Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2104 C 38/2019-82
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 17352 Kč s příslušenstvím + 2 993,22 Kč - smlouva o úvěru
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 099 Kč od 23.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 15 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 253 Kč od 23.12.2019 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 993,22 Kč.
IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku z prodlení ve výši 86,13 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21.06.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 19 616,02 Kč od 21.06.2019 do 24.06.2019 ve výši 178,96 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 19 355,16 Kč od 25.06.2019 do 06.08.2019 ve výši 1 898,45 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 14 855,16 Kč od 07.08.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.6.2019 dosáhne částky 85 766,00 Kč.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 099 Kč od 23.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 15 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 253 Kč od 23.12.2019 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 993,22 Kč. IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku z prodlení ve výši 86,13 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21.06.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 19 616,02 Kč od 21.06.2019 do 24.06.2019 ve výši 178,96 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 19 355,16 Kč od 25.06.2019 do 06.08.2019 ve výši 1 898,45 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,13 % p.a. z částky 14 855,16 Kč od 07.08.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.6.2019 dosáhne částky 85 766,00 Kč. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.12.2019 domáhala po žalované zaplacení částky 17 352 Kč s příslušenstvím a částky 2 993,22 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 14.9.2018 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 489 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a dále náklady ve výši 200 Kč za každou splátku pro případ prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6 Smlouvy pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 129,75% ročně. Žalovaná uhradila celkem částku 8 956 Kč, tj. částku 1489 Kč dne 7.11.2018, částku 1 489 Kč dne 15.11.2018, částku 3 000 Kč dne 11.2.2019, částku 1 489 Kč dne 18.2.2019 a částku 1 489 Kč dne 13.3.2019. Se splátkou splatnou dne 15.4.2019 se dostala do prodlení. Žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalované v souladu s čl. 6 smlouvy ke dni 19.6.2019 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná dále uhradila částku 8 945, tj. částku 4 445 Kč dne 24.6.2019 a částku 4 500 Kč dne 6.8.2019. Ke dni sepsání žaloby činila celková dlužná jistina 14 855,16 Kč, kdy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 1 497 Kč za prodlení se splátkou dle bodu 6.1. smlouvy, náklady ve výši 1000 Kč za prodlení dle bodu 6.2. smlouvy a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 2 993,22 Kč dle bodu 6.5. smlouvy. Dopisem ze dne 19.6.2019 bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky. Dopisem ze dne 4.12.2019 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila, v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno a rozhodováno v její nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.
4. Z kopie smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 48 splátkách po 1489 Kč vždy nejpozději 15 dne každého kalendářního měsíce, přičemž celková vrácena částka měla činit 71 472 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 129,75% p.a. V čl. 6 smlouvy jsou pak upraveny důsledky z prodlení, kdy je v rámci čl. 6 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v čl. 6 byla sjednána náhrada nákladů pro případ prodlení o délce 15 dnů, a to v částce 200 Kč za každou splátku v prodlení a v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky.
5. Z hodnocení klienta, výpisu záznamu z registru SOLUS, kopie oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 1.8.2018, kopie oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 30.7.2018, výpisu z NKRI, prohlášení klienta a fotografie webové stránky Fio banky bylo zjištěno, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr na rodičovské dovolené, kdy její příjmy tvořil rodičovský příspěvek ve výši 9 600 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4 216 Kč. Dle vyplněných údajů měla žalovaná bydlet u rodičů a její náklady na bydlení činily 1 300 Kč a náklady na dvě děti činily 3 500 Kč. Dle výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že skóre žalované činilo 276, což dle interní kategorie spadá do kategorie I., kde je vyšší riziko při poskytnutí úvěru, kdy je tento limitován případně zamítán.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 17.9.2018 bylo zjištěno, že na účet číslo bankovní účet byla poukázána částka 20 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru se jedná o číslo účtu, které uvedla žalovaná jako bankovní spojení.
7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 17 901 Kč.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne 15.1.2019, výzvy k zaplacení ze dne 16.5.2019 a oznámení o zesplatnění ze dne 19.6.2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění pohledávky. Dne 19.6.2019 pak došlo k zesplatnění z důvodu neuhrazení dlužných splátek.
9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla dne 4.12.2019 opět vyzvána k úhradě.
10. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace.
11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 20 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná pak byla povinna tuto částku vrátit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 489 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaná peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácela, proto žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k jejich vrácení. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobkyně ze dne 19.6.2019.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.
21. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalované, kdy však pokud jde o výdaje žalované, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 3 500 Kč na dvě děti, 3 410 Kč na žalovanou a 1 300 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaná nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Přestože žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, kdy lze očekávat nižší náklady na bydlení než při jiném druhu bydlení, i tak by však částka 1 300 Kč nemohla odpovídat reálným měsíčním výdajům. Také z výpisu nebankovního registru klientských informací je zřejmé, že je zde vysoké riziko, že klient nebude schopen splácet, kdy má být částka limitována případně žádost zcela zamítnuta. V tomto případě nejen, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, ale celková splacená částka měla činit více jak trojnásobek poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak nemohla očekávat, že žalovaná bude schopna takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že žalobkyně poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.
22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z prokázaných příjmů žalované a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalované splácet, nedostála žalobkyně své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
23. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně tak zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nevhodným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký úrok. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele.
24. Po posouzení všech zjištěných skutečností, a to jak nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti žalované, tak smlouvy o úvěru jako celku, dospěl soud k závěru, že je tato smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, kdy její jednání kde požaduje úroky z půjčené částky více než 90%, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popřípadě tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí chování, kdy se v podstatě jedná o obchod s chudobou. Také celková částka, kterou měla žalovaná uhradit, více něž třikrát převyšovala poskytnutou jistinu. Takové jednání má za následek jenom další a hlubší zadlužování spotřebitele, kdy kromě dlužné jistiny přibydou dále dlužné úroky a další sankce, což ve výsledku vede do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Takové jednání věřitele proto nemůže požívat právní ochrany.
25. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytla žalobkyně žalované plnění ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná poté uhradila celkem částku 17 901 Kč, kdy po jejím odečtení tak bezdůvodné obohacení ze strany žalované činí částku 2 099 Kč. Žalovaná je proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila, a žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 2 099 Kč, kdy v rámci tohoto nároku bylo žalobě vyhověno.
26. Žalobkyně má právo kromě vrácení části jistiny představující bezdůvodné obohacení rovněž na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.), žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení výzvou ze dne 16.9.2019, v souladu s žalobním návrhem byl tedy počátek prodlení stanoven dne 23.12.2019. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
28. Ve zbytku nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 15 253 Kč s příslušenstvím (tj. žalovaný nárok 17 352 Kč ponížený o bezdůvodné obohacení 2 099 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 993,22 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 86,13% ročně (jak je uvedeno ve výroku IV.), soud žalobu zamítl, neboť ji z důvodů shora vyložených neshledal důvodnou.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byla procesně úspěšnější žalovaná, která by tam měla nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu zcela pasivní, kdy jí dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku V. uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).