Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 85/2021-26
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 56 863 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 683,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 48 179,96 Kč celkem, dále kapitalizovaných úroků z prodlení v částkách 7 828,18 Kč a 4 941,88 Kč, kapitalizovaných úroků v částkách 19 518, 84 Kč a 4 351,78 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 21 113,43 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků ve výši 19 % ročně z částky 13 330,65 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 330,65 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 113,43 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 430,39 Kč od 26.2.2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 683,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 48 179,96 Kč celkem, dále kapitalizovaných úroků z prodlení v částkách 7 828,18 Kč a 4 941,88 Kč, kapitalizovaných úroků v částkách 19 518, 84 Kč a 4 351,78 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 21 113,43 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků ve výši 19 % ročně z částky 13 330,65 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 330,65 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 113,43 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 430,39 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 56 863 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 23.9.2013 jí poskytl zápůjčku ve výši 24 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 24 884 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 4 975 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 5 629 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 14 280 Kč Tyto měla splatit ve 100 týdenních splátkách po 489 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 11.3.2018 a k datu postoupení uhradila 26 621,04 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 13 330,65 Kč a poplatku 8 932,31 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 4 351,31 Kč za období od 14.5.2018 a úroku z prodlení 4 941,88 Kč od 1.9.2015 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení.. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 20.1.2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. Dále smlouvou ze dne 13.7.2014 právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, poskytla žalované zápůjčku ve výši 31 000 Kč kterou také převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 25 917 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 3 959 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 5 891 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 16 067 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 949 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila také dne 11.3.2018 a k datu postoupení uhradila 22 316,96 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 21 113,43 Kč a poplatku 13 486,61 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 19 518,84 Kč za období od 7.9.2015 a úroku z prodlení 7 828,18 Kč od 14.9.2015 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. také tato pohledávky byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. Soud ve věci nařídil jednání na den 28.5.2021, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne 23.9.2013 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 24 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 24 884 Kč tvořeném z úroku v částce 4 975 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 629 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 14 280 Kč Tyto měla splatit ve 100 týdenních splátkách po 489 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 473 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 19% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
4. Další smlouvou ze dne 13.7.2014 poskytla shodná společnost žalované částku 31 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 25 917 Kč tvořeném z úroku v částce 3 959 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 891 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 16 067 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 949 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 973 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 19,98% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
5. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 20.1.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručen dne 14.2.2020 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu.
6. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření první smlouvy 23.9.2013. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila v nájmu, půjčku potřebovala pro neočekávané výdaje a měla 3 nezaopatřené děti. Z údajů o zaměstnání bylo toliko uvedeno, že je v domácnosti a evidována na úřadu práce. Výše příjmů byla zjištěna v částce 24 800 a měla sestávat z příjmů žadatele státní podpory v částce 5 550 Kč a tzv. dalších více nespecifikovaných příjmů 19 300 Kč. Výdaje činily celkem 19 747 Kč a sestávaly z nájemného 2 700 Kč, poplatků za telefon 200 Kč, splátek půjček 797 Kč, výdjaů na domácnost 16 050 Kč. Z dokumentace měl být doložen výměr podpory, občanský průkaz a doklad SIPO. K další smlouvě obdobný doklad doložen nebyl a jiné důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalobkyně neměla k dispozici.
7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
8. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze dvou smluv o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 201.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
12. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované v obou případech, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžitá plnění. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce mimo předmětných smluv a zákaznické karty toliko v prvém případě, v níž vycházela z údajů sdělených žalovanou, ničeho nedokládala. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí.
13. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
14. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
15. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
16. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, toliko v prvém případě, ve druhém ke zkoumání této otázky nedoložila ničeho. Žalovaná měla být v době převzetí prvého závazku v domácnosti a pobírala státní podporu okolo 5,5 tis. Kč, přesto byly zjištěny nespecifikované příjmy v další částce 19 300 Kč, aniž by bylo uvedeno či doloženo, o jaký zdroj se jedná, a co si lze vůbec představit pod dalším příjmem domácnosti, a zda byl nějak také ověřen. To vše v kontrastu s výdaji v částce 19 747 Kč představuje při jediném ověřeném příjmu zmíněné podpory naprosto nedostatečně zjištěné příjmy pro splátku okolo 2 tis. Kč měsíčně v prvém případě a spolu s dalšími skoro 4 tis. Kč v případě převzetí druhého závazku. Soud tak postrádá potřebnou aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, a to i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění její schopnosti závazek splatit. Uzavřel proto, že v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno.
17. Soud proto oba závazky hodnotil jako neplatné i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z. Převzala-li žalovaná předmět obou plnění na základě neplatných smluv, je povinna tyto částky vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela v prvém případě částku 24 000 Kč, kterou již v celém rozsahu uhradila (dle tvrzení v žalobě v částce 26 621,04 Kč), proto soud v této části žalobu včetně požadovaného úroku a úroku z prodlení zamítl. Ve druhém případě převzala prostředky ve výši 31 000 Kč a uhradila dosud 22 316,96 Kč. Zbývá proto k úhradě 8 683,04 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 doručené dne 14.2.2020, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 26.2.2020 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a zčásti nedospělost pohledávky zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění je neúspěch žalobkyně v převážné části. Žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.