Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 1/2021-49
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 872 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 872 Kč, částky 1 148,25 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 060,40 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 745,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 4 599,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 872 Kč, částky 1 148,25 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 060,40 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 745,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 4 599,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 872 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 750 Kč. Celkovou částku 27 272 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 948 Kč s poslední splátkou do 17. 12. 2017. Žalovaná však neplnila své povinnosti řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila na jistině 4 599,50 Kč, na úroku částku 145,88 Kč a 2 060,40 Kč na dlužném poplatku za vyhodnocení úvěru 313,06 Kč, na dlužném poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 082,14 Kč a dlužném inkasním poplatku 1 731,42 Kč. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.
2. Žalobkyně se z jednání před soudem omluvila, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ani se k jednání nedostavila. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud vyšel ze skutkového závěru, kde bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč (15 % ročně), úhradu za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 078 Kč a inkasní poplatek 3 750 Kč ve 14 splátkách po 1 948 Kč měsíčně, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila dle transakční historie na svůj dluh celkem 19 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vycházel před poskytnutím úvěru žalované z informací od žalované, že je ve starobním důchodu, pobírá důchod ve výši 8 100 Kč, dále disponuje příjmem své sestry ve výši 10 000 Kč, celková výše příjmu dle žádosti činí 18 100 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení a energii činí 3 500 Kč, za dopravu a jídlo 5 000 Kč, celkové měsíční výdaje tak činí 8 500 Kč. Jakožto použitelný příjem je uvedená částka 9 600 Kč. Žalovaná bydlela v nájmu, byla rozvedená. Doložené doklady byly pouze k prokázání totožnosti. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy ze dne datum s účinností ke dni datum, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky před podáním žaloby výzvou ze dne datum, odeslanou datum.
4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 17. 10. 2016 a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, avšak žalobkyně neprokázala, že věřitel – právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost, kterou mu stanoví § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací a s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaná schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z provedeného dokazování je zřejmé, že věřitel poskytl žalované úvěr, přestože vyšel z údajů, že žalovaná má příjem pouze ze starobního důchodu 8 100 Kč měsíčně. Nelze považovat za další příjem žalované příjem její sestry, když jediným dlužníkem uvedeným ve smlouvě byla právě žalovaná. Pokud by bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že žalovaná nenesla např. náklady na bydlení a domácnost sama, nelze akceptovat částku 3 500 Kč uvedenou za bydlení a 5 000 Kč jako další veškeré náklady, pokud by se mělo jednat o výdaje pro dvě osoby, když částka uvedená na bydlení je nereálně nízká a nebyla prokázaná žádnou listino u. V takovém případě jsou důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaná byla schopna splácet závazek se splátkou téměř 2 000 Kč měsíčně, pokud její jediný příjem měl činit starobní důchod ve výši 8 100 Kč a jednalo se tak o 1/4 jejího celkového příjmu, když uvedené celkové měsíční výdaje žalované tuto částku přesahovaly (8 500 Kč). Za této situace je zřejmé, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v tom smyslu, že posouzení schopnosti žalované splácet učinil věřitel s odbornou péčí. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Tento závěr je přitom zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
10. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 15 000 Kč žalované, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že žalovaná uhradila 19 900 Kč, což je částka, která převyšuje předanou částku 15 000 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná nedluží na předané částce ve výši 15 000 Kč ničeho. Vzhledem k tomu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, které však za řízení žádné náklady nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).