Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 33/2021-46
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
ulice a číslo, PSČ, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 8 457 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 457 Kč, částky 799,87 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 132,32 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 424,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku 23,66 % ročně z částky 6 424,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 457 Kč, částky 799,87 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, částky 2 132,32 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 424,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku 23,66 % ročně z částky 6 424,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 457 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa), dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23,66 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 517 Kč a poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a zbývá jí uhradit dluh celkem 8 457 Kč, z toho na jistině 6 424,63 Kč a příslušenství. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.
2. V dané věci soud nařídil na den datum jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč, kterou převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek v celkové výši 12 986 Kč, představující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23,66 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč a v 58 týdenních splátkách po 517 Kč. Žalovaná uhradila dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 21 529 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni ke dni datum, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že bydlí jako nájemník s manželem, počet nezaopatřených dětí jsou tři, pracuje na hlavní pracovní poměr. V současné době již má zápůjčku u poskytovatele ve výši 15 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 2 056 Kč. Čistý příjem žadatele činí 23 900 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, osobní výdaje 12 000 Kč, vyživovací povinnost 500 Kč, splátka úvěru 2 000 Kč Celkem výdaje činí 19 000 Kč, použitelný příjem 4 900 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny bankovní výpisy, pracovní smlouva.
4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 1. 6. 2017 a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne datum. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil příjem žadatele ve výši 23 900 Kč, avšak žádným způsobem nedoložil výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, když se jedná o částku např. za nájemní byt nereálně nízkou. Z doložené žádosti vyplynulo, že v době poskytnutí úvěru již žadatel měl jeden závazek u poskytovatele s měsíční splátkou 2 056 Kč, není však zřejmé, kdy byla tato zápůjčka poskytnuta a jak dlouho měla být ještě splácena. Rovněž je jako výdaj uvedena vyživovací povinnost ve výši 500 Kč, není však zřejmé, k jak starému dítěti eventuálně osobě, když se jedná o částku opět nereálně nízkou. Rovněž celková částka za osobní výdaje 12 000 Kč neodpovídá zcela výdajům domácnosti žadatele a dalších třech nezaopatřených dětí a eventuálně manžela, tedy celkem pěti osob. Pokud se mělo prohloubit zadlužení žadatele o další částku 2 068 Kč na měsíční splátku, neuvedl žalobce svůj myšlenkový postup, kterým dospěl k závěru, že nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 17 000 Kč, které poskytovatel přenechal dne 1. 6. 2017 žalované v hotovosti, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku). Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 21 529 Kč, je tak zřejmé, že žalobkyni již nedluží ničeho. Vzhledem k výše uvedenému byla žaloba zamítnuta.
12. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně úspěšná žalovaná žádné náklady nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).