Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 317/2020-52
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 12 840 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 846 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 266,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 889 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul titul. jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 846 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 266,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 889 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem v [obec].
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:
jistinu: 8 000 Kč,
částku dlužného poplatku: 4 840 Kč,
kapitalizovaný úrok: 2 266,58 Kč,
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 846 Kč,
plynoucí úrok z jistiny v sazbě 23,72 % ročně z jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení,
plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že společnost právnická osoba, IČO, (dále označená též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 15. 8. 2017, kterou přenechala žalované straně částku 8 000 Kč. Dlužník se zavázal v souvislosti s úvěrem zaplatit poskytovateli úvěru úrok 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč.
3. Dlužník měl úvěr splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na 25. 9. 2018. Dlužník své povinnosti nesplnil, když celkem uhradil jen 1 080 Kč, kdy tato částka byla započtena ve výši 804,15 Kč na dlužný úrok a ve výši 275,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a žalující strana se proto jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek, domáhá jejího zaplacení.
4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř. ) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. ). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř. ) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002 , že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř. ) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalovaná strana se k zaslané výzvě nevyjádřila, žalující strana s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila ve svém žalobním návrhu. Na výzvu soudu sice později uvedla, že z opatrnosti s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí, vzhledem k tomu, že procesní úkon lze odvolat nejpozději, pokud dojde současně s tímto úkonem (§ 41a odst. 4 o.s.ř. ), nemohl soud přihlížet k později odvolanému souhlasu s rozhodnutím bez jednání, pokud již jednou žalující strana souhlas s rozhodnutím bez jednání vyjádřila. Proto soud rozhodl bez nařízení jednání a žalobě plně vyhověl.
6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
7. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879 , § 1882 zákona č. 89/2012 Sb. ). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ).
8. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz dlužníkovi.
9. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.).
10. Pokud jde o nárok na zaplacení poplatků, soud vyšel z následujících úvah. Smlouva o úvěru je nutně sjednávána jako úplatná, přičemž úplata může být vyjádřena jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným úrokem, někdy označovaným jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012 , jehož závěry jsou použitelné i nadále). Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li úvěr v této lhůtě vrácen), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.).
11. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila poplatek, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008 , jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení neprokázala, a proto byla žaloba shledána po právu
12. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1 , 2 OZ ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007 ). Úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
13. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto bylo žalobě co do jistiny, včetně úroku z prodlení z ní, vyhověno.
14. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř. , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.
16. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále žalující straně náleží odměna za zastupování, jelikož byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění) byla stanovena podle § 14 AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14 AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).
17. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
18. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy žalující straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.
19. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomu tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.