Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 225/2020-88
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 822,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč od 23. 2. 2013 do 15. 3 2019, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 697 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 125,22 Kč, úrok 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 142 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč od 23. 2. 2013 do 15. 3 2019, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 697 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 125,22 Kč, úrok 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 142 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 822,22 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dříve právnická osoba), uzavřela s žalovaným dne 27. 10. 2009 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky - úvěr v celkové výši 98 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Ve Smlouvě byly rovněž sjednány úroky ve výši 13,88 % ročně ze zůstatku jistiny. Z důvodu, jímž bylo neplnění podmínek smlouvy žalovaným, došlo k zesplatnění celého dluhu, přičemž splatnost pohledávky ze smlouvy nastala dne 22. 2. 2013. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne 12. 3. 2019, s účinností dne 15. 3. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Dlužná částka ke dni postoupení pohledávky činila 6 822,22 Kč s příslušenstvím. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jistiny 4 197 Kč, poplatků 500 Kč, smluvní pokuty 2 125,22 Kč, úrok 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od dne 23. 2. 2013 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě žalobkyně.
2. Podáním ze dne 19. 1. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, pro úrok ve výši 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč, od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč za dobu od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019. Nadále tak požadovala zaplacení částky uvedené v žalobním návrhu a úroků ke dni následujícímu ode dne účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni.
3. Žaloba byla adresována název soudu, který usnesením č. j. číslo jednací ze dne 10. 8. 2020 vyslovil svoji místní nepříslušnost, s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Okresnímu soudu Praha – východ.
4. Žalovaná neučinil ve věci žádného vyjádření.
5. Podle § 115a občanského soudního řádu , k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. To neplatí ve věcech uvedených v § 120 odstavec 2 občanského soudního řádu . Výzva k jednání dle citovaného ustanovení byla stranám sporu doručena s tím, že nebude-li soudu sděleno ničeho, bude mít dle § 101 , odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že proti projednání věci v režimu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. není námitek. Soudu nebylo žalobkyní, žalovaným sděleno ničeho.
6. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
7. Skutková zjištění:
8. Ze Smlouvy o úvěru číslo (příloha žalobkyně – el. systém soudu, čl. 71 spisu), Všeobecných obchodních podmínek (příloha žalobkyně – el. systém soudu) a Splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 27. 10. 2009 (příloha žalobkyně – el. systém soudu, čl. 74 spisu) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 98 000 Kč za účelem koupě vozidla a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 4 197 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 13,88 % ročně ze zůstatku jistiny. Při odstoupení od smlouvy se žalovaný zavázal uhradit náklady vynaložené na činnost třetích osob uhrazené v souvislosti s vymáháním pohledávky, náklady spojené s ukončením fixace úvěrových zdrojů, tj. odpovídající část nákladů spojených s cenou vypůjčených peněz na úvěrovou smlouvu. Dle vyúčtování úvěrové smlouvy číslo ze dne 27. 2. 2013 činily dlužné splátky 4 197 Kč, smluvní pokuty 1 425,22 Kč, dluh ostatní 700 Kč, náklady za předčasné ukončení smlouvy 500 Kč (příloha žalobkyně – el. systém soudu, čl. 73 spisu).
9. Dopisem ze dne 19. 2. 2013 bylo žalovanému adresováno odstoupení od smlouvy s účinností ke dni 22. 2. 2013 (příloha žalobkyně – el. systém soudu, čl. 73 spisu).
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne 12. 3. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze číslo této smlouvy. Z přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že je zde pod položkou číslo uvedena pohledávka za žalovaným (příloha žalobkyně – el. systém soudu, smlouva na čl. 76 – 80 spisu).
11. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019 (příloha žalobkyně – el. systém soudu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 7. 4. 2019 (dopis, podací lístek – příloha žalobkyně, el. systém soudu, čl. 81, 82 spisu).
12. Z Výzvy k plnění ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán dopisem právního zástupce žalobkyně odeslaným dne 15. 1. 2020 (dopis, podací lístek – příloha žalobkyně, el. systém soudu, čl. 83, 84 spisu).
13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dříve právnická osoba), a žalovaný spolu dne 27. 10. 2009 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč za účelem koupě vozidla, které se žalovaný zavázal vrátit. V textu smlouvy strany sporu nesjednaly úrok z úvěru, smluvní pokutu. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a došlo tak k jeho zesplatnění. Dlužná částka 6 822,22 Kč byla vyčíslena jako součet dlužné splátky 4 197 Kč, poplatku za předčasné ukončení smlouvy 500 Kč, smluvní pokuty 1 425,22 Kč. Pohledávka za žalovaný byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
14. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).
15. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen„ obch. zák.“), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků z těchto úroky, a to ve sjednané výši. Podle ustanovení § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.
16. Jelikož žalobkyně vzala žalobu co do úroku ve výši 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč za dobu od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 697 Kč za dobu od 23. 2. 2013 do 15. 3. 2019 zpět, soud v tomto rozsahu řízení zastavil.
17. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla částečně podána důvodně. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., na základě které žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku a sjednaný úrok. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, došlo k zesplatnění celého dluhu. Jelikož jistinu pohledávky neuhradil včas, dostal se ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení do prodlení a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 142/1994 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. V řízení tak bylo vzato za prokázané, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku dlužné splátky 4 197 Kč a částky nákladů na předčasné ukončení smlouvy ve výši 500 Kč, tedy nákladů spojených s ukončením fixace úvěrových zdrojů, nákladů spojených s cenou vypůjčených peněz na úvěrovou smlouvu, když tuto povinnost strany smlouvy sjednaly.
18. Žaloba byla zamítnuta v té části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 2 125,22 Kč (1 425,22 Kč + 700 Kč) a úroku z úvěru. Jak uvádí Obchodní zákoník, komentář, C. H. BECK, 13. vydání, 2010, Doc. JUDr I. Štenglová,„ smluvní pokutu upravuje občanský zákoník v § 544 , 545. Podle těchto ustanovení nevzniká povinnost platit smluvní pokutu ze zákona, ale zajištění závazku smluvní pokutou lze sjednat. Strana závazkového vztahu, která poruší povinnost zajištěnou smluvní pokutou, je povinna smluvenou pokutu zaplatit, a to bez ohledu na to, zda druhé straně vznikla porušením povinnosti škoda. Smluvní pokuta musí být sjednána písemně a současně musí být sjednána její výše nebo způsob jejího určení.“ K tomuto soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, který uvádí, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). Pokud obecný soud nezohlednil ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), principy důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích, a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci (postupníkovi) částku odpovídající smluvní pokutě nastupující po marně uplynulé lhůtě sedmi dnů od data ukončení smlouvy ve smyslu čl. 3 všeobecných obchodních podmínek, porušil základní právo stěžovatele plynoucí z čl. 11 odst. 1 Listin y, tedy právo na ochranu vlastnictví.“
19. V souzené věci bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy smluvní podmínky odkazují na zákon č. 513/1991 Sb. Dle § 262 , odst. 1, věty prvé, strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 , se řídí tímto zákonem. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky se podává, že se nejedná o vztah mezi podnikateli. Za této situace je tak namístě na věc aplikovat shora citovaný nález Ústavního soudu ČR. Za situace, kdy smluvní pokuta byla sjednána nikoliv textu smlouvy, nýbrž ve smluvních podmínkách, je namístě věc hodnotit v intencích citovaného nálezu a uzavřít, že tento nárok nepožívá právní ochrany. V té části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady částky 2 125,22 Kč, tak žalobní návrh byl zamítnut. Protože ze smlouvy o úvěru bylo zároveň zjištěno, že strany sporu v této nesjednaly úrok ve výši 13,88 %, byla i v této části žaloba zamítnuta, tedy v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 13,88 % ročně z částky 4 197 Kč od 23. 2. 2013 do zaplacení.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal převážně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 142 Kč (pokud bylo ve věci učiněno částečné zpětvzetí, tak toto se týká pouze příslušenství). Nekrácené náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a dále za 1 úkon právní služby ve smyslu § 7 bod 4 , § 8 odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč za podání ze dne 19. 1. 2020 a náhradu hotových výdajů za uvedené podání ve smyslu § 13 odst. 3 ve výši 300 Kč. K tomu přistupuje náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 6 822,22 Kč, úspěšnou byla pro částku 4 697 Kč 6 822,22 Kč = 100 %, 4 697 = 68,85 %; 100 % - 68,85 % = 31,15 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 37,7 %. Z celkové částky nákladů řízení ve výši 3 667 Kč činí 31,15 % 1 142 Kč po zaokrouhlení. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Aplikaci § 14b vyhlášky soud zvolil za situace, kdy předmětem žaloby je úvěrová pohledávka postoupená hromadným způsobem bankou, přičemž obdobné pohledávky jsou dlouhodobě podávány ve velkém množství na ustáleném elektronickém formuláři prostřednictvím aplikace„ ePlatební rozkaz“. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 citované vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, exekuce.