Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 19/2020-71
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem v částce 246,82 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 695,33 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem v částce 246,82 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 695,33 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, poskytovala žalovanému na základě smlouvy z 2. 11. 2017 kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem 21,90% ročně vždy nejdéle do 1 roku od čerpání úvěru. Protože tuto povinnost žalovaný porušil, byl mu dluh zesplatněn a právnická osoba jej vyzvala k okamžitému zaplacení dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek.
3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 2. 2021. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Na odeslanou výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.
4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (banka) a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala na běžném účtu žalovaného kontokorentní úvěr. Žalovaný se zavázal poskytovaný úvěr postupně splácet, což však nečinil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila dne 18. 6. 2019 svého sjednaného práva prohlásit celý úvěr za splatný. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Celková výše dluhu žalovaného odpovídá žalované částce.
5. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.
6. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a bankou soud kvalifikoval jako smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy banka poskytovala žalovanému peněžní prostředky tím, že mu umožnila opakovaně je čerpat z běžného účtu do záporného zůstatku, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90% ročně a se sjednanými poplatky vždy nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Tuto povinnost však nesplnil. Proto banka v souladu se smlouvou o úvěru úvěr zesplatnila. Žalovaný netvrdil, tím méně pak prokázal, že by tento dluh byl do dnešního dne uhrazen. Soud tedy dospěl k závěru, že bance za žalovaným vznikla pohledávka v žalované výši.
7. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána tím, že na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými podle § 1879 a násl. o. z. Žalovaný je kromě jistiny úvěru i nadále (až do zaplacení) povinen platit z dlužné jistiny sjednaný úrok z úvěru ve výši 21,90% ročně. Dále povinen platit úroky z prodlení. Do prodlení se zaplacením úvěru se žalovaný dostal v den následující po jeho zesplatnění, tzn. 22. 2. 2018. Od tohoto dne do zaplacení je žalovaný povinen podle § 1970 o. z. platit z dlužné částky úrok z prodlení ve výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 , § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Jako neúčelný pro stanovení náhrady nákladů soud posoudil další doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 15. 5. 2020, neboť nelze připisovat k tíži žalovaného, že žalobkyně nevylíčila všechna potřebná žalobní tvrzení již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.