Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 40/2020-113

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Mgr Alešem Vylamem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 118 132 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 100 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 50 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 960 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 17 072,72 Kč, úroku ve výši 102,64 % p. a. z částky 79 656,46 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 460 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 100 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky 50 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 960 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 17 072,72 Kč, úroku ve výši 102,64 % p. a. z částky 79 656,46 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 215 460 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 101 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 060 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, částky 17 072,72 Kč, úroku ve výši 102,64 % p. a. z částky 79 656,46 Kč od datum do zaplacení (do částky 215 460 Kč).

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný, neúčastnil se ani nařízeného jednání.

3. Soud z prohlášení klientů ze dne datum, z předsmluvního formuláře z téhož dne, návrhu na uzavření smlouvy, rovněž z téhož dne, jakož i hodnocení klienta, soud zjistil, že tohoto dne (po 21:00 h) žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 90 000 Kč na dobu 18 měsíců a výší splátek 9 975 Kč, s celkovou částkou k uhrazení 179 550 Kč a výpůjční úrokovou sazbou, shodnou s roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 167,75%. Žalovaný v rozmezí 6 minut podepsal několik stran několika listin, ve kterých navíc bylo doplňováno několik údajů ohledně žalovaného a úvěru, včetně jeho hodnocení, ve kterém uvedl, že má 21 000 Kč ze zaměstnání a celkové výdaje sestávající se z životního minima, nákladů na bydlení 1 300 Kč, celkem v součtu 4 710 Kč a rezervou 1 000 Kč, kde jako zaměstnavatele uvedl anonymizována čtyři slova, a to od datum. Na základě těchto údajů byl úvěr doporučen, rovněž v rozmezí cca 6 minut sprostředkovatelem úvěru. Tato doba je toliko k podpisu všech listin a k jejich seznámení se s nimi, nikoliv samozřejmě k přípravě těchto listin, nicméně i tato doba je důležitá pro další posouzení uvedené níže. Své příjmy žalovaný doložil pracovní smlouvou ze dne datum, výpisem o platbách zaměstnavatele zaúčtovaných dne datum, datum, potvrzeními zaměstnavatele za období červen a červenec roku 2019. Žalovaný dále předložil občanský průkaz.

4. Z úplného výpisu ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že mezi činnost žalobkyně patří poskytování spotřebitelského úvěru, jiného než na bydlení a k otázce úročení pohledávek předložila žalobkyně vyjádření znalce ze dne datum, z této y však soud neučinil žádná skutková zjištění. Soud dále zjistil z výpisu záznamu registru příjmení, že žalovaný nebyl veden ke dni datum v tomto registru a z dokladu, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 90 000 Kč. Z karty klienta ze dne datum soud zjistil, že nominální výše úvěru činila 179 550 Kč, z toho smluvní odměna 89 550 Kč dle žádosti ze dne datum a poskytnuté částce 90 000 Kč s výplatou datum a splacenou částkou 39 900 Kč, a to ke dni datum, datum, datum a datum, vždy však po splatnosti, a to 3, resp. 1, 23 a 17 dnů, kdy datum splatnosti byl dohodnut vždy k 20. dni měsíce. Žalobkyně zaslala žalovanému 4 první upomínky a 2 třetí upomínky, pak dne datum zahájila předmětné řízení při aktuální výši dluhu po splatnosti 101 060,56 Kč. Z oznámení ze dne datum soud dále zjistil, že žalobkyně úvěr žalovanému tento den schválila, v parametrech uvedených v návrhu, tj. s totožnou zápůjční úrokovou sazbou, výší procentní sazbou nákladů však 179,35 %. Žalobkyně poté zaslala žalovanému několik výzev k zaplacení, a to datum, datum, datum a předžalobní výzvu z datum.

5. Soud dále z informačního systému soudu zjistil, že proti žalovanému měla společnost právnická osoba vykonatelnou pohledávku od datum, pro kterou bylo zahájeno exekuční řízení, i když až po poskytnutí předmětného úvěru žalobkyní dne datum, žalovanému byla rovněž poskytnuta finanční částka právnická osoba anonymizována tři slova, a to dne datum, pro tuto pohledávku zahájila řízení tato žalobkyně dne datum u soudu anonymizována dvě slova obec. Z výpisu z účtu žalovaného, na který ostatně žalobkyně poukázala poskytnutou částku, vyplývá, že žalovaný měl dlouhodobě záporné či zcela minimální zůstatky na účtu a jediné výrazné navýšení bylo pouze v době poskytnutí půjčky ze strany žalobkyně, žalovaný měl zadán několik trvalých příkazů v poměrně značné hodnotě přesahující jím uvedené výdaje, resp. sám žádné takové výdaje v rámci svého hodnocení při žádosti o úvěr neuvedl, jeho celkové obraty na účtu přesahovaly i jím uvedené příjmy, např. v měsíci září po poskytnutí úvěru byla z účtu odepsána částka v součtu přesahující 120 000 Kč a v měsíci následujícím částka přesahující 100 000 Kč. I po těchto platbách v následujících měsících docházelo k poklesům konečných zůstatků, které se poté vrátily do záporných hodnot.

6. Závazkový vztah, vzniklý mezi účastníky se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

10. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému následující den částku 90.000 Kč. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele ( o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

15. Z prohlášení žalovaného, předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy a hodnocení klienta, které měly směřovat ke splnění této zákonné povinnosti žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála této své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti dle zákonné úpravy poskytovala. Žalobkyně přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele, ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – svědomitě lustrovat spotřebitele v dostupných rejstřících, ze kterých lze velmi snadno zjistit, zda je spotřebitel zadlužen u více nebankovních společností, zda má nějaké dluhy po splatnosti a pokud ano, zda jsou vymáhány exekučně. Navíc od spotřebitele má vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (v předmětné věci například výpis z bankovního účtu, na který ostatně peněžní prostředky poukázala a měla tudíž o existenci tohoto účtu povědomí). Závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, nasvědčuje také skutečnost, že žalovaný měl v době sjednání úvěru 2 splatné pohledávky, jednu z nich vykonatelnou.

16. Z tohoto přístupu žalobkyně je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v  (to i s ohledem na dobu, kterou měl žalovaný na podpis řady, obsahově rozsáhlých listin - navíc ve večerních hodinách). Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí těchto finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla poskytnuta částka 90 000 Kč, žalovaný uhradil 39.900 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení ve výroku I. uvedené výši se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl tak, aby byl řádně vyčerpán předmět řízení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně procesně úspěšnému žalovanému, dle obsahu spisu, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.