Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 71/2021-48

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 60 682,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 215,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 215,44 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do 10 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 26 466,98 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 747,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 839,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a co do úroku 29 % ročně z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 607 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 215,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 215,44 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do 10 měsíců od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 26 466,98 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 747,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 839,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a co do úroku 29 % ročně z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 607 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 60 682,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 747,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 839,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 34 215,44 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 7. 2017 se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 40 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 32 019 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 9 904 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný byl předchozí věřitelkou dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto informace byly uvedeny v Zákaznické kartě.

2. Žalovaný uvedl, že nemá prostředky na úhradu dlužné částky a požádal o splátky ve výši 2 000 Kč.

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

5. Ze zákaznické karty na č.l. 40 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 28. 7. 2017 původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 40 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 9 651 Kč. Čistý měsíční příjem domácnosti činí 16 800 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 2 000 Kč a splácí zápůjčku od jiného věřitele měsíční splátku 1 115 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2017, výpisy z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky. Tyto doklady však nebyly doloženy.

6. Smlouvou o zápůjčce č.l. 14 až 15 spisu bylo prokázáno, že původní věřitel společnosti právnická osoba a žalovaný podepsali dne 28. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 40 000 Kč a zaplatit celkovou částku 12 036 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč RPSN činila 127,43 %.

7. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 20. 1. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 23 až 27 spisu), seznam postupovaných pohledávek č.l. 16 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 19 spisu, podací lístek č.l. 20 spisu).

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Žalovaný slyšený jako účastník řízení uvedl, že v době sjednání smlouvy o zápůjčce byl zaměstnán u firmy právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem ve skutečnosti činil 13 500 Kč. Měl měsíční výdaje na nájem a inkaso ve výši 5 600 Kč. Žil ve společné domácnosti s družkou a nezletilou dcerou, přičemž družka byla na mateřské dovolené a její příjem činil 8 100 Kč měsíčně. V současně době je žalovaný nezaměstnaný, stejně jako jeho manželka, oba pobírají sociální dávky ve výši 13 600 Kč měsíčně a platí nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Jsou nemajetní, mají nezletilou dceru ve věku 4 let. Dluhy žalovaného činí asi 500 000 Kč.

10. Soud poučil žalobkyni u jednání dne 24. 5. 2021, že je povinna prokázat, že původní věřitel zjišťoval výdaje žalovaného, jinak nemusí být se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování.

11. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

12. Předchozí věřitel důsledně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjistil strukturu výdajů žalovaného. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by žalovaný hradil náklady na bydlení (v jaké výši), dále není zohledněna jeho vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři. Tvrzené měsíční výdaje 2 000 Kč neodpovídají poměrům žalovaného a netvoří ani životní minimum jednotlivce. Předchozí věřitel tedy poskytl žalovanému úvěr za situace, kdy prokazatelný příjem žalovaného činil 9 651 Kč, tvrzené měsíční výdaje 2 000 Kč a externí splátky zápůjček 1 115 Kč. Přitom splátka úvěru činila cca 4 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný dosud dluží jistinu zápůjčky ve výši 34 215,44 Kč.

13. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

19. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

20. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitel nepostupoval dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudil dostatečně úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 28. 7. 2017 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že předchozí věřitel důsledně nezkoumal výdaje žalovaného, když se spolehl na tvrzení žalovaného, že jeho osobní měsíční výdaj činí 2 000 Kč a splátky dosavadního úvěru činí 1 115 Kč (žádné další výdaje nejsou v zákaznické kartě uvedeny). Předchozí věřitel nezohlednil to, že žalovaný měl v době podpisu smlouvy vyživovací povinnost k nezletilé dceři, ani to, že žalovaný musel mít zjevně nějaké náklady na bydlení. Žalovaný žil ve společné domácnosti s družkou a nezletilou dcerou, přičemž družka byla na mateřské dovolené, tudíž měl žalovaný vyživovací povinnost i k ní. Navíc žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 9 651 Kč. Takto nízký příjem, ve spojení s tím, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti, musel objektivně vzbudit pochybnosti předchozího věřitele o schopnosti žalovaného úvěr splácet, zejména ve spojení se skutečností, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti (dcera, družka), cela jistě musel mít výdaje na bydlení, splácel již další úvěr splátkou ve výši 1 115 Kč, přičemž životní minimum jednotlivce v roce 2017 činilo 3 410 Kč. Za této situace žalovaný nemohl být schopen splácet částku 4 002 Kč měsíčně. Příjem společné domácnosti uvedený v žádosti o úvěr ve výši 16 800 Kč je zcela nedoložený a neověřený. Předchozí věřitel tak porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytl spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný zaplatil pouze částku 9 904 Kč, tedy ani ne tři splátky.

21. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 40 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši 34 215,44 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 34 215,44 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

22. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalovanému dne 14. 2. 2020, dne 19. 2. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu, tj. do pěti dnů, tedy do 25. 2. 2020. Pokud neplnil, ocitl se dnem 26. 2. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

23. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 60 682,42 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 035 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 428 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 607 Kč.

25. Lhůta k plnění pro žalobkyni vyplývá z ustanovení věta první po středník

26. Vzhledem k sociálním poměrům žalovaného, který je nezaměstnaný a pobírá pouze sociální dávky, soud stanovil delší lhůtu k plnění, jak to umožňuje ustanovení věta za středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.