Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 26/2020-44
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení dlužného vyúčtování za rok 2018, splatného datum, ve vztahu k pronajatému bytu číslo na adrese adresa.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, k návrhu se nevyjádřila.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 3 žalobkyně prokázala své vlastnické právo k pozemku, na kterém dům stojí, a ve kterém byl sjednán nájem. Nájemní smlouvou č. l. 7 a dvěma dodatky bylo prokázáno, v průběhu prvních tří měsíců roku 2018 měla žalovaná shora uvedený byt pronajatý k bydlení a měla povinnost hradit zálohy na služby dle evidenčního listu, a to v rozsahu smluvně podrobně vyjmenovaných služeb. Vyúčtováním za období datum do datum, datovaným datum, bylo prokázáno, že žalované vznikl na službách přeplatek částka, dále měla složenou jistotu částka, ve výši částka jí však byla započtena pohledávka za náklady na opravy po odstěhování, ve výsledku jí tak vznikla pohledávka právě ve výši částka. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 12) vypracování i zaslání (č. l. 13) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (ulice a číslo v obec, která sice není obsažena v předložených důkazech, avšak odpovídá tehdejšímu trvalému bydlišti žalované dle registru obyvatel – č. l. 17).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 2247 odst. 1 až 3 občanského zákoníku platí, že (1) strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. (2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má povinnost k úhradě vyúčtování služeb za rok 2018. jméno uvedené služby (až na marginální položku„ ostatní“) odpovídají ujednání nájemní smlouvy, přednost tak má smluvní úprava. Stejně tak údaj o výši jistoty částka odpovídá obsahu nájemní smlouvy. Položka„ náklady na opravy po odstěhování“ ve výši částka nebyla v řízení blíže objasňována. Je zřejmé, že takové tvrzení může hypoteticky zahrnout obsáhlou materii k dokazování (zejm. povaha škod, původce těchto škod, výše škod, příčinná souvislost mezi jednáním původce a vznikem škod v právě takové výši). Jelikož však žalovaná v řízení zůstala zcela pasivní, nebyl žádný procesní důvod toto tvrzení v podobě dílčí položky blíže objasňovat, ostatně soud by mohl stejně tak zpochybňovat i jakoukoliv jinou položku rozúčtování, neboť ani ty nejsou triviální a jsou navázány na dílčí podklady a vyúčtování. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, s odkazem na § 1970 tamtéž pak mohl přiznat i úrok z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle vyúčtování a sazba úroku z prodlení (soudem doplněná) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. Podle § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, platí, že (1) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. (3) Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.
7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, vyúčtování bylo zpracováno se značným zpožděním pod datum, do kdy mělo být zpracováno, a teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně ještě více.
8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznával k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Současně však soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že v řízení sp. zn. 120 C 29/2019 byl mezi týmiž účastníky podán u zdejšího soudu dne datum návrh, kterým se žalobkyně domáhala plateb v souvislosti se shodným nájemním vztahem. Přitom s odkazem na § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., již v době podání návrhu mělo být vyúčtování, které je předmětem tohoto řízení, předloženo žalované – konkrétně do datum. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Účelnost nákladů řízení je přitom nutno posuzovat nejen ve vztahu k právnímu zástupci, ale taktéž k osobě žalobkyně, která si takové služby sjednává. Pokud žalobkyně porušila svou právní povinnost dle citovaného ustanovení a jen v důsledku toho neuplatnila nárok v době, kdy proti téže žalované již uplatňovala jiné nároky, nelze náklady takového dodatečného řízení považovat za účelné – s jedinou výjimkou – navýšení soudního poplatku. V řízení sp. zn. 120 C 29/2019 činil předmět řízení částka, soudní poplatek tak činil částka. Pokud by se žalobkyně domáhala i částka, činil by soudní poplatek částka. Soud tak přiznal právě částka.
9. Úkony právní služby však za účelné soud považovat nemohl, neboť mohly být vynaloženy již dříve. Jelikož v řízení sp. zn. 120 C 29/2019 bylo rozhodnuto o nákladech řízení dle § 7 advokátního tarifu (a bylo přiznáno částka vč. soudního poplatku), zatímco v předmětném řízení by soud aplikoval § 14b advokátního tarifu o snížené odměně, bylo již přiznáno více, než o kolik by se náhrada za úkony právní služby navýšila při aplikaci § 14b (resp. dle tohoto ustanovení by se odměna nenavyšovala vůbec a činila by shodných částka za jeden úkon právní služby bez daně z přidané hodnoty). Proto soud navýšení nemohl přiznat za jinou položkou, než za soudní poplatek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.