Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 431/2020-35
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 163 140,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 990 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 35 990 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 127 150,87 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 010 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 56 808 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 990 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 35 990 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 127 150,87 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 010 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 56 808 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobce se domáhal zaplacení předmětné částky s tím, že se žalovaným uzavřel elektronickým způsobem dne 27. 4. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ Smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, a ten se jistinu úvěru zavázal splácet spolu s úroky ve výši 38 343 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 158 Kč. Na žádost žalovaného byly sjednány i další doplňkové služby, a to inkasní služba a doplňkový balíček anonymizováno, který zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, možnost přerušení splácení v případě úrazu či nemoci a přerušení splácení v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Tyto doplňkové služby byly sjednány samostatnými smlouvami a odpovídající služby byly součástí Smlouvy o úvěru. Za poskytování doplňkové služby byl žalovaný povinen splácet celkem 604 Kč měsíčně a za výkon inkasní služby částku 185 Kč, a to spolu s běžnými splátkami úvěru. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku, proto jej žalobce nejprve dvěma písemnými upomínkami marně vyzval k plnění a následně využil svého práva na zesplatnění celého úvěru a vyzval jej k úhradě částky ve výši 163 250,10 Kč. Žalobou se pak konkrétně domáhá zaplacení jistiny ve výši 45 000 Kč, smluvního úroku ve výši 38 342,87 Kč, souhrnné ceny inkasní služby 13 320 Kč, ceny služby balíček nemoc (16 848 Kč), balíček práce (16 848 Kč), balíček odklad (9 792 Kč), dále nákladů za upomínkování žalovaného ve výši 500 Kč a také smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč. Žalobce tvrdí, že v rámci kontraktačního procesu důkladně zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřil jeho občanský průkaz, výpis z účtu, doklad o zaměstnání, výpis z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů. Dále se žalovaného dotázal na jeho vybrané osobní a majetkové poměry. Na konci procesu posouzení úvěruschopnosti žalobce zavřel, že žalovaný je úvěrovatelný. Přihlédl přitom mimo jiné ke koeficientu DSTI, který byl u žalovaného spočítán na 35,33 % (pomocný ukazatel doporučený ČNB pro zabezpečení řádného splácení ze strany spotřebitele u úvěrů na bydlení, který představuje poměr mezi součtem měsíčních splátek a měsíčním příjmem spotřebitele a neměl by být vyšší než 45 %). Kromě výše uvedených nároků požaduje žalobce zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky jistiny, nákladů za upomínání a smluvní pokuty od 4. 8. 2020 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 0,1 % denně ze zbylé částky inkasní služby a podpůrných služeb od 4. 8. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (body 4. až 8. tohoto odůvodnění).
4. Účastníci řízení spolu dne 27. 4. 2020 uzavřeli Smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 45 000 Kč, a to tak, že částka 26 221 Kč bude vyplacena žalobci za účelem úhrady předchozího závazku, částka 9 779 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady žalobce za vyřizování úvěru (vše prokázáno Smlouvou o úvěru).
5. Soud dále zjistil, že částka 26 221 Kč byla vyplacena na účet anonymizováno, na základě čehož žalobce potvrdil, že tímto byl splacen předchozí úvěr žalovaného číslo (prokázáno Detailem pohybu z Internetového bankovnictví právnická osoba a Potvrzením o úhradě dluhu ze dne 27. 4. 2020). Dne 27. 4. 2020 byla žalovanému na účet vyplacena částka ve výši 9 779 Kč (prokázáno Detailem pohybu z Internetového bankovnictví právnická osoba). Žalovaný učinil ve prospěch žalobce dne 27. 4. 2020 platbu ve výši 10 Kč za účelem ověření souhlasu s uzavřením smlouvy, což připsal do zprávy pro příjemce (prokázáno Screenshotem z internetového bankovnictví).
