Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 90/2021-31
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč.
2. Žalující strana tvrdila, že žalovaná strana se, jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, ledaže na základě písemné výzvy České televize neprokáže písemným čestným prohlášením opak, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná strana na písemnou výzvu nereagovala, byla zařazena do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná strana dluží za období od září 2019 do ledna 2020 poplatky v celkové výši 675 Kč. Splatnost poplatku byla stanovena do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaná strana stala poplatníkem.
3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř. , podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002 ).
5. Podle § 101 odst. 1 , 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.
7. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř. ) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
9. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákona o poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní nebo drží, alespoň jeden měsíc, či z jiného právního důvodu po tuto dobu užívá televizní přijímač. V případě fyzické osoby je poplatek splatný podle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí podle ustanovení § 6 zákona o poplatcích 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 10 zákona o poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
10. Mezi žalující a žalovanou stranou v důsledku marného uplynutí lhůty pro zaslání čestného prohlášení o neexistenci povinnosti platit televizní poplatek vznikl závazkový právní vztah, který se řídí zákonem o poplatcích. Na základě tohoto zákona je žalovaná strana povinna platit měsíčně částku 135 Kč, a dlužná částka za období od září 2019 do ledna 2020 činí celkem částku 675 Kč.
11. Žalovaná strana žalovanou částku nezaplatila, a proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, a to za situace, kdy žalovaná strana neoznačila ani nepředložila žádný důkaz, že by žalovanou částku uhradila, případně že by její povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti.
12. Jelikož žalovaná strana neprokázala, že dluh vrátila řádně a včas, je proto v prodlení a žalující straně vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.
13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř. , přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na nálezy Ústavního soudu (ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 , ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14 a ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14 ) tak, že soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku a paušální náhrady za podanou žalobu a předžalobní upomínku dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. celkem ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.