkyně mezi důkazy nepředložila. Žalovaný byl patrně pouze vyzván, aby doložil, že je mu mzda vyplácena na účet, což učinil. Pokud v době rozhodování o poskytnutí úvěru žalobkyně měla přehled o pohybu na účtu žalovaného v průběhu celého měsíce, pak takové tvrzení soudu neprokázala. Rovněž se nevědělo, jakým způsobem se žalovaný každý den dopravoval do zaměstnání a kolik činily výdaje na dopravu, jestliže náklady na bydlení činily 1300Kč, což je cena za současných poměrů nereálná i v rámci obcemi zajišťovaných bytových potřeb.
25. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 57000Kč za nějakých podmínek, k nimž patřila i skutečnost, že žalovaný již jiný poskytnutý úvěr žalobkyni měsíční splátkou ve výši 3029Kč splácel. Tyto podmínky vyústily ve výsledek, že spotřebitel získal sice 57 000Kč, ale musel zaplatit 176 520Kč. Pokud by se dostal do prodlení už s první splátkou, musel by zaplatit 211 824Kč. Soud tedy na základě shora uvedeného považoval úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení pro rozpor s ust. § 87 z.č. 257/2016 Sb. za neplatnou absolutně, pro nesplnění požadavku posoudit úvěruschopnost žalovaného.
27. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 57 000 Kč. Toto plnění by soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým by se žalovaný bezdůvodně obohatil a byl by povinen obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Soud vycházel rovněž ze zjištění, že žalovaný zaplatil celkem 22 splátek po 2 942 Kč a 2x50 0Kč, 1x 1 442Kč a 1x 2 442Kč tj. částku ve výši 70 608Kč. Výrok I. proto odpovídá skutečnosti, že žalovaný celý poskytnutý úvěr ve výši 57 000Kč žalobkyni zaplatil. Žaloba proto musela být zamítnuta v důsledku neplatnosti ujednání v ní uvedených.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).