Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 21/2021-33
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 46 516,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 614,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 483,13 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 614,07 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 842 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,91 Kč a dále jdoucí z částky 8 100,30 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 865,55 Kč
a nadále běžícím ve výši 27 % ročně z částky 10 714,37 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 513,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 589,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 19 513,93 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 11 546,60 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 928,57 Kč a dále jdoucí z částky 2 959,73 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 604,76 Kč a nadále běžícím ve výši 28 % ročně z částky 22 473,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 614,07 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 483,13 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 614,07 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 842 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 632,91 Kč a dále jdoucí z částky 8 100,30 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 865,55 Kč a nadále běžícím ve výši 27 % ročně z částky 10 714,37 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 513,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 589,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 19 513,93 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 11 546,60 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 928,57 Kč a dále jdoucí z částky 2 959,73 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 604,76 Kč a nadále běžícím ve výši 28 % ročně z částky 22 473,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 46 516,60 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. – IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovaným dne 13. 10. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši
21 268 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 772 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 7. 11. 2016 Celkem na dlužnou částku 5 486,07 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 22 473,66 Kč na jistině, na dlužném poplatku 8 586,87 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 10 604,76 Kč a nadále běžícího ve výši 28 % ročně z částky 22 473,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 517,90 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 22 473,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 10. 6. 2016, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 842 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 8. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 7. 11. 2016 Celkem na dlužnou částku uhradil 10 385,93 Kč, a dne 28. 6. 2019 uhradil žalobkyni částku 2 000 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 10 714,37 Kč na jistině, na dlužném poplatku 4 741,70 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 865,55 Kč a nadále běžícího ve výši 27 % ročně z částky 10 714,37 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 116,04 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 10 714,37 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování
a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 10. 6. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 12 842 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 842 Kč v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 6. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 10 385,93 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 5. 6. 2019. Dle tvrzení žalobkyně pak žalovaný po postoupení pohledávky uhradil na tuto zápůjčku dne 28. 6. 2019 částku 2 000 Kč.
5. Po 4 měsících od uzavření první smlouvy uzavřel dne 13. 10. 2016 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 21 268 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 46 268 Kč v 60 týdenních splátkách po 772 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 13. 10. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 5 486,07 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 5. 6. 2019.
6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 10. 6. 2016, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 15 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech
a výdajích. Uvedl, že pracuje jako OSVČ v autodopravě s příjmem 45 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit daňové přiznání a živnostenský list, které žalobkyně předložila soudu, a dále faktury/pokladniční knihy za duben 2016, které soudu předloženy nebyly. Jako duh bydlení zaškrtl kolonku ‘‘jiné‘‘, byl svobodný a jako důvod zápůjčky uvedl ‘‘neočekávané výdaje‘‘. Nájem/inkaso žalovaného měl činit 8 000 Kč měsíčně, telefon hradil částkou 1 000 Kč měsíčně
a dále hradil interní splátky ve výši 2 000 Kč a externí splátky zápůjček ve výši 9 000 Kč. Výdaje na domácnost pak uvedl částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně.
7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 13. 10. 2016, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 25 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako OSVČ v autodopravě s příjmem 12 213,50 Kč, příjem byl opět ověřen daňovým přiznáním a živnostenským listem. Stále byl svobodný, druh bydlení uvedl ‘‘jiné‘‘. Své běžné měsíční výdaje uvedl částkou ve výši 11 300 Kč, přičemž není zřejmé, z čeho jsou složeny. Interní splátky měl hradit částkou 2 100 Kč a externí splátky zápůjček částkou 3 000 Kč. Výdaje na domácnost pak uvedl částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 6. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019.
9. Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
12. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
14. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil.
15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
18. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce ze dne
10. 6. 2016 a ze dne 13. 10. 2016 uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů
a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení
§ 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
21. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu z daňového přiznání
a živnostenského listu, přičemž v zákaznické kartě ze dne 10. 6. 2016 žalovaný uvádí příjem ve výši 45 000 Kč a v zákaznické kartě ze dne 13. 10. 2016 ve výši 12 213,5 Kč, přičemž oba příjmy měly být ověřeny ze stejného daňového přiznání z roku 2015. Z daňového přiznání, které žalobkyně soudu předložila, pak vyplývá, že po odečtu povinných odvodů měl čistý průměrný měsíční příjem žalovaného v roce 2015 činit 13 479 Kč. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě
o zápůjčce dne 10. 6. 2016, ve které žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 45 000 Kč měsíčně, dále uvedl, že hradí nájem/inkaso částkou ve výši 8 000 Kč, telefon částkou 1 000 Kč, interní splátky zápůjček částkou 2 000 Kč, externí splátky zápůjček částkou 9 000 Kč a další výdaje částkou 4 000 Kč Celkem výdaje činí 24 000 Kč, a pokud by právní předchůdkyně správně vycházela z příjmu ověřeného daňovým přiznáním, který dle výpočtu činí 13 479 Kč, nebyl žalovaný schopen svůj závazek hradit. Právní předchůdkyně žalobkyně se spoléhala na tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu a nereflektovala údaje uvedené v daňovém přiznání. Co se týče zákaznické karty ke smlouvě ze dne 13. 10. 2016, zde už žalovaná uvedl svůj čistý měsíční příjem částkou 12 213,50 Kč (tedy za 4 měsíce klesl o 32 786,50 Kč), své měsíční výdaje vyčíslil na 11 300 Kč, takže mu měsíčně zbývala částka 913,50 Kč, ze které měl hradit splátky této druhé zápůjčky ve výši 3 088 Kč. Již z těchto údajů je naprosto zřejmé, že žalovaný nebyl schopen splácet řádně své závazky. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a jeho výdaje, resp. jeho úvěruschopnost. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o zápůjčkách jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné
22. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčkách neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
23. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 6. 2016 v hotovosti částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 12 385,93 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 2 614,07 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 483,13 Kč (za dobu od marného uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky jak požadovala žalobkyně, tj. od 13. 3. 2017 do dne 28. 6. 2019, kdy žalovaný uhradil poslední splátku) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 2 614,07 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení (výrok II.). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 10. 2016 v hotovosti částku
25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 5 486,07 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 19 513,93 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 3 589,33 Kč za dobu od marného uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky, jak požadovala žalobkyně, tj. od 13. 3. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 19 513,93 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok IV.).
24. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení ke smlouvám) žalobu zamítl (výroky pod body II. a IV. tohoto rozsudku).
25. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).