Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 424/2020-55
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem titul Markétou Kryslovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 49 894,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 30 894 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 680,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 301,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 344,09 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 344,09 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 508,44 Kč za dobu 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Řízení se, co do částky 0,01 Kč pro zpětvzetí žaloby, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 30 894 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 680,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 301,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 344,09 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 344,09 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 508,44 Kč za dobu 21. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Řízení se, co do částky 0,01 Kč pro zpětvzetí žaloby, zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 49 894,01 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 15.12.2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalovaný se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil.
4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 15.12.2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 2 118 Kč a poplatků v celkové výši 16 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 40 894 Kč RPSN smlouvy činila 272,44 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě výše uvedené smlouvy dne 16.12.2018 částku 3 000 Kč. Ohledně ostatních splátek úvěru je žalovaný v prodlení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 24.6.2020 na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24.7.2020. Výzvou ze dne 23.11.2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 635,08 Kč ve lhůtě do 8.12.2020.
5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud má ve výše uvedené věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když protiplnění uvedená ve smlouvě v celkové výši 18 894 Kč mají charakter úroku. Soud má dále za prokázané, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalovanému vyplacena částka v celkové výši 22 000 Kč.
7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 15.12.2018 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z. , když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2018, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,89 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru s úrokem ve výši 272,44 %, tvoří takto sjednaný úrok téměř třiceti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku a poplatků v celkové výši 18 894 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 18.12.2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.
10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 22 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 3 000 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 19 000 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 23.11.2020 označeným jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě“. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do 8.12.2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za období od 9.12.2020 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V rozsahu 0,01 Kč pak bylo řízení pro zpětvzetí žaloby ze dne 24.2.2021 částečně zastaveno.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl převážně úspěšný žalovaný. S ohledem na skutečnost, že tomuto žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV. Soudního rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.