Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 14/2021-29
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13 649,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky úroků 782,52 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty 230,31 Kč, nákladů vymáhání 50 Kč, pojistného 290 Kč a úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 599,83 Kč od datum do datum a úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky
1 902,83 Kč od datum do zaplacení zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 697 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 607,48 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Povinnosti stanovené ve výrocích II a III tohoto rozsudku je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč, počínaje červnem 2021, splatných vždy do každého posledního dne měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky úroků 782,52 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty 230,31 Kč, nákladů vymáhání 50 Kč, pojistného 290 Kč a úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 599,83 Kč od [datum] do [datum] a úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 902,83 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 697 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 607,48 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Povinnosti stanovené ve výrocích II a III tohoto rozsudku je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 400 Kč, počínaje červnem 2021, splatných vždy do každého posledního dne měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 11 697 Kč, úroky 782,52 Kč, poplatky 600 Kč, smluvní pokuta 230,31 Kč, náklady vymáhání 50 Kč, dlužné pojistné 290 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 697 Kč na koupi mobilního telefonu. Žalovaná úvěr vyčerpala. Pro prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána řádně, a to i prostřednictvím NRKI/BRKI, příjmení, ISIR, telefonicky u zaměstnavatele žalované i pohyby na účtu žalované. Žalobkyně navrhla důkaz dotazem na příjmení.
2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem právnická osoba postoupena žalující straně na základě postoupení pohledávky ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
3. Žalovaná se při jednání vyjádřila ve věci samé, když uvedla, že smlouvu uzavřela, u právnická osoba příjmení nikdy nepracovala, v době uzavření smlouvy nebyla zaměstnaná, pobírala dávky, byla těhotná a pouze brigádně občas uklízela pro úklidovou společnost. Z dávek hradila 3 000 Kč rodičům na bydlení, jí zůstávalo k dispozici kolem 1 000 Kč měsíčně. Syn se jí narodil v únoru rok. Splátky nehradila, protože otec jejího dítěte od ní odešel a nebyla tak schopna hradit splátky, protože na vše zůstala sama. Přišla kvůli tomu dokonce i o bydlení, protože nebyla schopna sama hradit náklady na bydlení. V současné době je na mateřské, pobírá ji ve výši
10 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení jsou 12 400 Kč měsíčně, požádala si o příspěvek na bydlení, není dosud vyřešen, neví, kolik bude činit. Nadto ještě splácí kauci na bydlení 1 000 Kč měsíčně. S náklady jí pomáhá teta otce dítěte a případně i otec dítěte, který jí občas přispěje na výživné na syna v řádu 200 - 300 Kč nebo koupí pleny. Není schopna splácet více než 300 Kč měsíčně.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek prokazuje, že bylo zaplaceno za postoupené pohledávky.
6. Předávací protokoly prokazují, že byly předány poklady k postoupeným pohledávkám.
7. Smlouva o postoupení pohledávek číslo včetně seznamů a příloh prokazuje postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyní.
8. Žádost / smlouva o klasickém úvěru číslo prokazuje, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 11 697 Kč na koupi anonymizována dvě slova. Úvěr jí byl poskytnut. Ve smlouvě je uvedeno kromě jiného zaměstnání žalované u příjmení příjmení.
9. Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo prokazuje, že žalované se právnická osoba, zavázala poskytovat bankovní služby.
10. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
11. Kopie OP žalované neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
12. Odstoupení od úvěrové smlouvy neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
13. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky za ní a byla vyzvána k zaplacení.
14. Oznámení o postoupení pohledávky prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky za ní žalobkyni
15. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované
16. Výpis z úvěrového účtu prokazuje poskytnutí úvěru a skutečnost, že žalovaná ničeho nezaplatila.
17. Výpis z NRKI/BRKI prokazuje, že žalovaná neměla žádné úvěry.
18. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na příjmení, neboť je zjevné, že žalovaná nebyla zaměstnána kvůli těhotenství, natož u právnická osoba příjmení, čímž bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že byl kontaktován zaměstnavatel žalované, je tedy zjevné, že nebyly zjištěny příjmy žalované, pak je dotaz na příjmení zcela zbytečný.
19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, v úvěrové části. Úvěruschopnost měla být zkoumána z příjmů žalované, nebyl k tomu ale předložen a označen žádný důkazní prostředek, stejně tak nebyl doložen žádný důkazní prostředek k prokázání zaměstnání žalované, žalovaná popřela své zaměstnání, byla závislá na dávkách a v době poskytnutí úvěru těhotná, příjmy žalované jí neumožňovaly hradit splátky.
20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
22. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
27. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že u žalované nebyly řádně a úplně ověřeny příjmy při posuzování úvěruschopnosti včetně jejího pracovní poměru. Bez řádného zjištění příjmů žalované, není vůbec možné posoudit její úvěruschopnost. Zaměstnání žalované nebylo prokázáno, žalovaná je popřela. Z dávek nebyla schopná žalovaná hradit splátky ve výši 1 227 Kč měsíčně. Je tak zjevné, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, když nebylo prokázáno, že byly údaje ve smlouvě opravdu ověřeny oproti nějakým listinám, soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nebyla úvěruschopná. O neúvěruschopnosti žalované svědčí i to, že neuhradila ani jednu splátku. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
30. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 11 697 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 697 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
32. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
33. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve splátkách po 400 Kč měsíčně, neboť splátky ve výši 300 Kč by vedly k neúměrně dlouhé době splácení. Jelikož si je soud vědom toho, že žalovaná by nebyla schopna splácet v současné době v podstatě žádnou splátku, umožnil jí soud započít se splácením až od června 2021, kdy je možno očekávat, že již žalovaná bude mít stabilizovanou otázku bydlení včetně příspěvku a možná i doplatku na bydlení, což žalované umožní započít se splácením dlužné částky.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 607,48 Kč, přičemž tato částka představuje 71,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 649,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.