Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 83/2021-20
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 690 Kč s úrokem z prodlení v částce 495,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 037,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku v částce 1 470,28 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 2 037,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 690 Kč s úrokem z prodlení v částce 495,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 037,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku v částce 1 470,28 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 2 037,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny 2 037,86 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 608,04 Kč, poplatku za životní pojištění 44,10 Kč a dále zákonného úroku z prodlení a úroku 23,72 % ročně z dlužné jistiny, když oba tyto nároky částečně kapitalizoval ke dni 6. 12. 2019. Tyto prostředky požadoval na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ věřitel“), ze dne 30. 9. 2016. Svou aktivní legitimaci žalobce dovozoval ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.
Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel poté, co řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, s žalovanou uzavřel smlouvu, na základě které jí vyplatil částku 10 000 Kč. Žalovaná se tyto prostředky zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, ve kterých byly zahrnuty splátky jistiny 10 000 Kč, úroku sjednaného pevnou částkou 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 000 Kč a poplatku za pojištění 290 Kč. Dne 6. 12. 2016 se stal celý dluh splatným. Žalovaná nad rámec uvedený v žalobě ničeho neuhradila. Předmětná pohledávka v důsledku fúze dne 30. 9. 2016 přešla na předchůdce žalobce, který ji dne 6. 12. 2019 smlouvou o postoupení pohledávek převedl právě na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována stejného dne.
Po právní stránce soud věc posoudil s ohledem na § 164 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, tak, že věřitel s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované předána částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala řádně a včas vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedostála svým závazkům, přiznal soud žalobci jako nástupci původního věřitele dlužnou část jistiny a poplatků, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
Soud však zamítl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení úroku 23,72 % ročně z jistiny ode dne následujícího termínu řádného splacení úvěru, když si strany v článcích 2 a 4 sjednaly úrok pevnou částkou a tedy následný úrok mezi stranami nebyl sjednán. Skutečnost, že ve smluvních podmínkách byla deklarována úroková míra, na tomto závěru nic nemění. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu obou účastníků byla v principu stejná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.