Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 40/2021-23

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Starou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

zastoupené titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec

o zaplacení 34 204 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 412 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 928,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 852,03 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 816,43 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 892,02 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 100,02 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 792 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 23 412 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 928,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 852,03 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 816,43 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 892,02 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 100,02 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 34 204 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 24. 5. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 17 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 13 912 Kč sestávající z úroku ve výši 1 637 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 225 Kč, inkasního poplatku ve výši 4 250 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 24. 7. 2018 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, v níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem pouze částku 6 208 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 13 816,43 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 075,59 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 3 395,98 Kč, nesplacených nákladů za administrativní činnost 982,45 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 5 433,55 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 852,03 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 928,98 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroků ve výši 15 % ročně z částky 13 816,43 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 892,02 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 23. 11. 2020 dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.

2. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení ( ). Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 24. 5. 2017 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 1 637 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 225 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 250 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaná zavázala činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Úrok byl úročen sazbou 15 % ročně a RPSN činila 187,60 % Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela na základě její žádosti, v níž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6 111 Kč. Dále uvedla, že na základě dohody o provedení práce uzavřené se společností právnická osoba na dobu od 10. 4. 2017 do 31. 12. 2017 pobírá měsíční odměnu ve výši 5 900 Kč ulice výdaje žalované činily 15 800 Kč (prokázáno žádostí o úvěr, dohodou o provedení práce, přehledem transakcí a oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru číslo předpisem splátek). Žalovaná uhradila v hotovosti pouze dne 25. 5. 2017 částku 2 208 Kč, dne 29. 9. 2017 částku 1 000 Kč, dne 18. 5. 2018 částku 1 000 Kč a dne 13. 7. 2018 částku 2 000 Kč, celkem tedy žalovaná uhradila 6 208 Kč (prokázáno transakční historií).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 24. 6. 2020 postoupila s účinností ke dni 8. 7. 2020 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 24. 7. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, dodatkem číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020 odeslaným téhož dne (prokázáno výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.

6. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 20 000 Kč (14 100 Kč rodičovský příspěvek, výživné a 5 900 Kč na základě dohody o provedení práce). ulice výdaje žalovaná uvedla ve výši 15 800 Kč (bydlení 4 800 Kč, doprava, jídlo 5 000 Kč, pojištění 2 000 Kč, splátky auto 4 000 Kč). Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 24. 3. 2015 je zřejmé, že rodičovský příspěvek žalované činil od 1. 5. 2015 částku 6 111 Kč. Dále měla žalovaná měsíční příjem ve výši 6 000 Kč na základě dohody o provedení práce ze dne 7. 4. 2017

7. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 5. 2017 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku a poplatků v 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 6 208 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně.

8. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

12. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Ustanovení a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně rozpory v jejím tvrzení ohledně výši příjmu nebyly blíže zjišťovány. Není zřejmé, z jakého důvodu žalovaná uvedla výši rodičovského příspěvku v žádosti o úvěr v částce 14 100 Kč, když z předložených dokladů i výpisu z účtu žalované je zřejmá výše rodičovského příspěvku 6 111 Kč. Stanovení vyšší částky rodičovského příspěvku se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace. Podstatné výdaje žalované rovněž nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Navíc platební neschopnost žalované byla zřejmá i z přehledu transakcí, kde byl žalované dne 18. 5. 2017 právní předchůdkyní žalobkyně účtován poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč.

22. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 10 792 Kč (vyplacená jistina ve výši 17 000 Kč mínus částka 6 208 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to od 9. 12. 2020 do zaplacení.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle zákona o spotřebitelském úvěru a věta první Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.