Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 222/2019-128

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Jarošem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 98 793,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit

-) částku 68 288 Kč,

-) úrok z prodlení ve výši 4 125,34 Kč za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019,

-) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 288 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do

-) částky ,

-) částky 28 402,60 Kč,

-) úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 86 434,18 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení,

-) úroku z prodlení ve výši 1 842,86 Kč za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019,

-) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 505,18 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit -) částku 68 288 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 4 125,34 Kč za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019, -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 288 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do -) částky , -) částky 28 402,60 Kč, -) úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 86 434,18 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 1 842,86 Kč za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019, -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 505,18 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že dne 23. 5. 2017 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo v rámci které poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek řádně splácet úvěr, a proto žalobkyně ke dni 21. 6. 2018 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení úvěru. Žalovaný dluhy z úvěru neuhradil; na splacení úvěru zaplatil 21 712 Kč.

2. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni:

-) jistinu úvěru ve výši 86 434,18 Kč,

-) poplatky ve výši 1 110 Kč,

-) náklady na vymáhání ve výši 430 Kč,

-) smluvní pokuty ve výši 10 819 Kč,

-) kapitalizovaný úrok ve výši 28 402,60 Kč,

-) úrok 28,95 % ročně z částky 86 434,18 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení,

-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 968,20 Kč od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019,

-) zákonný úrok z prodlení z částky 98 793,18 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9 %.

3. Žalovaný v podání ze dne 18. 1. 2021 požádal, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti s tím, že se v současné době nachází ve výkonu trestu, nepracuje, má výrazné zdravotní omezení a vysoké exekuce. V podání ze dne 25. 1. 2021 žalovaný nadto uvedl, svůj dluh uznává, avšak v současnosti neví, jak by ho mohl splatit.

4. Soud má za prokázány následující skutečnosti. Žalobkyně je obchodní společností, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru. Prokazují to údaje ve„ Výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka číslo“ platné ke dni 30. 5. 2012.

5. Dne 23. 5. 2017 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru. Tuto skutečnost, jakož i obsah smluv, prokazuje kopie„ Smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru“ podepsané dne 23. 5. 2017,„ Přílohy č. 1: Zákonné informace k vaší smlouvě“ a„ Příručky k Vaší půjčce“.

6. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný na úhradu úvěru žalobkyni zaplatil 21 712 Kč Tyto skutečnosti plynou z listin„ Výpis čerpání splátek a úhrad“,„ právnická osoba“ a„ Opis výpisu proplacení smlouvy číslo celé jméno žalovaného“.

7. Dne 22. 6. 2018 zaslala žalobkyně žalovanému dopis ze dne 21. 6. 2018, v němž vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. Prokazuje to kopie dopisu ze dne 21. 6. 2018 („ Výzva ke splacení celého úvěru“) a kopie„ Podacího archu“ s podacím datem 22. 6. 2018.

8. Dne 25. 1. 2019 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dopis ze dne 24. 1. 2019, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 129 261,53 Kč nejpozději do 7 dnů. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 24. 1. 2019 („ Předžalobní výzva k plnění“) s kopií„ Podacího archu“ s datem podání 25. 1. 2019.

9. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr.

10. Žalobkyně tvrdila, že posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr posouzením měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů, v jehož rámci je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje, rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně dále tvrdila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do externích registrů, a to do registru SOLUS a NRKI.

11. Žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze skutečností, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 60 000 Kč, čistý měsíční příjem partnera činil 70 000 Kč, že žalovaný bydlí u rodičů, je ženatý, nemá vyživovací povinnost k dětem, ani k jiným osobám, že měsíční náklady jeho domácnosti na bydlení činily 7 313 Kč a životní minimum dvou dospělých členů domácnosti činilo dohromady 4 400 Kč.

