Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2104 C 22/2020-81

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 3 886 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení

-) částky 1 464 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 429 Kč ve výši 9,75% ročně od 16.2.2019 do 5.3.2019 ve výši 48,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 6.3.2019 do 10.3.2020 ve výši 549,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 11.3.2020 do 26.5.2020 ve výši 93,09Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 27.5.2020 do zaplacení,

-) částky 2 422,39 Kč,

-) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 16.2.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 9 131,24 Kč od 16.2.2019 do 5.3.2019 ve výši 303,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 4 964 Kč od 6.3.2019 do 10.3.2020 ve výši 3 405,78 Kč, úrok z poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 3 965 Kč od 11.3.2020 do 26.5.2020 ve výši 564,41 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 965 Kč od 27.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16.2.2019 dosáhne částky 178 740 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení -) částky 1 464 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 429 Kč ve výši 9,75% ročně od 16.2.2019 do 5.3.2019 ve výši 48,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 6.3.2019 do 10.3.2020 ve výši 549,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 11.3.2020 do 26.5.2020 ve výši 93,09Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 464 Kč ve výši 9,75% ročně od 27.5.2020 do zaplacení, -) částky 2 422,39 Kč, -) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 16.2.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 9 131,24 Kč od 16.2.2019 do 5.3.2019 ve výši 303,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 4 964 Kč od 6.3.2019 do 10.3.2020 ve výši 3 405,78 Kč, úrok z poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 3 965 Kč od 11.3.2020 do 26.5.2020 ve výši 564,41 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,33% ročně z částky 965 Kč od 27.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16.2.2019 dosáhne částky 178 740 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1.9.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 3 886 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 12.4.2016 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. V rámci smluvních podmínek byla v čl. 12 sjednána smluvní pokuta ve výši 13% z výše dlužné splátky za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a v čl. 12 smluvních podmínek pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 96,21% ročně. Žalovaná uhradila celkem 28 splátek po 4 965 Kč, tj. celkem uhradila částku 139 020 Kč Poslední dvě splátky žalovaná neuhradila a dostala se tak do prodlení, žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalované v souladu s čl. 12 smluvních podmínek ke dni 14.2.2019 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila dne 5.3.2019 částku 4 965 Kč, dne 10.3.2020 částku 1 000 Kč a dne 26.5.2020 částku 3 000 Kč. Ke dni podání žaloby požaduje žalobkyně zaplacení částky 965 Kč na jistině, smluvní pokutu ve výši 499 Kč dle čl. 12 smluvních podmínek, smluvní pokutu ve výši 2 422,39 Kč dle čl. 12 smluvních podmínek (kdy žalobkyně požaduje pouze 0,1% denně z dlužné jistiny ode dne 16.2.2019 do dne 31.8.2020, tj. vyhotovení žaloby) a úroku za poskytnutí úvěru. Dopisem ze dne 12.8.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému ústnímu jednání se nedostavila, v souladu s ust. bylo jednáno a rozhodováno v nepřítomnosti žalované.

3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 30 splátkách po 4 965 Kč vždy nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 96,21% p.a.

5. Ze smluvních podmínek k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že v čl. 12 jsou sjednány sankce, kdy je v rámci čl. 12 sjednána smluvní pokuta 13% z výše dlužné jistiny v případě prodlení o více než 15 dnů po termínu splatnosti, v čl. 12 byla sjednána smluvní pokuta 0,25% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované byl dne 14.4.2016 vyplacen úvěr ve výši 70 000 Kč.

7. Z pracovní smlouvy žalované, výpisu ze záznamu SOLUS, výplatních pásek za měsíce leden až březen 2016, bankovního výpisu žalované a karty hodnocení klienta bylo zjištěno, že si žalobkyně vyžádala podklady ohledně příjmů žalované, kdy z těchto podkladů soud zjistil, že žalovaná byla v době podpisu úvěrové smlouvy zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši průměrně asi 16 500 Kč. Z karty hodnocení klienta pak bylo zjištěno, že jako příjem byla uvedena částka 17 500 Kč, jako výdaje pak byly uvedeny výdaje úvěrovaného ve výši 3 800 Kč, náklady na dítě ve výši 2000 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč. Dle výpočtu žalobkyně tak měla mít žalovaná jako volné zdroje dále částku 7 700 Kč.

8. Z karty klienta a výzvy k zaplacení ze dne 15.1.2019 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem 28 splátek, kdy u splátky 24 až 26 došlo k odkladu splatnosti. Se splátkou 32 a 33 se pak žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně ji tak dopisem ze dne 15.1. 2019 vyzvala k úhradě a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 12.8.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně pohledávku žalované ke dni 14.2.2019 zesplatnila, kdy ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 965 Kč, smluvní pokuta dle čl. 12 smlouvy částku 499 Kč, smluvní pokuta dle článku 12.7 smlouvy částku 2 403, 96 Kč a kapitalizovaný úrok za poskytnutí úvěru částku 4 273,85 Kč.

10. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 70 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná pak byla povinna tuto částku vrátit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaná peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácela, proto žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k jejich vrácení. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo ke dni 14.2.2019.

13. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

19. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalované, kdy však pokud jde o výdaje žalované, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 2000 Kč na dítě, 3 800 Kč na žalovanou a 4000 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaná nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Žalobkyně tak nemohla očekávat, že žalovaná bude schopna takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že žalobkyně poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků. Pokud pak žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalovaná má povinnost tvrdit pravdivé informace a žalobkyně tak nemá důvod o těchto částkách pochybovat, je zde třeba upozornit, že žalobkyně jako profesionál na trhu s úvěry si je určitě dobře vědoma, že žít z uvedených nízkých částek ještě s vyživovaným dítětem je skoro nemožné.

20. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z prokázaných příjmů žalované, nedostála žalobkyně své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

21. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně tak zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nevhodným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký úrok. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele.

22. Po posouzení všech zjištěných skutečností, a to jak nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti žalované, tak smlouvy o úvěru jako celku, dospěl soud k závěru, že je tato smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, kdy její jednání kde požaduje úroky z půjčené částky více než 90%, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popřípadě tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí chování, kdy se v podstatě jedná o obchod s chudobou. Takové jednání má za následek jenom další a hlubší zadlužování spotřebitele, kdy kromě dlužné jistiny přibydou dále dlužné úroky a další sankce, což ve výsledku vede do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Takové jednání věřitele proto nemůže požívat právní ochrany.

23. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytla žalobkyně žalované plnění ve výši 70 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná celkem uhradila 28 splátek po 4 965 Kč a po zeplatnění dále částku 8 965 Kč, celkem tedy žalovaná uhradila 147 985 Kč, což je více jak dvojnásobek získaného bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. V tomto případě byla plně úspěšná žalovaná, která však zůstala v průběhu řízení nečinná a dle obsahu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( . ).