Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
43 C 14/2020-52
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Leblochovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14.804,86 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.491 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 513,84 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.491 Kč od 11.10.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2.313,86 Kč s kapitalizovaným úrokem 3.232,49 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12.999,86 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 150,55 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.313,86 Kč od 11.10.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.531 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.491 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 513,84 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.491 Kč od 11.10.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2.313,86 Kč s kapitalizovaným úrokem 3.232,49 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12.999,86 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 150,55 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.313,86 Kč od 11.10.2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.531 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Žalobou doručenou soudu dne 11.10.2019 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 14.804,86 Kč s úrokem 3.232,49 Kč (kapitalizovaným do dne 10.10.2019), s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12.999,86 Kč od 11.10.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 664,39 Kč (kapitalizovaným do dne 10.10.2019) a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14.804,86 Kč od 11.10.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne 10.2.2016. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalovaný celkem vyčerpal 18.448 Kč a uhradil částku 5.957 Kč. Žalovaná částka 14.804,86 Kč sestává z jistiny 12.999,86 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného započtených na jistinu), poplatků 245 Kč, poplatků za upomínky 330 Kč a smluvních pokut 1.230 Kč.
Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 10.2.2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Na základě smlouvy žalobce žalovanému poskytl revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 13.000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty a který se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, byla sjednána úroková sazba 26,28 % ročně (úvěrová smlouva, úvěrové podmínky). Žalovaný vyčerpal celkem částku 18.448 Kč a uhradil celkem částku 5.957 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Pro prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobce žalovaného vyzval ke splacení celého úvěru do 14 dnů, výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 16.4.2019 (výzva ke splacení úvěru, poštovní podací arch). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 5.9.2019 (předžalobní výzva).
Sjednaný úvěr měl povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že při poskytování úvěrů splňuje povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre a vyvstanou-li pochybnosti o pravosti tvrzení klienta, přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. V případě žalovaného prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet kontrolou žalovaného v registru SOLUS, v němž neměl žalovaný záznam, a dále vzal v úvahu údaje, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, zaměstnanec, měl čistý měsíční příjem 10.500 Kč, měsíční výdaje na bydlení 5.608 Kč, nulové měsíční splátky jiných úvěrových závazků. Dále vzal žalobce v úvahu životní minimum na jednoho dospělého dle údajů ČSÚ a výši úvěrového rámce. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když se kromě lustrace v registru SOLUS spolehl na údaje tvrzené samotným žadatelem a nadto nijak nezkoumal výdaje žalovaného a v tomto směru zohlednil pouze údaj o výši životního minima získaný z databáze Českého statistického úřadu. Smlouva o úvěru je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
Žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 18.448 Kč. Žalovanému tak na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), které je povinen žalobci vydat. Žalovaný žalobci již uhradil 5.957 Kč, a proto zbývá vydat 12.491 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z. ). Žalobce vyzval žalovaného k plnění ve čtrnáctidenní lhůtě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 16.4.2019, který byl žalovanému při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 23.4.2019. Marným uplynutím poskytnuté lhůty, tj. ode dne 10.5.2019 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z. ), jehož výše 9,75 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 12.491 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 513,84 Kč (tj. 9,75 % ročně z částky 12.491 Kč od 10.5.2019 do 10.10.2019) a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.491 Kč od 11.10.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 12.491 Kč, tj. co do 84 %, neúspěšný co do částky 2.313,86 Kč, tj. co do 16 %, což při odečtení neúspěchu od úspěchu činí 68 % Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za tytéž úkony (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty a náhrad, tj. celkem 2.252 Kč, z toho 68 % činí 1.531 Kč. Za podání ze dne 1.7.2020 soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. ) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.