Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 26/2021-24
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Bc Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 108 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 108 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 22. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 6. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 18. 2. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 22. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 108 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 22. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 6. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 18. 2. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 6. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 518 Kč jdoucí od 22. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 108 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila ve dnech 26. 11. 2019, 11. 4. 2018, 26. 4. 2018, 8. 1. 2018, 26. 5. 2019 a 12. 7. 2019 ke své přepravě dopravní prostředky městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázala platnými jízdními doklady či anonymizováno kartou, proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážky k jízdným, což doposud neučinila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a na jednání dne 28. 4. 2021 se bez omluvy nedostavila, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované.
3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze záznamů o provedených přepravních kontrolách má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaná cestovala v obec dne 26. 11. 2019 v údaj o čase hodin trolejbusovou linkou číslo vozem číslo dne datum v údaj o čase hodin tramvajovou linkou číslo vozem číslo dne 26. 4. 2018 v údaj o čase hodin tramvajovou linkou číslo vozem číslo dne 8. 1. 2018 v údaj o čase hodin, autobusovou linkou číslo vozem číslo 26. 5. 2019 v údaj o čase hodin, tramvajovou linkou číslo vozem číslo 12. 7. 2019 v údaj o čase hodin, trolejbusovou linkou číslo vozem číslo ve všech případech byla kontrolována kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázala platnou jízdenkou ani Plzeňskou kartou, na místě nezaplatila ani jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Totožnost žalované při kontrolách byla zjišťována buď opisem z jejího občanského průkazu, či prostřednictvím PČR. Všechny provedené záznamy o provedené přepravní kontrole jsou žalovanou podepsány s tím, že podpisy se vizuálně shodují. Předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. V době nejstarší jízdy bylo žalované 15 let a 8 měsíců, soud tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR zkoumal, zda nebyl nad žalovanou ze strany jejích rodičů zanedbán dohled a výživa. Z toho důvodu si soud připojil opatrovnický spis žalované vedené u zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, ze kterého bylo k poměrům žalované zjištěno toliko pouze to, že žalovaná byla v době jízdy svěřena do výchovy a výživy role v řízení a role v řízení bylo stanoveno výživné (rozsudek zdejšího soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí). Více poznatků ohledně péče o žalovanou k době jízdy z opatrovnického spisu nevyplývá.
4. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.
5. Dle § 2550 občanského zákoníku , v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
6. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb. , v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.
7. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. , v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.
8. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. , v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.
9. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. , v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.
10. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek právnická osoba, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč.
11. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek právnická osoba, nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou Plzeňskou kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.
12. Podle Nařízení statutárního města Plzně č. 15/2004 ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území města Plzně, je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná ve dnech uvedených v žalobě použila veřejné dopravní prostředky, jejichž provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvy kontrolního orgánu žalobkyně prokázala platnými jízdními doklady. V době provedení prvé kontroly bylo žalované 15 let a 8 měsíců, a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaná byla schopna uzavřít smlouvy o přepravě a zda nebyla zanedbána péče o žalovanou ze strany jejích zákonných zástupců. Z obsahu shora citovaného opatrovnického spisu nevyplývá, že by byla zanedbána péče o žalovanou, žalovaná na svou obranu v tomto kontextu ničeho neuvedla, soud tedy vycházel zejména z obsahu opatrovnického spisu. Se zřetelem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005 , jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15 , I. ÚS 1041/14 , III. ÚS 3708/15 , II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14 , a také nálezu ze dne 8. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, s ohledem na povahu smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, že již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalované v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku cca 16 let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaná si proto podle soudu měla a mohl být vědoma důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti na svoji obranu, a to ani ve vztahu k vyvratitelné právní domněnce o její způsobilosti k uzavření smlouvy o přepravě či nedostatečné péči ze strany zákonných zástupců. Navíc je podle soudu podstatné, že pokud žalovaná v době jízd musela vědět, že je povinna cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměla dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky v hodnotě 18 Kč, neměla vůbec využít dopravního prostředku žalobkyně a v rámci města se mohla dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není totiž právem žalované bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovanou jako cestujícím na straně druhé byly platně uzavřeny smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku . Použila-li žalovaná dopravní prostředky žalobkyně bez platných jízdenek, pak je povinna dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného ve výši 18 Kč rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou neoprávněnou jízdu. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, dostala se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku , když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovanou zavázal povinnostmi zaplatit žalobkyni dlužné částky včetně jejich příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem ve výši 700 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 400 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši 3 x 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č 254/2015 Sb. (a to úkon za předžalobní výzvu, podání návrhu ve věci samé a účasti žalobkyně na soudním jednání dne 28. 4. 2021). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.