Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 76/2021-70
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr et Mgr Bc Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19 730 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 530 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 200 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 006,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 050,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 345,40 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 815,40 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 7 785,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 7 559,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 530 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 200 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 006,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 050,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 345,40 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 815,40 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 7 785,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 7 559,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 19 730 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne datum a datum. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty částky 11 000 Kč a 8 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smluv. Ve smlouvě ze dne datum se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách i částku 8 800 Kč (dále jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 200 Kč, úroků ve výši 19,52 % ročně podle článku 1.4 smlouvy, z poplatku ve výši 2 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a ve smlouvě ze dne datum se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách i poplatek 6 400 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč, úroků ve výši 18,96 % ročně dle článku 1.4 smlouvy, z poplatku ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů, výpis z insolvenčního rejstříku a dokumenty předložené žalovaným, a to doklad o výměře důchodu a složenky - příjmy. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku ze smlouvy ze dne datum zaplatil dne 19. 9. 2019, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 2. 2. 2019, a poslední splátku ze smlouvy ze dne datum zaplatil také dne 19. 9. 2019, přičemž celá částka měla být uhrazena dne 16. 5. 2019. S účinností ke dni 29. 11. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky z obou smluv za žalovaným v neuhrazené výši 10 010 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 7 785,46 Kč a poplatku ve výši 2 224,54 Kč, a ve výši 9 720 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 7 559,94 Kč a poplatku ve výši 2 160,06 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek dopisem ze dne 29. 11. 2019. Po datu postoupení pohledávek žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu z uvedených smluv.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 8 800 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 2 200 Kč, poplatek ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že i tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s tímto úvěrem poplatek ve výši 6 400 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1 600 Kč, poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že i tuto poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.
4. Podle článku 1.4 obou smluv se smluvní strany dohodly, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy a v případě úhrady úvěru v 60 splátkách činí 19,52 % ročně a v případě úhrady úvěru v 60 splátkách činí 18,96 % ročně. Podle článku 2.5 obou smluv se úhrady v podobě týdenních splátek započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění anonymizována dvě slova, pokud si je žalovaný zvolil, a až následně na jistinu spotřebitelského úvěru. Podle článku 5.1 obou smluv má právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh. Podle článku 6.1 obou smluv smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran.
5. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 12. 2017 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 575 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 16 575 Kč. V části nazvané Dokumenty k ověření finanční situace žadatele právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti doklad o výměře anonymizováno a složenky - příjmy. Z karty zákazníka právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 3. 2018 se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 900 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 8 000 Kč a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 14 900 Kč. V části nazvané Dokumenty k ověření finanční situace žadatele právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnosti doklad o výměře anonymizováno a složenky - příjmy.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ze smluv číslo číslo. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení obou pohledávek na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužných částek 10 010 Kč a 9 720 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 5. 2020.
7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě mu poskytla částky 11 000 Kč a 8 000 Kč, přičemž obě tyto částky si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smluv. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s poplatky ve výši 8 800 Kč a 6 400 Kč. Při uzavírání obou smluv ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného, zjistila výši jeho příjmů, výdajů a disponibilních částek na základě jeho prohlášení a v kartách zákazníka zaškrtla, že k ověření majetkových poměrů žalovaného byly použity doklad o výměře anonymizováno a složenky - příjmy žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené výši 10 010 Kč a 9 720 Kč na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.
8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání obou smluv spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to doklad o výměře důchodu a složenky - příjmy žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet oba úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.
11. Soud nepřihlížel k ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedených smluv o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.
12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému ze smlouvy uzavřené dne datum finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 9 790 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měl žalovaný na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradit (19 800 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (10 010 Kč), a ze smlouvy uzavřené dne datum finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 4 680 Kč, představující rozdíl mezi celkovou částkou, kterou měl žalovaný na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradit (14 400 Kč), a žalobou uplatněným nárokem (9 720 Kč). Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnutých jistin úvěrů bez souvisejících poplatků z obou smluv v celkové výši 4 530 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatné a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zbývající dluh na obou jistinách úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 4 530 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistin ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném žalovanému dne 13. 12. 2019 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 14. 5. 2020; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019, žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 24. 12. 2019 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 4 530 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost obou smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků podle smluv o úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 4 530 Kč od 30. 11. 2019 do 24. 12. 2019, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k plnění mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 14. 12. 2019, lhůta k plnění mu uplynula dne 24. 12. 2019 a prodlení žalovaného započalo až dnem 25. 12. 2019 a nikoliv již 30. 11. 2019.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 4 530 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 15 200 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.