Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 70/2021-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 42 615,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 284,66 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 26 284,66 Kč ve výši 628,03 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 284,66 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 330,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 752,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 392,99 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 40 961,07 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 330,76 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 284,66 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 26 284,66 Kč ve výši 628,03 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 284,66 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 330,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 752,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 392,99 Kč za dobu od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 40 961,07 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 330,76 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 42 615,42 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru prostřednictvím kreditní karty číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 12. 2017. Nedílnou součástí smlouvy pak byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 41 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou tak, že výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná takto vyčerpala celkem částku ve výši 52 634,71 Kč a celkem uhradila částku 26 350,05 Kč. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty příslušná část úvěru (jistina), sjednané úroky a poplatky. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila celý úvěr ke dni 17. 6. 2020. Dopisem z téhož dne vyzvala žalovanou výzvou ke splacení celého úvěru. Ke dni podání žaloby tak žalovaná žalobkyni dluží částku 42 615,42 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 40 961,07 Kč, z poplatků ve výši 295 Kč, z poplatků za pojištění ve výši 129,35 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představují kapitalizované úroky ke dni podání žaloby ve výši 8 752,48 Kč, úroky ve výši 26,28 % ročně z částky 40 961,07 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 021,02 Kč za dobu od 15. dne po zesplatnění úvěru, tj. 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020 (sepsání žaloby) a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 615,42 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně přímo v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy důsledně zjišťovala posouzením kreditního skóre žadatele o úvěr, tedy posuzovala spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Následně v podání ze dne 5. 3. 2021 doplnila, že úvěruschopnost každého klienta posuzuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech (příjmení a NRKI). Pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, posuzovala žalobkyně u žalované zdroje příjmů (zaměstnanec), čistý měsíční příjem (13 000 Kč), čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti (31 000 Kč), měsíční výdaje domácnosti na bydlení uvedené žalovanou (5 500 Kč), druh bydlení (družstevní byt) a počet dětí (0). Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech příjmení a NRKI, z něhož vyplynula, že žalovaná v minulosti již 3 úvěry splatila, čímž byla doložena její dobrá platební morálka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 2. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 8. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako kreditní karta příjmení jméno úvěrová smlouva ze dne 27. 12. 2017, úvěrovými podmínkami žalobkyně, listinou nazvanou výpis čerpání, splátek a úhrad (inkasní bilance), listinou označenou jako výzva ke splacení celého úvěru ze dne 17. 6. 2020 včetně podacího archu a předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020 včetně podacího archu. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná se dne 27. 12. 2017 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované bezúčelový revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem až do výše 41 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou tak, že výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část jistiny a poplatky, sjednané smlouvou, součástí smlouvy byla i dohoda o pojištění úvěru. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 %, RPSN na 33,62 % a celková částka splatná žalovanou ke dni uzavření smlouvy byla vyčíslena na částku 47 544 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 52 634,71 Kč a žalobkyni přitom uhradila celkem 26 350,05 Kč, kterou žalobkyně rozpočetla na jistinu, na náklady na vymáhání, na smluvní pokutu, na úroky a na pojištění. Žalovaná se dostala do prodlení s placením alespoň dvou splátek, proto jej vyzvala žalobkyně dne 17. 6. 2020 k tomu, aby splatila celý úvěr ve výši 47 828,86 Kč, a to do 14 dnů ode dne sepsání této listiny. Tuto výzvu odeslala žalobkyně dne 18. 6. 2020. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které tato uvedla v úvěrové smlouvě a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalované, ze kterých žalobkyně zjistila, že žalovaná má čistý měsíční příjem toliko 13 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši 31 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení dle tvrzení žalované ve výši 5 500 Kč, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v družstevním bytě.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě revolvingového úvěru, a to do výše úvěrového rámce ve výši 41 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z nijak nepodložených informací od žalované a dále toliko z dostupných registrů o jejich dřívějších závazcích, vůbec nijak neověřovala ani příjmovou, ani výdajovou stránku žalované. Příjmy žalované uvedla ve výši toliko 13 000 Kč měsíčně bez bližší specifikace či označení (předložení) důkazu, shodně u příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 31 000 Kč měsíčně založených pouze na tvrzení žalované a u výdajů se zabývala toliko měsíčními výdaji na domácnost ve výši 5 500 Kč, opět bez bližší specifikace, ničím neprověřené s tím, že ostatní výdaje na straně žalované žalobkyně nezjišťovala. Žalovaná měla být svobodná, bezdětná a bydlet v družstevním bytě, což opět nebylo ničím prokázáno. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z ničím nepodložených a nespecifikovaných informací žalované ohledně její příjmové a výdajové stránky, má soud za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 27. 12. 2017 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

13. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 27. 12. 2017 žalované peněžní prostředky ve výši 52 634,71 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 26 350,05 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 26 284,66 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 17. 6. 2020, který ji byl doručován 18. 6. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 23. 6. 2020. Ve výzvě byla uvedena lhůta 14 dnů od sepsání výzvy, tj. od 17. 6. 2020 a tato lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 1. 7. 2020, což odpovídá přiměřené lhůtě (cca 7 kalendářních dnů) od doručení zásilky. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 26 284,66 Kč dne 2. 7. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 10. 2020 do zaplacení, jak bylo požádáno v žalobě. Za období od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020 má žalobkyně nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 26 284,66 Kč ve výši 628,03 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, aby zjistil, který z účastníků měl ve věci větší úspěch. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 28 194,70 Kč (jistina 26 284,66 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný žalobkyní 628,03 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný soudem 1 282,01 Kč), zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 32 636,82 Kč (jistina 16 330,76 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný žalobkyní 8 752,48 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný soudem 6 364,06 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný žalobkyní 392,99 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný soudem 796,53 Kč). Z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.