Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 273/2020-71
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní titul Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 010 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán k zaplacení částky ve výši 6 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 4 552,68 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 155,46 Kč, a dále a úrokem ve výši 23,72 % p. a. z částky 4 552,68 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 425,67 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán k zaplacení částky ve výši 6 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 4 552,68 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 155,46 Kč, a dále a úrokem ve výši 23,72 % p. a. z částky 4 552,68 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 425,67 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum, ve znění vyjádření ze dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 010 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se v předmětné věci jedná o nárok ze smlouvy o zápůjčce označené jako Smlouva o půjčce číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, jejíž podmínky žalovaný řádně neplnil. Pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni a přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaný ničeho z dlužné částky neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne datum tak, že žalobkyně sice tvrdí, že její právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, a to nahlédnutím do registrů a dále si ověřil majetkové poměry žalovaného, kdy mu měly být předloženy výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy. Kopie těchto listin však žalobkyně nepředložila. Žalovaný dále namítl, že z jeho strany byla zaplacena vyšší částka, než poskytnutá půjčka a nebylo prokázáno, že by právní předchůdce dostatečně prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, proto navrhl žalobu ve věci zamítnout.
3. U jednání dne datum žalovaný doplnil svá tvrzení tak, že na předmětnou smlouvu o půjčce číslo na základě které obdržel částku ve výši 10 000 Kč, fakticky uhradil částku ve výši 11 680 Kč, což potvrzuje sama žalobkyně v podaném žalobním návrhu. Žalovaný tuto částku ve výši 11 680 Kč uplatňuje proti požadavku žalobkyně. Dále žalovaný uvedl, že smlouva byla uzavřena již před šesti lety a pokud si pamatuje, tak obchodní zástupkyně s ním vyplňovala formulář dle jím sdělených údajů, ale nepředkládal k ověření těchto údajů konkrétní listin y jako výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, apod. V té době byl žalovaný příjmení a listinami jako je pracovní smlouva či výplatní pásky ani nemohl disponovat. Pokud jde o výdaje uváděné v kartě zákazníka, tak ty rovněž žalovaný nijak nedokládal, např. fakturou za telefon, smlouvou o pojištění, apod. Nájemní smlouvu žádnou uzavřenou rovněž neměl, když bydlel u rodičů.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Soud učinil na základě provedeného dokazování ve věci následující závěr o skutkovém stavu:
právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, jako právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o půjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a vyplnil kartu zákazníka ze dne datum, podle které mzda žalovaného činila 20 000 Kč, nájem/inkaso 4 000 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, spoření/pojištění 500 Kč, výdaje na telefon 600 Kč, celkem tedy 9 100 Kč. Předložit měl žalovaný občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní/ubytovací smlouvu. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 11 680,00 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl takto: na jistinu 5 447,32 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 641,21 Kč a na poplatek za životní pojištění 191,47 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Nejpozději měl celkovou dlužnou částku žalovaný zaplatit dne datum. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 6 010 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 4 552,68 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 358,79 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 98,53 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 010 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 552,68 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 457,32 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 425,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 155,46 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 552,68 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 552,68 Kč od datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nijak nereagoval.
6. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech
8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , postoupoením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
11. Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (2) Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. (4) Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dospěl k závěru, že tak neučinil.
17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
18. V tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, neboť žalovaný popřel, že by předložil podklady, které jsou poskytovatelem úvěru tvrzené, a to výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní/ubytovací smlouvu. Žalobkyně předložení citovaných listin toliko tvrdila, avšak přes výzvu soudu, tyto ani v kopiích nedoložila. Naopak, žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy byl OSVČ a listinami jako je pracovní smlouva či výplatní pásky ani nemohl disponovat. Pokud jde o výdaje uváděné v kartě zákazníka, tak ty rovněž žalovaný nijak nedokládal, např. fakturou za telefon, smlouvou o pojištění, apod., šlo pouze o jeho tvrzení. Nájemní smlouvu žádnou uzavřenou rovněž neměl, když bydlel u rodičů. Údaje uvedené v kartě zákazníka, tak neodpovídaly v době uzavření smlouvy skutečnosti.
19. Nároky z této neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně by tedy měla nárok na vrácení původní jistiny ve výši 10 000 Kč, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy není důvodný požadavek na zaplacení úroku ve výši 1 400 Kč, jak žalobkyně v žalobě tvrdí, a rovněž dalších poplatků /za administrativní činnost 2 000 Kč, za hotovostní inkaso 4 000 Kč, jakož i pojistné 290 Kč či nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Původně poskytnutá jistina úvěru činila částku 10 000 Kč, žalovaný celkem uhradil částku 11 680 Kč, přičemž vznesl námitku vzájemného plnění. Soud proto rozhodl tak, že žaloba žalobkyně se zamítá, když žalovaný fakticky uhradil více, než činila jistina dluhu.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž procesně plně úspěšným účastníkem je v tomto případě žalovaný, který navrhoval zamítnutí žaloby a který žádné náklady řízení neúčtoval a dle obsahu spisu mu tyto ani nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).