Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 219/2021-24
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 36 181,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 213 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 31,05 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 213 Kč od
25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 9 064,46 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 819,79 Kč a dále jdoucím z částky 5 543,42 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 265,47 Kč a nadále běžícím ve výši 28 % ročně z částky 5 756,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 872 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 876,50 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 12 872 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 14 032,51 Kč, spolu
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,25 Kč a dále jdoucím z částky 4 662,68 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 986,18 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 17 534,68 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 213 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 31,05 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 213 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 9 064,46 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 819,79 Kč a dále jdoucím z částky 5 543,42 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 265,47 Kč a nadále běžícím ve výši 28 % ročně z částky 5 756,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 872 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 876,50 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 12 872 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 14 032,51 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,25 Kč a dále jdoucím z částky 4 662,68 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 986,18 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 17 534,68 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 36 181,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. – IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy
o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovaným dne 12. 5. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 866 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 648 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 25. 8. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradil 10 128 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 17 534,68 Kč na jistině, na dlužném poplatku 9 369,83 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 986,18 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 17 534,68 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 591,75 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 17 534,68 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 10. 12. 2016, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 637 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 344 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 25. 8. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradil 10 787 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 5 756,42 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 521,04 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 265,47 Kč a nadále běžícího ve výši 28 % ročně z částky 5 756,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 850,84 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 5 756,42 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování
a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 10. 12. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 9 637 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20 637 Kč v 60 týdenních splátkách po 344 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 12. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy
o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 10 787 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 25. 8. 2017.
5. Po 5 měsících od uzavření první smlouvy uzavřel dne 12. 5. 2017 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 23 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 15 866 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 38 866 Kč v 60 týdenních splátkách po 648 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 12. 5. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradila pouze 10 128 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 25. 8. 2017.
6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 10. 12. 2016, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 11 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako kuchař s příjmem 24 297 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, toto však soudu doloženo nebylo. Jako další příjem domácnosti uvedl částku 14 000 Kč, přičemž z karty není parné, o jaký příjem se jedná a zda s ním může žalovaný volně nakládat. Měl bydlet formou spolubydlení. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 5 750 Kč měsíčně a dále hradil interní splátky ve výši 2 479 Kč.
7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 12. 5. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 23 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako kuchař s příjmem 21 162 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu, která soudu doložena nebyla, a 3 výplatní pásky za měsíce 2,3, 4/2017, ze kterých vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného za uvedené období činil částku 21 162 Kč. Další své příjmy uvedl ve výši 10 000 Kč, přičemž není zřejmé, o jaký příjem se jedná, a jako další příjem domácnosti uvedl částku 14 000 Kč, přičemž z karty není parné, o jaký příjem se jedná a zda s ním může žalovaný volně nakládat. Měl bydlet formou spolubydlení. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč měsíčně a dále hradil interní splátky ve výši 2 358 Kč.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 6. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019.
9. Z výzvy k plnění ze dne 16. 12. 2020 a podacího lístku ze dne 17. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce číslo číslo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů
a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení
§ 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
25. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla u obou smluv ověřena výše jeho příjmu z pracovní smlouvy a výplatních pásek, nicméně k prvně uzavřené smlouvě žádnou takovou listin u nedoložila. Ke smlouvě uzavřené později pak dodala 3 výplatní pásky. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o zápůjčce dne 10. 12. 2016, v této žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 24 297 Kč měsíčně, který však není ničím ověřen, když soudu nebyla předložena ani pracovní smlouva, ani výplatní pásky. Dále zde uvádí další příjmy domácnosti ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že bydlí formou spolubydlení, a není tak zřejmé, zda a v jakém rozsahu může s tímto příjmem nakládat. Jako své běžné měsíční výdaje uvedl částku ve výši 5 750 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není vůbec patrné, z čeho se tyto běžné měsíční výdaje skládají., zároveň se zdají být s ohledem na běžné výdaje spojené se spolubydlením, úhradou služeb, dopravou, nákupy stravy, ošacení a dalších běžných výdajů, zcela nepřiměřené běžným výdajům. Dále uvedl interní splátky ve výši 2 479 Kč (tzn. že u právní předchůdkyně žalobkyně již měl nejméně jednu zápůjčku). Pokud tedy žalovaný měl u právní předchůdkyně nejméně jednu nesplacenou zápůjčku, byla větší obezřetnost při prověřování jeho úvěruschopnosti jistě na místě. Pochybnosti o pravdivosti tvrzení v zákaznické kartě vyvstávají i z té skutečnosti, že žalovaný uvádí svůj celkový příjem ve výši 38 297 Kč a své celkové výdaje ve výši 8 229 Kč. Pokud by mu tedy měsíčně zbývala ke spotřebě částka ve výši 30 068 Kč, lze si těžko představit, že by při takto vysoké životní úrovni žádal o zápůjčku ve výši 11 000 Kč z důvodů svátků, jak v kartě uvedl. Žalovaným tvrzené skutečnosti v zákaznické kartě dle názoru soudu nebyly dostatečně ověřeny. Co se týče zákaznické karty ke smlouvě ze dne 12. 5. 2017, tvrdil žalovaný, že jeho příjem činí celkem 21 162 Kč (kdy tento byl ověřen výplatními pásky za tři měsíce), jeho běžné měsíční výdaje činily částku 6 000 Kč a interní splátky uvedl ve výši 2 358 Kč. I zde má soud za to, že uvedené měsíční výdaje 6 000 Kč neodpovídají běžným výdajům osoby, která bydlí formou spolubydlení. Opět není z karty patrné, z čeho se měsíční výdaje skládají a právní předchůdkyně žalobkyně se tak opět spoléhala pouze na tvrzení žalovaného, které ničím neověřila. Zároveň žalovaný uvádí svůj další příjem ve výši 10 000 Kč a další příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč (není patrné, o jaké příjem se jedná a zda s nimi může volně nakládat). Jako svůj celkový příjem tak uvedl částku 45 162 Kč a své výdaje částkou 8 358 Kč. Již tato skutečnost měla právní předchůdkyni žalobkyně přimět k ověřování tvrzení, když při takto vysoké životní úrovni u ní žalovaný žádal již nejméně o třetí zápůjčku a lze tak pochybovat o pravdivosti jeho tvrzení. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a zejména jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listin y potvrzující tvrzení v zákaznické kartě). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona
o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 12. 2016 a Smlouva
o zápůjčce ze dne 12. 5. 2017 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.
28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 12. 2016 v hotovosti částku 11 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 10 787 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 213 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 5. 2017 v hotovosti částku 23 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 10 128 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši
12 872 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud, co se týče smlouvy ze dne 10. 12. 2016, uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 31,05 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným jak požadovala žalobkyně, tj. od 2. 9. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky
213 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok I.). A dále uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 876,50 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným jak požadovala žalobkyně, tj. od 2. 9. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 12 872 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok III.).
32. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výroky pod body II. a IV. tohoto rozsudku).
33. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).