Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 84/2021-17

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 5 987,89 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 900,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 5 987,89 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 900,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele právnická osoba domáhala vůči žalovanému jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 8. 2018 ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však neuhradil jistinu úvěru, a proto 8. 3. 2019 nastala splatnost celého úvěru. Za prodlení žalovaného se splácením vznikl žalobkyni rovněž nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů po 250 Kč za prodlení se splácením kterékoliv částky, jež činí v dané věci celkem 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen již v návrhu, aby se ve smyslu ust. , (dále jen ) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky ( ). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 8. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. V této smlouvě se zavázal vrátit úvěr, a to včetně úroku z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky (čl. IV. odst. 1., 2.). V článku VI. odst. 1. smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení se splacením jakékoliv částky může věřitel požadovat po dlužníku náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Z výpisů z úvěrového účtu (platební informace) má soud za prokázané, že žalovaný úvěr vyčerpal ve výši 15 000 Kč, tento v dohodnutých splátkách nesplácel a dnem 7. 3. 2019 nastala splatnost celého úvěru. Z platebních informací dále plyne, že žalovaný nezaplatil ani jedinou splátku a dlužil tak právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč na nesplacené jistině. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, ve spojení s dopisem žalobkyně žalovanému ze dne 4. 11. 2020, má soud za prokázané, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě zaplacení jistiny požaduje po žalovaném kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 5 987,89 Kč, který vypočítala při použití sazby 8,5 % měsíčně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč za období od 15. 10. 2018 do 7. 3. 2019. Žalobkyně dále požadovala částku 500 Kč představující dva poplatky po 250 Kč, jež byly sjednány ve výše uvedeném čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy na účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, jak vyplývá z předžalobní upomínky. Ze statistického seznamu obec národní banky - úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v období od číslo do číslo - má soud za prokázané, že v tomto období činila v celém čísle průměrná sazba úroků z revolvingových úvěrů 12 % ročně.

4. Podle ust. , (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

5. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, což je úrok ve výši 102 % ročně (8,5 x 12). Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V nyní projednávané věci byly sjednané úroky z úvěru dosahující téměř dvojnásobné výše než úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR (dále jen NS ČR) označeny za nemravné (viz obdobná rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. nebo sp. zn. , od kterých není žádný důvod se v této věci odchylovat). Také při porovnání s obvyklou výší úroků 12 % ročně z revolvingových úvěrů poskytnutými bankami domácnostem v ČR, jak je tato výše známa z rozhodovací činnosti soudu, je zcela očividné, že dohodnutá výše úroků 102 % ročně obvyklou výši úroků z úvěrů podstatně převyšuje. Dle právního posouzení NS ČR ve věci sp. zn. je důvodným právní závěr, že ujednání o úrocích je v rozporu s dobrými mravy, když výše úroků přesahovala výši obvyklých úroků„ téměř čtyřnásobně“; v dané věci jí přesahuje více než osminásobně! Na tomto závěru nic nemění ani to, že právní předchůdce žalobkyně nebyl bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že nebankovní subjekty poskytující úvěry si mohou sjednávat nemravnou výši úroků. Výše uvedené pak vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o smluvní ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Tento závěr je v souladu i s judikaturou odvolacího soudu, tedy Krajského soudu obec – pobočka v Táboře, který jako neplatné právě pro rozpor s dobrými mravy shledal sjednané úroky z úvěru i ve výši 86,21 % ročně (v rozhodnutí č. j. –93) nebo úroky z úvěru ve výši 97,12 % ročně (v rozhodnutí č. j. -129). Podle odborné literatury (příjmení, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 102 % ročně za absolutně neplatné.

6. Podle aktuální judikatury NS ČR (např. ze dne 1. 12. 2020 ve věci sp. zn. , nebo ze dne 20. 5. 2020 ve věci sp. zn. ), která navazuje na judikaturu Ústavního soudu (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat dobré mravy ve smluvních ujednáních spotřebitelských úvěrových smluv nikoli izolovaně co do výše úroků z prodlení, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy o úvěru, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, které se týkaly další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a které byly prakticky skutkově totožné, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). V dané věci byl ve smlouvě o revolvingovém úvěru mimo nemravné úrokové sazby ve výši 8,5 % měsíčně, tj. roční úrokové sazbě ve výši 102 %, sjednán též poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky. Ve spojení s tímto poplatkem došlo k dalšímu významnému navýšení ceny poskytnutých peněž, tak jak byla ve smlouvě vypočtena s tímto poplatkem roční procentní sazbu nákladů (RPNS) výši 262,91 % zahrnující právě úroky z úvěru a poplatek za čerpání. Podle výslovného smluvního ujednání v čl. IV. odst. 6 smlouvy činí celková částka splatná klientem v případě čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč celkem 141 081,98 Kč, tedy přibližně trojnásobek poskytnuté částky. Vedle toho došlo v čl. VI. odst. 1 smlouvy k ujednání o poplatku za náhradu účelných nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoli částky ve výši 250 Kč a dále k ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z částky, s níž je klient v prodlení. Všechna výše uvedená ujednání smlouvy je třeba považovat za neoddělitelná ujednání, neboť předmětem smlouvy bylo právě poskytnutí finančních prostředků, které mělo věřiteli poskytnout zisk (v dané věci mimo rámec dobrých mravů) a bez kterých by k uzavření smlouvy tedy vůbec nedošlo. Tato ujednání ve smlouvě činí smluvní vztah navíc nepřehledný, neboť v téže smlouvě jsou nároky věřitele ze smlouvy uváděné jednou v měsíční sazbě, jindy v denní či roční sazbě a dále též i v paušální částce bez bližší specifikace nezbytné délky prodlení či konkretizace možnosti jejího opakovaného uložení. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem, jakož i k výše uváděné roční procentní sazbě nákladů zkoumané smlouvy (262,91 %), resp. úrokové sazbě ve výši 102 % ročně, zakládají popsané smluvní povinnosti v dané věci ve svém součtu tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že jej s odkazem na shora citovaná ustanovení považuje soud za zcela neplatný (ke shodnému právnímu závěru dospěl zdejší soud např. v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, č. j. -21, které nabyl právní moci dne 16. 3. 2021).

7. Vzhledem k tomu, že ujednání stran bylo shledáno neplatným, musel soud podle výše citovaného § 2991 odst. 1 o. z. posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Nepovažoval přitom za účelné poučovat před rozhodnutím žalobkyni o tom, že hodlá věc po právní stránce posuzovat odlišně od jejího právního názoru. Ust. předpokládá takové poučení pouze za předpokladu, že je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu stačily, a tak rozhodl bez dalšího. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na základě neplatného právního vztahu, a proto je na místě, aby, žalovaný žalobkyni vydal bezdůvodné obohacení, které na základě neplatné smlouvy získal. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úhradu částky představující neuhrazenou část vyčerpaného úvěru, tedy částku 15 000 Kč, a to i s úrokem prodlení v zákonné výši dle o. z. ve spojení s dle , neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Naproti tomu musel soud zamítnout částku představující kapitalizovaný úrok vycházející z neplatné smlouvy v celkové výši 5 987,89 Kč a dále požadované paušální poplatky za náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 500 Kč, a to ze stejného důvodu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle , neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím ve výši 6 487,89 Kč, které představuje téměř 50 % žalované částky. Celkem se tedy domáhala zaplacení částky 21 487,89 Kč, ale úspěšná byla pouze co do částky 15 000 Kč, což představuje její úspěch ve výši 70 % a úspěch žalovaného ve výši 30 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 40 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 2 252 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 40 %, což činí 900,80 Kč. Platební místo vyplývá z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.