Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 235/2020-18
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,81 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 21,48 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,81 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 21,48 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni
675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za období září 2019 až leden 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému coby odběrateli elektřiny připojenému k distribuční soustavě nepřihlášenému v evidenci poplatníků televizního poplatku písemnou výzvu, ať zašle žalobkyni čestné prohlášení, že není držitelem televizního přijímače, jinak bude ze zákona zařazen do evidence poplatníků. Žalovaný na výzvu doručenou do sféry jeho dispozice dne datum nereagoval, proto jej žalobkyně dne datum zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní písemně informován. Žalovaný neuhradil dlužné televizní poplatky za období září 2019 až leden 2020, celková dlužná částka tak činí 675 Kč (5 měsíců x 135 Kč) a žalovaný ji neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, včetně předžalobní výzvy, která se dostala do sféry jeho dispozice.
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
6. Soud věc posoudil po právní stránce dle zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), z něhož plyne, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem televizního přijímače. Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizováno rozhlasu nebo anonymizováno (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 zákona činila výše poplatku v žalovaném období částku 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stala fyzická osoba poplatníkem. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona).
7. Žalovaný se dne datum stal poplatníkem televizního poplatku, kdy jej žalobkyně na základě jeho nečinnosti v souladu se zákonem zaevidovala jako poplatníka televizního poplatku do příslušné evidence, byl tedy povinen platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona od září 2019. Za období od září 2019 do ledna 2020 příslušný poplatek nezaplatil (celkem 5 měsíců), žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat dlužnou částku za příslušné období u soudu dle § 10 zákona.
8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
9. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona
č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož však žalobkyně nedoložila soudu, že se sdělení o zařazení žalovaného do evidence poplatníků ze dne datum dostalo do sféry dispozice žalovaného, do prodlení se dostal nejdříve dne datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu (3 pracovní dny) běžící ode dne, kdy se upomínka České pošty ze dne
datum dostala do sféry dispozice žalovaného (k tomu došlo datum). Ode dne datum do datum (žalobním návrhem stanovený konec období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje) náleží žalobkyni úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 38,81 Kč, ve zbytku soud výrokem II. rozsudku žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal úspěšné žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v jeho poměrně nepatrné části, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč (celkem tedy 400 Kč + 400 Kč + 200 Kč + 126 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).