Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 96/2021-23

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 438 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 998 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 438 Kč od 9. 9. 2018 do 1. 5. 2021 a z částky 1 440 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 998 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 438 Kč od 9. 9. 2018 do 1. 5. 2021 a z částky 1 440 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 9. 8. 2018 uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná uvedla číslo svého bankovního účtu, odsouhlasila znění rámcové úvěrové smlouvy a odeslala ze svého bankovního účtu právní předchůdkyni žalobkyně odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla na mobilní telefon žalované zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který žalovaná zadala ve svém uživatelském účtu a tím akceptovala návrh smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru nebyla sjednána v písemné formě. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na její účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do 8. 9. 2018, avšak tuto svoji povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila. Předmětem žaloby je nesplacená jistina 6 000 Kč a případný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 438 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Na základě listinných důkazů dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Rámcovou smlouvou o úvěru číslo ze dne 9. 8. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou, která je v ní označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu bankovní účet, vytvořenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku projevila právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vůli v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru a stanovily si podmínky těchto smluv, zejména způsob jejich uzavírání prostřednictvím elektronických prostředků. Za vytvoření uživatelského účtu na internetové stránce právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit odměnu ve výši 1 Kč. Za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve sjednané celkové výši 1 Kč. Za sjednání závazku právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému na požádání peněžní prostředky byla sjednána úplata označená jako poplatek za poskytnutí úvěru vypočtená dle ve smlouvě uvedeného vzorce. Za prodloužení splatnosti byla žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru dle výpočtu stanoveného v čl. 8 číslo smlouvy. Žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně fotografii svého občanského průkazu.

5. Žalovaná se na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně registrovala dne 3. 4. 2018, označila se svým jménem a příjmením, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu bankovní účet. Žalovaná uvedla, že její měsíční příjem 8 100 Kč představují sociální dávky, její výdaje činí 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně eviduje u žalované ještě již ukončenou smlouvu číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalované úvěr 1 000 Kč a žalovaná byla s jeho vrácením 27 dní v prodlení, a již ukončenou smlouvu číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalované úvěr 1 000 Kč a žalovaná se při jeho vrácení do prodlení nedostala. Na účet č. bankovní účet (u něhož není uvedeno, komu tento účet patří) bylo v lednu 2018 připsáno 8 100 Kč jako příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek, v únoru 2018 připsáno 8 100 Kč jako příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek a v březnu 2018 připsáno 8 100 Kč jako příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek.

6. Na základě jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 9. 8. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její bankovní účet úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná jej měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 440 Kč do 30 dní, tj. do 8. 9. 2018, zápůjční úroková sazba činila 1 Kč, tj. 0,20 %, RPSN pak 1270 %. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 440 Kč Smlouva obsahuje poznámku o elektronickém podpisu žalované, který je však označen pouze jménem a příjmením žalované a datem 9. 8. 2018, 13:47 hodin.

7. Dne 9. 8. 2018 provedla právní předchůdkyně žalobkyně ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu žalované uvedeného ve smlouvě platbu ve výši 6 000 Kč. Žalovaná je vlastnicí účtu č. bankovní účet. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně za trvání jejich smluvního vztahu uhradila celkem částku 2 Kč.

8. právnická osoba s IČO postoupila smlouvou ze dne 12. 5. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, pohledávka žalované byla uvedena na str. 7 přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek. Žalobkyně předložila soudu předžalobní výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 5. 2020, doklad o odeslání nebyl připojen.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

11. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu , , o svém důkazním břemeni ohledně prokázání svých tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalované a tvrzení o zaslání předžalobní výzvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při prověřování úvěruschopnosti žalované z předložených potvrzení o bezhotovostní platbě k účtu odlišnému od účtu žalované uvedeného ve smlouvě, jimiž byly dokládány příjmy žalované představované rodičovskými příspěvky a příspěvky na dítě celkem 8 100 Kč. Nejenom, že z potvrzení o platbách nevyplývá, že se skutečně jedná o příjem žalované, ale i při samotné výši příjmu lze pouze těžko dospět k závěru, že z 8 100 Kč byla žalovaná schopna pokrýt životní náklady své a svého dítěte a ještě splatit do 30 dnů úvěr ve výši 6 000 Kč.

16. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

17. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. S ohledem na skutečnost, že došlo k zneplatnění smlouvy o úvěru od jejího počátku, posoudil soud vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako mimosmluvní vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaná měla povinnost vrátit žalobkyni plnění, které ze smlouvy o úvěru přijala, tj. jistinu ve výši 6 000 Kč, což jí soud uložil výrokem I. rozsudku. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí dne následujícího dni doručení výzvy k plnění (za výzvu k plnění je v daném případě nutné považovat až žalobu, jelikož doklad o zaslání výzvy k plnění nebyl žalobkyní předložen; žaloba byla doručena žalované dne 30. 4. 2021), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou

21. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 1 440 Kč (tj. poplatku za poskytnutí úvěru) spolu s rozdílem v příslušenství soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

22. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. podle , dle kterého by měla nárok na částečnou náhradu nákladů řízení procesně úspěšnější žalobkyně, ta však neprokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto jí náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.