Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 217/2020-42
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 774,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 774,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 774,91 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 774,91 Kč za období od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 671,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 774,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 774,91 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 774,91 Kč za období od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 671,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 2 774,91 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr plynu v odběrném místě na adrese adresa žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že účastníci řízení podepsali dne datum smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat plyn do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, a na druhé straně závazek žalovaného uhradit řádně a včas žalobkyni cenu za dodaný plyn a související služby dle vystavené faktury. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou číslo ze dne datum, splatnou dne datum, cenu za dodaný plyn ve výši 2 774,91 Kč, a to za období od datum do datum. Žalovaný žalobkyni však ničeho nezaplatil, a to ani přes výzvu žalobkyně.
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 72 odst. 2 zákon č. 458/2000 Sb. zákon č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „zákon “), ve spojení s § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
7. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu
§ 72 odst. 2 zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výroku II. soud žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení za dobu od datum do datum, neboť žalobkyně neprokázala odeslání faktury žalovanému, a soud jí proto přiznal úroky až ode dne následujícího po uplynutí 7denní lhůty stanovené žalovanému v předžalobní upomínce, která došla do sféry dispozice žalovaného dne datum (tímto dnem byla připravena k vyzvednutí).
9. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005 , Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
10. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 80 % nákladů řízení z částky 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 774,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Předmětem řízení bylo ke dni rozhodnutí soudu 3 357,53 Kč (jistina 2 774,91 Kč, dospělé úroky z prodlení 582,62 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do cca 90 % předmětu řízení (žaloba byla zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 356,25 Kč), žalovaný byl úspěšný co do 10 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 80 % nákladů řízení, jež činí 1 671,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
11. Soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a další údaje (čísla smluv, vyúčtování, vyúčtované položky), čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.
12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).