Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 58/2021-32
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 38 354,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 154,70 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 3 510,37 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 900 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 700 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 200 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 11,03 % ročně z částky 22 900 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 154,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 3 510,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 900 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 700 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2 200 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 11,03 % ročně z částky 22 900 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 22 900 Kč, smluvní pokuty 15 454,70 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 510,37 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum mezi právnická osoba a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč v celkové výši 50 700 Kč. Žalovaná uhradila celkem 27 800 Kč. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání.
2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem s částí závodu převedena na právnická osoba anonymizována dvě slova, a..s. a následně postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Výpis z právnická osoba, prokazuje její existenci, ze sbírky listin notářský zápis NZ číslo notářky titul. jméno příjmení prokazuje prodej části podniku právnická osoba, týkající se spotřebitelských úvěrů společnosti právnická osoba
6. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.
7. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne datum mezi právnická osoba a žalovanou, žalovaná potvrdila převzetí částky 30 000 Kč v hotovosti k okamžiku podpisu smlouvy, za 13 měsíců měla ve splátkách po 3 900 Kč měsíčně uhradit za úvěr celkem 50 700 Kč.
8. Souhlas se zpravováním osobního údajů neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
9. Předpis splátek ke smlouvě o úvěru anonymizováno neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
10. Transakční historie – úhrady prokazují, že žalovaná uhradila celkem 27 800 Kč na úvěr.
11. Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku prokazuje, že žalované bylo dne datum oznámeno společností právnická osoba postoupení pohledávky za ní žalobkyni.
12. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované.
13. Dodatek číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum upravuje platební podmínky za postoupené pohledávky k níže uvedené Smlouvě o postoupení pohledávek.
14. Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum prokazuje, že žalobkyně zaplatila právnická osoba za postoupené pohledávky.
15. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřena mezi právnická osoba, a žalobkyní prokazuje, že byly žalobkyni postoupeny pohledávky. Seznam postoupených pohledávek prokazuje, že byla postoupena i žalovaná pohledávka.
16. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru prokazuje, že žalovaná uvedla náklady na bydlení
500 Kč měsíčně, energie 300 Kč měsíčně, stravování a výživné 1 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje
1 780 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje domácnosti 3 580 Kč. Příjmy žalované měly činit
11 838 Kč měsíčně. Žalovaná byla jediná osoba s příjmem v domácnosti, žila s dítětem do 6 let věku v nájemním bytě.
17. Poštovní poukázka A prokazuje, že příjmení jméno uhradil 1 780 Kč dne datum na účet anonymizována tři slova a anonymizována čtyři slova.
18. Poštovní poukázka C prokazuje, že žalovaná zaslala jméno příjmení 1 000 Kč dne datum.
19. Mzdové lístky číslo prokazují, že příjem žalované se pohyboval od 10 807 Kč do 12 776 Kč měsíčně.
20. Pracovní smlouva prokazuje, že žalovaná byla zaměstnaná jako anonymizováno na dobu určitou od datum do datum na celý úvazek.
21. Smlouva o nájmu bytu číslo prokazuje, že žalovaná měla hradit za bydlení v bytě anonymizováno nájemné 13 056 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 938 Kč.
22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaná převzala od předchůdkyně žalobkyně 30 000 Kč, uhradila 27 800 Kč, měsíčně měla úvěr splácet po 3 900 Kč, její měsíční příjmy činily 11 900 Kč, náklady na bydlení byly 14 994 Kč, hradila 1 780 Kč školné a dalších 1 000 Kč kapesné či výživné.
23. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
25. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
26. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
28. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
32. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že měsíční výdaje žalované jsou jednoznačně vyšší než její příjmy, žalovaná žila v domácnosti sama se svým dítětem, z důkazních prostředků předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by disponovala volnými zdroji k úhradě měsíčních splátek. Ostatně nejenom náklady na bydlení byly hrubě podhodnoceny, ale i ostatní náklady jednoznačně neodpovídají běžným poměrům, nejsou-li doprovozeny dalšími vysvětlujícími tvrzeními. Dle názoru soudu tak byla žalovaná jednoznačně neúvěruschopná.
33. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
34. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 30 000 Kč, žalovaná uhradila 27 800 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 2 200 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
35. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla převážně úspěšná, ale zcela pasivní a žádné náklady jí tak nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.