12. Žalobkyně neoznačila žádný důkaz o tom, že zjišťovala poměry žalovaného s výjimkou údajů, které jsou v úvěrové smlouvě. Žalobkyně nepodala žádný důkaz o tom, že prověřovala informace o poměrech žalovaného, kromě telefonního hovoru, ve kterém pracovnice právnická osoba, anonymizováno uvádí, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od roku 2000, že není ve výpovědi a na plat nemá srážky ani exekuce. Žalobkyně ovšem nepředložila žádný důkaz o tom, že ověřila výši platu žalovaného, že ověřila výši platu partnerky žalovaného, výdaje na bydlení a ostatní výdaje žalovaného, že žalovaný bydlí u rodičů. Žalobkyně také nepodala žádný důkaz o tom, že žalobkyně nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Tvrzení, že žalovaný má úvěrové závazky se souhrnnou pravidelnou měsíční splátkou ve výši 24 997 Kč, rovněž žalobkyně ničím nedoložila. Žalobkyně také neověřila údaj o dětech, protože by zjistila, že údaj o tom, že žalovaný nemá děti, není pravdivý.

13. Bez ohledu na výše uvedené jsou údaje o výdajích žalovaného značně podhodnocené. Pokud„ náklady na domácnost“ mají být všechny výdaje, kromě výdajů na bydlení, tedy především výdaje na jídlo a pití, na oblečení a obuv, na drogerii a kosmetiku a na dopravu, pak je jejich výše 7 313 Kč nepřiměřeně nízká. Jen vyjde-li se hypoteticky z toho, že by výdaje na jídlo a pití dosahovaly asketických 100 Kč za den, tak za měsíc se jedná o 3 000 Kč. Pro dva dospělé členy domácnosti tedy 6 000 Kč. Na ostatní výdaje by zbyla pouze částka ve výši 1 313 Kč, což by na pokrytí ostatních potřeb nestačilo.

14. Soud učinil o skutkovém stavu závěr, že dne 23. 5. 2017 žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě kterých žalovaný od žalobkyně čerpal úvěr ve výši 190 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí nezjišťovala informace, které se týkaly schopnosti žalovaného splácet úvěr, a neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 21 712 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedené smlouvy, podle , , a podle , o spotřebitelském úvěru.

16. Žalovaný v podání ze dne 25. 1. 2021 svůj dluh uznal. Podle uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Podle věty prvé před středníkem připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle věty prvé za středníkem soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy.

17. Ze shora citovaných ustanovení plyne, že předpokladem pro to, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání, je to, že ve věci lze uzavřít a schválit smír. Soud se proto musí především zabývat otázkou, zdali je v té které věci možné uzavřít a schválit smír. Při zkoumání předpokladů pro schválení smíru se soud musí zabývat nejen tím, zda smír není vyloučen povahou věci, ale také tím, jestli smír není v rozporu s kogentními právními předpisy. V dané věci došel soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu kogentním ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu ve věci není možné schválit smír a v důsledku toho ani rozhodnout rozsudkem pro uznání. Soud proto ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, nýbrž na základě skutkové stavu, který byl zjištěn dokazováním.

18. Smlouvu o úvěru, kterou spolu účastníci uzavřeli, je smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

22. V daném případě žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, stanovenou v citovaném ustanovení § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. , všechny dostupné na www.nsoud.cz). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , dostupný na www.nalus.usoud.cz), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech , o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. , dostupný na www.nalus.usoud.cz; srov. též výše uvedený nález sp. zn. ). Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

23. Je-li Smlouva o úvěru neplatná, tak žalobkyně poskytla žalovanému 90 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný tím získal majetkový prospěch bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný dosud uhradil žalobkyni 21 712 Kč, je povinen žalobkyni vydat ještě 68 288 Kč.

24. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 21. 6. 2018, který byl odeslán dne 22. 6. 2018. V tomto dopisu žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 14 dnů od sepsání této výzvy. Čtrnáctidenní lhůta k plnění uběhla dne 5. 7. 2018. Jelikož žalovaný žalovanou částku neuhradil, je od 6. 7. 2018 v prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby kromě dluhu ve výši 68 288 Kč zaplatil žalobkyni také úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 288 Kč - za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019, který dosahuje 4 125,34 Kč, a za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle Co do zbývajících úroků z prodlení, které žalobkyně uplatnila, soud žalobu zamítl.

25. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, tak žalovaný není zavázán podle této smlouvy platit poplatek a úroky; není ani vázán ani pořadím, v jakém se hradí dluhy ze zaplacených částek. Soud proto žalobu zamítl co do částky 30 505,18 Kč, částky 28 402,60 Kč, úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 86 434,18 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 842,86 Kč za dobu od 6. 7. 2018 do 7. 3. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 505,18 Kč za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení.

26. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, a měl by tak podle proti žalobkyni právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.