Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 102/2021-29
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 709,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 709,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 381,22 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 4 709,72 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 497,85 Kč a nadále běžícím ve výši 14,33 % ročně z částky 4 709,72 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 709,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 381,22 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 4 709,72 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 497,85 Kč a nadále běžícím ve výši 14,33 % ročně z částky 4 709,72 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 4 709,72 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o půjčce číslo dne 28. 11. 2013. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 815 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 581 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 1. 2015. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 5. 8. 2014. Do podání žaloby žalovaný na pohledávku uhradil celkem 33 315 Kč (do postoupení uhradil 27 815 Kč a po postoupení ještě 5 500 Kč). Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 4 709,72 Kč na jistině, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 497,85 Kč a nadále běžícího ve výši 14,33 % ročně z částky 4 709,72 Kč od
12. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 381,22 Kč
a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 4 709,72 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný dne 28. 11. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 14 815 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 815 Kč v 60 splátkách po 581 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 28. 11. 2013, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Dle tabulky umoření žalovaný na pohledávku uhradil celkem 27 815 Kč.
5. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 28. 11. 2013, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako kuchař na hlavní pracovní poměr s příjmem 15 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit výplatní pásky, tyto však soudu předloženy nebyly. Jako jiný příjem uvedl částku 4 000 Kč, nicméně z karty není patrné, z čeho tento příjem žalovanému plyne. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč měsíčně, přičemž z karty není zřejmé, z čeho se tyto výdaje skládají. Dále uvedl výdaj na nájem ve výši 3 900 Kč (který měl být ověřen nájemní smlouvou, která soudu rovněž nebyla doložena) a splátky půjček/výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně. Měl bydlet na ubytovně, dále uvedl, že již má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně a že má jednu vyživovací povinnost, u které však neuvedl, v jaké výši jí hradí.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne
14. 6. 2018, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 13. 7. 2018.
7. Z výzvy k plnění ze dne 4. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
8. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2013, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
9. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.
10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
13. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovaným. Z této zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
20. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z výplatních pásek (viz. Zákaznická karta), avšak soudu tyto nedoložila. Žalovaný měl bydlet na ubytovně a zde hradit nájem ve výši 3 900 Kč, což mělo být ověřeno nájemní smlouvou (která však soudu rovněž nebyla doložena). Jeho čistý měsíční příjem činil částku 15 000 Kč, a to na plný pracovní úvazek a dále uvedl další příjem ve výši 4 000 Kč, u které není zřejmé, z čeho žalovanému plyne. Své měsíční výdaje uvedl částkou 6 000 Kč a dále hradil splátky půjčky ve výši 1 800 Kč. Z tvrzených údajů není zjevné, kolik osob z příjmu musí vyžít, jaké jsou náklady na bydlení osob ve společné domácnosti a není možné ani uvažovat o tom, zda žalovaný byl schopen poskytnutou částku splácet. Žalovaný uváděl jednu vyživovací povinnost, přitom nebylo právní předchůdkyní ani zjišťováno, jakou částkou svou vyživovací povinnost hradí. I kdyby bylo tvrzení žalovaného o jeho dalším příjmu ve výši 4 000Kč pravdivé, zbývalo by mu na běžnou spotřebu (po odečtení splátek půjčky) 4 976 Kč, z nichž by musel hradit náklady na nezaopatřené dítě, jež v kartě uvedl, dopravu do zaměstnání (neb zaměstnavatel sídlí v obec a žalovaný bydlel Králově Dvoře) svou obživu, koníčky, kulturu, sport apod. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány obavy z toho, že nebude schopen zápůjčku řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná.
21. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
22. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne
28. 11. 2013 v hotovosti částku 20 000 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný na tuto zápůjčku uhradil celkem 27 815 Kč, tedy více než mu žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla,
a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak nevzniklo.
23. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, a žalovaný žalobkyni vrátil větší částku, než mu žalobkyně půjčila, soud výrokem I. tohoto rozhodnutí žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. Výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).