Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 191/2021-21
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
úředně bytem adresa žalované, obec
o zaplacení 5 901 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 983 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 56,45 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 983 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se do části smluvní pokuty 358 Kč a nákladů vymáhání 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z těchto částek od 6.2.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta titul. jméno příjmení, anonymizováno, náklady řízení ve výši 1 135 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.´
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 983 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 56,45 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 983 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se do části smluvní pokuty 358 Kč a nákladů vymáhání 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z těchto částek od 6.2.2021 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], náklady řízení ve výši 1 135 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.´</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 901 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným žalobce na základě elektronické žádosti.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila.
Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem zejména smlouvy o úvěru ze dne 5.12.2019, rámcové smlouvy z téhož dne, standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěrované částky, výzev, předžalobní výzvy a výpisu z bankovního účtu žalovaného Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný poté, kdy se zaregistroval na portálu žalobce www webová adresa a uhradil registrační poplatek 1 Kč, zažádal žalobce o úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalobce návrh akceptoval a obratem mu na jeho účet zaslal požadovanou částku. Žalovaný se zavázal se úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši uvedené ve splátkovém kalendáři a úrok činil smluvně 49,10 % ročně, avšak nezaplatil ničeho, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 25.5.2020 a žalovaného vyzval k jeho splacení do 14 dnů. Ke dni 20.12.2020 se dluh skládal z nesplacené jistiny 2 999 Kč, poplatku z úvěru 99 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 297 Kč, úroků 588 Kč, smluvních pokut 1 358 Kč a účelně vynaložených nákladů 560 Kč Smluvní pokuta do zesplatnění činila 1.000 Kč a po zesplatnění 358 Kč.
Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku tj. neuhrazené jistiny, poplatků z úvěru, za prodloužení splatnosti a smluvní pokuty do zesplatnění vyhověl celkem v rozsahu 26 274 Kč. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. zčásti zkapitalizovaný.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
Smluvní pokuta do zesplatnění jako sankce za prodlení ze dne 21.5.2020 a ze dne 13.3.2020 vždy po 500 Kč v celkové výši 1.000 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Na druhé straně soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu zahrnující období po zesplatnění ve výši 358 Kč, Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů a požadavek na zaplacení této smluvní pokuty soud žalobu rovněž zamítl.
Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů 560 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, neboť uváděné částky za obyčejné či doporučené psaní nejsou reálné a i v této části nároku byla žaloba zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 84% a neúspěch z 16% a má dle § 142 , odst. 2 o.s.ř. , právo na poměrnou 68% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje žádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1 368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 68 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 135 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.