6. Dopisem ze dne 22. 6. 2020 žalobce oznámil žalovanému, že přistoupil k zesplatnění jistiny úvěru, vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 163 250,10 Kč do 3. 8. 2020 a upozornil na možnost soudního řešení sporu (prokázáno z dokumentu Zesplatnění úvěru ze dne 22. 6. 2020).
7. Žalovanému byla v měsíci březnu 2020 různými transakcemi připsána na osobní účet souhrnná částka ve výši 181 726 Kč, odepsáno pak bylo 163 208,15 Kč a zůstatek se ustálil na konečné částce 27 171,59 Kč. Mezi významnými pohyby je i příchozí platba od žalobce ve výši 20 000 Kč ze dne 6. 3. 2020 a platba ze dne 9. 3. 2020 ve výši 100 000 Kč přijatá od právnická osoba anonymizováno. Žalovaný učinil nespočet plateb v řádech desítek tisíc, a to i na běžné společenské nákupy (vše zjištěno z výpisu z účtu žalovaného vyhotoveného ke dni 1. 4. 2020).
8. Žalobce si před uzavřením smlouvy vyžádal od žalovaného kopii občanského průkazu (prokázáno fotografií občanského průkazu žalovaného) a výpis z bankovního účtu (prokázáno výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet ze dne 1. 4. 2020). Dále zkoumal insolvenční rejstřík, evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku ze dne 27. 4. 2020, výsledkem lustrace v centrální evidenci exekucí ze dne 27. 4. 2020 a dokladem o kontrole číslo obč. průkazu). Součástí smluvní dokumentace, kterou žalovaný svým souhlasem potvrdil, byl i dotazník k posouzení bonity, v němž žalovaným vyplnil, že se věnuje dělnické profesi, nevlastní nemovitosti, dosahuje příjmu 20 021 Kč a jeho náklady spotřebitele činí měsíčně 6 800 Kč. Měsíčně vynakládá 750 Kč na sportovní sázky a má pravidelné závazky ve výši 6 500 Kč vůči právnická osoba anonymizováno, 1 500 Kč vůči právnická osoba anonymizováno, S.R.O a 1 130 Kč vůči anonymizována dvě slova. Dále jednorázově dluží 5 000 Kč a 2 000 Kč společnosti právnická osoba (údaje o bonitě prokázány Přílohou č. 5 ke Smlouvě).
9. Mimo uvedeného nebyly z provedených důkazů zjištěny žádné další relevantní skutečnosti. Provádění důkazů nad rámec shora označených soud shledal nadbytečným, neboť skutkový stav byl objasněn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci.
10. Soud věc posoudil tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) a dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon “).
11. Dle § 86 odst. 1 zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. Soud posoudil žalobcem předloženou Smlouvu a zabýval se splněním požadavku na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
15. Soud nesdílí přesvědčení žalobce o tom, že dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Byť bylo zjištěno, že žalobce žalovaného lustroval a posuzoval jeho příjmy oproti vybraným parametrům, výsledky tohoto šetření náležitě nepromítl do konečné úvahy o tom, zda by měl úvěr poskytnout. Již pouhým nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného z března 2020, je patrné, že žalovaný se zadlužuje a své závazky překlenuje tak, že si opětovně půjčuje. Na účet žalovaného bylo v tomto měsíci připsáno celkem 181 726,60 Kč, z čehož celých 100 000 Kč tvořila částka poskytnutá právnická osoba anonymizováno. V daný měsíc byl žalovaný schopen utratit více než 160 000 Kč, a to i za nikoli nezbytné výdaje, což při platu asi 20 000 Kč měsíčně svědčí o tom, že neodpovědně nakládá s penězi.
16. Žalobce uváděl, že jedním z pomocných parametrů, ke kterému v rámci posouzení úvěruschopnosti přihlíží, je ukazatel DSTI vyjadřující poměr mezi součtem měsíčních splátek zůstatků úvěrů a měsíčním příjmem. Tento by dle doporučení obec národní banky, které zmiňuje sám žalobce, neměl převyšovat 45 %. Při součtu závazků žalovaného dle dotazníku bonity však vychází, že má splácet měsíčně na existující závazky, spolu s nově sjednaným úvěrem ze Smlouvy, částku 11 077 Kč, což představuje 55 % jeho příjmu. S tímto procentem ostatně žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti pracoval, jak je patrno z dotazníku v Příloze 5 Smlouvy o úvěru (byť ve vyjádření ze dne 8. 12. 2020 operuje s hodnotou 35 %). U žalovaného byl tedy daný parametr s vědomím žalobce překročen.
17. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce si musel být vědom nepříznivého poměru závazků a příjmu žalovaného, nepřiměřených pohybů na jeho účtu i jeho vysoké zadluženosti. Nelze zároveň přehlédnout, že část prostředků z předmětného úvěru ve výši 26 221 Kč sloužila k uhrazení částky, kterou si žalovaný od žalobce půjčil v břenu 2020. Konečně, žalobce nikterak nereflektoval, že na běžné spotřebitelské náklady vykázal žalovaný částku pouze 6 800 Kč, což žádným způsobem nekoresponduje s jeho výpisem z účtu. I nulové výdaje na bydlení se v tomto světle měly žalobci jevit podezřelé. Přesto žalovanému úvěr poskytl, tedy zcela pominul skutečnost, že žalovaný není úvěrovatelný.
18. Ze zákona plyne, že na konci procesu posouzení úvěruschopnosti musí poskytovatel úvěru zjištěné informace kriticky vyhodnotit, a úvěr může platně sjednat, až když je přesvědčen o tom, že žadatel je skutečně dlouhodobě způsobilý k plnění závazků (srov. § 86 odst. 2 zákona). Povinnost posuzovat úvěruschopnost nestačí splnit pouze pro forma. Jelikož žalobce pominul veškeré ukazatele svědčící o tom, že žalovaný nebude v budoucnu schopen úvěr splácet, jednal v rozporu se zákonným požadavkem. Na závěru soudu nic nemění ani obsah znaleckého posudku číslo titul. jméno příjmení, znalce z oboru ekonomika, neboť otázka, zda žalobce náležitě dle zákona posuzuje úvěruschopnost spotřebitelů, je otázkou právní, kterou má posuzovat jen soud, což také učinil v úvaze shora.
19. S ohledem na porušení povinnosti dle § 86 zákona soud uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná, neboť citované ustanovení je reflexí evropského práva a je třeba jej vykládat jako účinnou ochranu spotřebitele tak, že soud musí z úřední povinnosti zkoumat naplnění této věřitelovy povinnosti (viz rozsudek Evropského soudního dvora ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18).
20. Vzhledem k tomu, že účastníci neuzavřeli platnou smlouvu, zabýval se soud otázkou bezdůvodného obohacení.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva byla shledána neplatnou, soud konstatuje, že žalobce plnil ve vztahu k žalovanému z neplatného právního důvodu a žalovaný se na jeho úkor obohatil. Soud se též zabýval otázkou splatnosti tohoto bezdůvodného obohacení a uzavřel, že splatnost bezdůvodného obohacení je třeba vnímat optikou původní dohody stran, tj. že nastává po zesplatnění jistiny v dodatečné lhůtě stanovené žalobcem výzvou, a to 3. 8. 2020 (jde o oddělitelnou část původní smlouvy, na kterou není možné aplikovat důvod neplatnosti). Soud proto žalobci přiznal poskytnuté plnění 35 990 Kč, tedy v částce 9 779 Kč, která byla připsána na účet žalovaného a částce 26 221 Kč, která měla být z úvěru pokryta na úhradu předchozího závazku, to vše sníženo o úhradu žalovaného ve výši 10 Kč za verifikační platbu. Spolu s tím soud uložil žalovanému zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
24. Následně soud zamítl žalobu ohledně částky 127 150,87 Kč a souvisejícího příslušenství, když v tomto rozsahu nebyla smlouva mezi účastníky řádně uzavřena a žalovaný se v tomto rozsahu na úkor žalobce neobohatil.
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl sice z větší části v řízení úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.