Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 106/2021-23
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 2 586 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části zaplacení smluvní pokuty ve výši 586 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 13. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 144 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části zaplacení smluvní pokuty ve výši 586 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 13. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 144 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 27. 11. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 144 Kč (od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 12. 12. 2018 do 30. 9. 2019), poplatku z úvěru v částce 1 000 Kč (v žalobě uváděno též jako kapitalizovaný úrok) a smluvní pokuty ve výši 586 Kč. Uvedla, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, která s žalovaným uzavřela nejprve rámcovou smlouvu o úvěru a následně dne 13. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1 000 Kč, to vše s jednorázovou splatností do dne 11. 12. 2018. Tento závazek žalovaný nesplnil ani z části. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Žalovaný, ačkoliv byl o zaplacení celé částky písemně upomínán, na tento dluh žalobkyni neuhradil ničeho.
Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodoval na základě listin obsažených v soudním spise. Žalovanému byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 28. 4. 2021 na adresu trvalého bydliště, ten se k žalobě nevyjádřil.
Okresní soud v Nymburce usnesením č. j. 7 C 106/2021 -13 ze dne 15. 4. 2021 žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě v něm určené doplnila svá tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného a k těmto tvrzením navrhla důkazy a listinné předložila spolu s doplněními skutkovými tvrzeními. Na základě této výzvy žalobkyně vzala dne 29. 4. 2021 částečně žalobu zpět a to v části smluvní pokuty ve výši 586 Kč a kapitalizovaného úroku v částce 1 000 Kč. K omezení žaloby došlo před prvním jednáním, proto soud nevyžadoval stanovisko žalovaného k tomuto úkonu a postupem dle § 96 odst. 2 , 4 o. s. ř. o. s. ř. řízení v této části výrokem I. částečně zastavil.
Z potvrzení o provedení platby s datem splatnosti 13. 11. 2018 a výpisu účtu žalovaného za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 má soud za prokázané, že ve prospěch účtu žalovaného byly připsány dne 14. 11. 2018 peněžní prostředky v částce 2 000 Kč od společnost právnická osoba, IČO. Z výpisu účtu žalovaného má soud dále za zjištěné, že v období od 1. 11. 2018 do 13. 11. 2018 (data poskytnutí půjčky) byly na účet žalovaného poukázány také peněžní prostředky od jiných poskytovatelů půjček v souhrnné výši 33 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 12. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba, IČO, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2020 a podacího lístku ze dne 11. 11. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně předžalobní výzvu zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu. Z předložené rámcové smlouvy a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 11. 2019 bylo zjištěno, že termínem splatnosti mělo být datum 11. 12. 2018.
Na základě výše uvedeného soud v dané věci učinil skutkový závěr, že společnost právnická osoba, IČO, dne datum poskytla žalovanému částku částka a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 11. 2018. V daném období nešlo o jedinou společnost, která žalovanému poskytla peněžní prostředky formou půjčky. Částka měla žalovaným být vrácena dne 11. 12. 2018. Pohledávka byla smlouvou ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil společnosti právnická osoba, IČO, ani žalobkyni na předmětný dluh jakoukoliv částku.
Při právním posouzení obsahu ujednání mezi účastníky je nutno postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále též jen„ o. z.“) a také zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“). Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2 z. s. ú. lze poskytnout fyzické nepodnikajících osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Dle § 86 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 1879 an. o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je dle § 1968 o. z. v prodlení a věřitel po něm může dle § 1969 o. z. vymáhat splnění dluhu a dle § 1970 o. z. také požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví vláda nařízením. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud posoudil žalobu po jejím částečném omezení žalobkyní za důvodnou. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, které měl žalovaný vrátit do 1 měsíce. Z listin doložených žalobkyní a z výpisu z účtu žalovaného však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného. V souladu s § 86 a 87 z. s. ú. ve spojení s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. US 4129/2018 a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, žalobkyně nedostála povinnostem uloženými těmito ustanoveními, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalovaného úvěr splatit posuzovala. Žalovaný v daném období navíc inkasoval další peněžní prostředky od jiných poskytovatelů půjček. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. jež mezi stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo. Převzal-li však žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 2 000 Kč, kterou ani zčásti neuhradil, uložil mu soud tuto žalobkyni zaplatit spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému úspěšná v části 57 % oproti neúspěchu v části 43 %. Po zohlednění částečného omezení žaloby tak soud dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovanému dle obsahu spisu ani žádné nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ve výroku II. a III. není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Proti rozhodnutí ve výroku I. je možné uplatnit odvolání ve lhůtě 15 dní od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.