Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 51/2021-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 420 Kč od 17. 3. 2019 do 22. 10. 2020 a z částky 4 420 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 326 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 420 Kč od 17. 3. 2019 do 22. 10. 2020 a z částky 4 420 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 326 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 11. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovanou dne 11. 1. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované téhož dne bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázala společně s poplatkem ve výši 4 420 Kč vrátit žalobkyni nejpozději dne 16. 3. 2019 Smlouva byla účastníky uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová adresa, na které žalovaná vyplnila formulář (žádost o poskytnutí úvěru), v němž uvedla své osobní údaje. V souvislosti s prodlením žalované s úhradou jejího dluhu požaduje žalobkyně po žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení a náklady vynaložené na upomínání ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných písemných výzev k plnění. Žalobkyně dále žádala v důsledku prodlení žalované s úhradou jejího dluhu přiznat smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzývána předžalobní upomínkou zaslanou jí dne 14. 10. 2020.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 11. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce, žalovaná je ve smlouvě označena svým rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem a e-mailem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet č. bankovní účet bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 420 Kč zaplatit do 10. 2. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná smlouvu potvrdila příjmení kódem. Účastnice si v čl. 2 smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a poplatku a dále 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za písemnou výzvu k úhradě byl stanoven na 500 Kč (smlouva o zápůjčce).
5. Bankovní účet č. bankovní účet náleží žalované (sdělení banky).
6. Žalobkyně zjistila, že proti žalované není vedena exekuce (výpis z evidence exekucí). V červnu 2018 obdržela žalovaná od svého zaměstnavatele čistou mzdu ve výši 29 525 Kč, v červenci 2018 pak 29 745 Kč (výplatní pásky).
7. Žalobkyně dne 11. 1. 2019 převedla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku ve výši 17 000 Kč (výpis z účtu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020 odeslanou žalované téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího lístku).
8. Žalobkyně předložila soudu pět upomínek k zaplacení dluhu datovaných 23. 3. 2019, 30. 3. 2019, 6. 4. 2019, 15. 4. 2019, 30. 4. 2019, ani k jedné není připojen doklad o odeslání, případně o doručení žalované.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované, odeslání upomínek) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně dokládala pouze výpisem z centrální evidence exekucí a výplatními páskami, které však pocházejí z doby půl roku před tím, než došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tudíž z nich nelze zjistit majetkové poměry žalované rozhodné pro posouzení, zda byla v době poskytnutí úvěru žalovaná úvěruschopná či nikoliv.
15. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 17 000 Kč při podpisu smlouvy a žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila vyčerpané peněžní prostředky 17 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalované na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 14. 10. 2020, tj. dne 19. 10. 2020), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 15 420 Kč (v žalobě označené jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 420 Kč, smluvní pokuta 8 500 Kč, náklady na vymáhání 2 500 Kč) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním a účelnost nákladů na upomínání nebyla v řízení dostatečně prokázána, jelikož žalobkyně nepředložila k žádné z pěti upomínek alespoň doklad o jejich odeslání.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 56,8 % a žalovaná ze 43,2 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 13,6 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 397 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 197 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:
-) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b AT) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč,
-) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).
20. Poměrná část nákladů ve výši 13,6 % činí po zaokrouhlení částku 326 Kč.
21. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.