Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 33/2020-23

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobce

sídlem právnická osoba, anonymizováno číslo příjmení jméno příjmení republika

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 707,45 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. od 19.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 19 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 2.7.2015 do 18.11.2019 a zákonné úroky z prodlení z částky 9 302,55 Kč od 19.11.2019 se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 707,45 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. od 19.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 19 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 2.7.2015 do 18.11.2019 a zákonné úroky z prodlení z částky 9 302,55 Kč od 19.11.2019 se zamítá. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25.11.2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 19 000 Kč z titulu jistiny smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba Smlouva byla uzavřena dne 4.9.2006 a žalovaný v den uzavření smlouvy hotově převzal půjčenou částku ve výši 19 000 Kč. Tu se ve smlouvě zavázal původnímu věřiteli vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 616 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 608 Kč. Své závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, tedy k 3.9.2007 a žalovaný poskytl úhrady pouze ve výši 9 302,55 Kč.

2. Nárok byl následně smlouvou o postoupení pohledávek s přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno ze dne 19.6.2015 postoupen. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem z 25.6.2015 a dne 24.8.2018 došlo k uzavření další smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které se stala věřitelem právnická osoba anonymizováno, tedy žalobce. O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 14.9.2018. Hodnota postoupené pohledávky činila již ke dni prvního postoupení 22 313,44 Kč. Skládala se z celé poskytnuté jistiny ve výši 19 000 Kč a dále částky 3 313,45 Kč představující zbývající část souhrnného poplatku, neboť úhrady ve výši 9 302,55 Kč původní věřitel v souladu se smlouvou započítal na příslušenství.

3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 1.3.2021. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil a soud tedy rozhodoval v jeho nepřítomnosti. Žalobce svou nepřítomnost u jednání omluvil.

5. Z dokazování provedeného úvěrovou smlouvou číslo ze dne 4.9.2006 vzal soud za prokázané, že v ní jako dlužník vystupuje žalovaný, smlouva přímo odkazuje na příslušná ustavení z.č. (dále jen obč. zák.) a z.č. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 19 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy. Ze smlouvy plynul závazek uhradit společně s touto částkou i tzv. souhrnný poplatek ve výši 12 616 Kč, celkem tedy 31 616 Kč v 52 týdenních splátkách po 608 Kč Smlouva odkazuje na smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně, na nich však není obsažen podpis žalovaného.

6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením , posuzoval daný závazkový vztah podle , obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a , (dále jen„ obč. zák.“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014.

7. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žalovaný a původní věřitel uzavřeli dne 4.9.2006 smlouvu odpovídající ust. § 657 obč. zák. Smlouva samotná odkazuje na zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru č. 321/2001 a s ohledem na postavení žalovaného je třeba zohlednit i ust. § 52 a násl. obč. zák. upravujících spotřebitelské smlouvy. Žalovaný zcela nepochybně v tomto smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel. Dle ust. § 4 a § 6 cit. zákona o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem stanoveným v příloze zákona a dále např. ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou. Tyto skutečnosti ve smlouvě samotné uvedeny nejsou a součástí textu smlouvy nejsou ani žalobcem tvrzená ustanovení o tom, že splátky jsou započítávány nejprve na příslušenství a teprve posléze na jistinu půjčené částky. Již to by za situace, kdyby je žalovaný uplatnil u věřitele, způsobilo neplatnost uzavřené smlouvy v souladu s ust. z.č. Soud má však za to, že smlouvu lze považovat za absolutně neplatnou. Jedná se o vyplněný formulář obsahující v naprosté převaze předtištěný text psaný velmi drobným písmem. Do formuláře byly vyplněny pouze osobní údaje žalovaného jako dlužníka, číslo smlouvy a výše finančních částek. Odkaz na smluvní podmínky, o seznámení, s nimiž nelze z y nic zjistit, neboť nejsou podepsány, je podle názoru soudu takovou vadou smlouvy, která je schopna způsobit její absolutní neplatnost ve smyslu ust. obč. zák., neboť způsob uzavření smlouvy i samotná její forma obchází zákon a postup původního věřitele se příčí dobrým mravům.

8. Lze tedy uzavřít, že na straně žalovaného došlo v souvislosti s převzetím částky ve výši 19 000 Kč k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák., neboť žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od původního věřitele částku 19 000 Kč. Jestliže byla smlouva neplatná, soud nemůže zohlednit tvrzené ujednání o tom, že platby dlužníka se započítávají nejprve na příslušenství pohledávky, tedy tzv. souhrnný poplatek, který v daném případě představoval hodnotu ve výši 66,4 % půjčené částky. Jestliže poskytnutí finanční částky bylo bezdůvodným obohacením, pak je žalovaný povinen vrátit věřiteli, jehož závazek přešel na žalobce, pouze částku 19 000 Kč. Soud tedy přihlédl k tvrzení o tom, že žalovaný uhradil částku 9 302,55 Kč a na rozdíl od žalobce ji neodečetl od souhrnného poplatku, ale od požadované jistiny. Žalovaný byl tedy zavázán k zaplacení částky 9 707,45 Kč představující rozdíl výše vymezený a pro zbývajících 9 302,55 Kč, tedy částku, která byla dle tvrzení žalobce žalovaným uhrazena, byla žaloba zamítnuta.

9. Soud žalobci přiznal podle ust. § 1970 o.z. i právo na náhradu zákonných úroků z prodlení, a to od 19.11.2019, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty obsažené v předžalobní výzvě. Do 18.11.2019 byl uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení zamítnut, stejně jako nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 9 302,55 Kč od data 2.7.2015, kterým žalobce vymezil počátek prodlení. Výše úroků plyne z příslušných ustanovení

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. S ohledem na výši přiznané i zamítnuté částky soud dospěl k závěru, že jsou téměř totožné a žádnému z účastníků tedy právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.