Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 345/2020-48
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 1 516 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, již se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 1 516 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, již se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 1 516 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětem řízení v této věci bylo jízdné a přirážka k jízdnému, které žalovaný nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, anonymizována dvě slova územní celek a.s. poté, co dne 22. 6. 2018 použil k přepravě její linku číslo městské hromadné dopravy, aniž se při kontrolách prokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činí 16 Kč a přirážka 1 500 Kč.
Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř. “)), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. , neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto z provedených důkazů nečinil žádná skutková zjištění, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011 , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012).
Žalobkyně se omezila na tvrzení, že žalovaný dne 22. 6. 2018 použil k přepravě linku číslo provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Proto byla kontrolorem uložena žalovanému povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalobkyně však již neuvedla, jaké povahy byl dopravní prostředek, kterým se žalovaný měl přepravovat, tedy zda se jednalo o drážní vozidlo (například trolejbus), nebo o silniční vozidlo (například autobus). Uvedené pak nevyplývá ani z žádného z provedených důkazů. Bez takto zásadního tvrzení však nelze žalobou uplatněný nárok posoudit po právní stránce a žalobě případně vyhovět, neboť v případě např. trolejbusu by bylo nutno aplikovat zákon č. 266/1994 Sb. , o dráhách, v účinném znění, neboť trolejbus je považován za speciální dráhu - § 3 odst. 1 písm. f) , naproti tomu v případě autobusu by pak bylo nutno aplikovat zákon č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě, v účinném znění.
Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).